Kuponová pr
ivatizace, která odstartovala českou cestu kapitalismu, je dodnes jednou z nejproblematičtějších událostí postkomunistických dějin České republiky. Dodnes se o ní vedou debaty, dodnes jsou rozbory jejích dopadů na tuzemskou ekonomiku nástrojem politického boje. Jedni (ti, co byli u vzniku a kuponovou privatizaci rozjeli) tvrdí, že ta "kuponovka" byla geniálním prostředkem, jak státní majetek rychle a téměř bez nákladů převést do soukromých rukou, což se také víceméně povedlo. Druzí (ti, co se hry s kupony účastnili nebo vše zpovzdálí sledovali) jsou naopak přesvědčeni, že celá kuponová privatizace byla pouze "velkým podvodem na národu". Kritika přitom nemíří na sám nápad rozdat státní majetek občanům ve formě kuponů, nýbrž na průběh celé akce. A ten je na čase, aby si to přiznali i zastánci "kuponovky" nebyl právě ideální.Tunely , tunely ...
Klíčovým zlomem v kuponové privatizaci byl vznik investičních fondů, které svojí rozsáhlou reklamou a sliby vysokých zisků vlastně všechno rozjely (vzpomínáte na tváře známých českých sportovců a umělců v reklamě na "Harvard"?). Své privatizační kupony svěřily fondům miliony lidí, kteří v nadšení z přicházejícího kapitalismu věřili v obrovské zhodnocení svých peněz. Marně. Některé privatizační fondy sice zisky přinesl
y, jejich výše se však naprosto míjela s očekáváním podílníků (ani v kapitalismu nepadají miliony z nebe). Z mnoha fondů navíc zmizelo i to, co do nich lidé prostřednictvím svých kuponů vložili.Dnes už i malé děti ve škole vědí, že to bylo kvůli děravým zákonům, na něž se v porevolučním kvasu jaksi pozapomnělo. A tak se stalo, že z fondů pololegálním způsobem zmizely miliardy bůh ví kam. Stačí si připomenout ty hlavní kauzy: C.S.Fondy, Trend a věčně sporné Harvardské fondy hlavní hvězdy první vlny kuponové
privatizace Viktora Koženého. Čeština si pro toto pochybné přelévaní peněz, které balancuje na hranici zákona, vymyslela slovo tunelování. Zvláštní a zcela původní český způsob kutání děr ve finančních institucích vyvolal ve světě takový zájem, že se český novotvar (v anglické verzi tunnelling) dostal i do angličtiny.Tunelování je bezesporu největší skvrnou na české kuponové privatizaci. Nedostatek právní ochrany investorů, který akcionáře a podílníky stál miliardy korun, přiznávají dnes i lidé, kteří stáli přímo u zrodu české kuponové loterie. "Udělali jsme hrubou chybu, když jsme podcenili přijetí zákonů, regulujících tržní ekonomiku," přiznal ve včerejším vydání francouzského deníku Le Monde jeden z duchovních otců "kuponovky" a bývalý ministr pro priva
tizaci Tomáš Ježek. Ježkův postoj je však mezi bývalými iniciátory kuponové privatizace spíše výjimečný. Většina z nich sice už konečně připouští, že po právní stránce nebylo vše zcela košer. Tak to ale prý v přelomových okamžicích dějin, jakým byla polistopadová doba, prostě bývá právo nemůže předbíhat společenské dění (Václav Klaus); ztráty jsou proto víceméně povoleny.Sázka na náhodu nejjistější investice
Ne všichni občané ale v kuponové privatizaci ostrouhali. Naopak. Velké množství těch, kteří se do hry s kupony pustili sami, bez pomocné ruky investičních fondů, nakonec vydělali. Dvě investované tisícikoruny se jim v průměru až desetinásobně zhodnotily. Na nezkušené investory-laiky je to velmi slušný výkon. Sázka na náhodu a na vlastní odhad se tak
během kuponové privatizace ukázala být tou nejjistější investicí (sám sebe nikdo okrádat nebude). Koneckonců šlo jenom o loterii a ta většinou mívá náhodné a zcela nečekané výherce. Ti čeští "kuponoví" si v privatizační loterii, která definitivě skončila před pěti lety, přišli na statisíce korun.Je ovšem pravda, že hlavní zisky z privatizace inkasovali drobní investoři již před několika lety. V době, kdy na pražské burze dosahovaly akcie těch nejvyšších hodnot. Příležitostí k výdělku byla i "třetí vlna" kuponové privatizace, kdy se vlivné finanční skupiny snažily ovládnout majority v českých podnicích. Akcie se vykupovaly za několikanásobné ceny, než nabízela burza nebo RM-System. V drtivé většině případů se vyplatilo prodat co nejdříve.
Dividendy byly
minimální a jednotlivé tituly velmi rychle mizely z veřejného trhu. Kdo neprodal včas, má dnes v šuplíku většinou jen bezcenný výpis ze Střediska cenných papírů a v hlavě vzpomínky na dlouhé fronty lidí s kuponovými knížkami. Jsou ovšem i tací, kteří si své pečlivě schovávali a dodnes čekají, že se jejich investice zhodnotí. Právě jim je určen následující přehled akcií a fondů, které z obou vln kuponové privatizace zůstaly. Přehled doplňuje hodnocení sed- mi odborníků s jednoduchým doporučením držet, nebo prodat. Nikdo samozřejmě nemá patent na rozum a názory odborníků nejsou stoprocentní zárukou úspěchu. Jako orientace v otázce, co dělat se svými cennými papíry, ale může být velmi užitečnou pomůckou.
Zdroj: LN z 18. 5. 2000
