Rodiče brání babičce a dědovi ve styku s vnoučetem. Kdy může zasáhnout soud?

Některé z těchto otázek řešil Ústavní soud v rozodnutích z let 2021 a 2026. Starší rozhodnutí se zabývalo především rozsahem styku prarodičů s dítětem, letošní rozhodnutí upozornilo na to, jak má soud postupovat, pokud je potřeba kontakt upravit rychle.

Prarodič nemá stejná práva jako rodič

Podle § 927 občanského zákoníku mohou mít příbuzní dítěte právo na styk s ním, pokud mezi nimi existuje citový vztah, který není pouze přechodný, a pokud by nedostatek kontaktu dítěti způsobil újmu.

Neznamená to ale, že babička nebo dědeček mají automaticky nárok na stejný rozsah kontaktu jako rodič.

Právě tím se zabýval Ústavní soud v nálezu z roku 2021. Uvedl, že při určování styku musí soud především sledovat nejlepší zájem dítěte, zároveň ale musí respektovat silnější postavení rodičů, kteří mají rodičovskou odpovědnost.

Styk prarodičů proto nemá být bez souhlasu rodičů běžně stejně široký jako styk rodiče s dítětem. Výjimkou mohou být mimořádně důležité důvody.

Co soud při sporu zvažuje?

Rozhodující tedy není pouze přání prarodiče ani nesouhlas rodiče. Soud musí posoudit konkrétní situaci dítěte.

Zajímat ho může například:

• jaký vztah má dítě k prarodičům,

• jak často se spolu v minulosti stýkali,

• zda se prarodiče podíleli na jeho péči,

• jaké jsou vztahy mezi rodiči a prarodiči,

• zda konflikt mezi dospělými dítě zatěžuje,

• jaké jsou vztahy dítěte k dalším členům rodiny,

• jaký rozsah kontaktu je v dané situaci pro dítě vhodný.

Právě důležité bylo i rozhodnutí z roku 2021. ÚS tehdy vytkl obecným soudům, že při rozhodování nedostatečně zohlednily napjaté vztahy mezi matkou a prarodiči. Nestačí tedy říct, že dítě má s babičkou či dědečkem dobrý vztah. Soud musí posoudit celou rodinnou situaci.

Přečtěte si také:

Chcete v říjnových volbách hlasovat mimo své bydliště? Voličský průkaz platí jen pro některé volby

Může rodič kontakt úplně zakázat?

Samotný nesouhlas rodiče neznamená, že soud musí kontakt prarodičů odmítnout. Stejně tak ale prarodič nemůže očekávat, že mu soud automaticky přizná každý druhý víkend nebo část prázdnin.

Ústavní soud v roce 2021 výslovně uvedl, že rozsah styku dalších příbuzných musí být přizpůsoben konkrétním okolnostem. Zároveň připomněl, že rodič má ústavně chráněné právo o dítě pečovat a vychovávat ho.

Rodič tedy má při rozhodování o dítěti silnější postavení, ale jeho nesouhlas není jediným kritériem.

Co když je prarodič starý nebo nemocný?

Právě tuto situaci řešil Ústavní soud v rozhodnutí z 31. srpna 2026.

Na soud se obrátili praprarodiče dítěte ve věku 84 a 86 let. Poukazovali na svůj vysoký věk a také na zdravotní stav jednoho z nich. Obávali se, že se konečného rozhodnutí o styku nemusí dožít. Současně upozorňovali, že kvůli zdravotnímu omezení nemohou využívat stávající asistovaný kontakt.

Obecné soudy jejich žádost o dočasnou úpravu kontaktu zamítly. Ústavní soud ale jejich rozhodnutí zrušil.

Neuvedl, že vysoký věk automaticky zakládá právo na rychlé rozhodnutí nebo na kontakt s dítětem. Vytkl soudům především to, že se řádně nevypořádaly s konkrétními argumenty praprarodičů.

Přečtěte si také:

Co se od roku 2027 změní v důchodech pro rodiče?

Kontakt musí být možný i ve skutečnosti

Nestačí, aby měl příbuzný možnost kontaktu pouze „na papíře“. V posuzovaném případě soudy poukazovaly na možnost asistovaného kontaktu. Jeden z praprarodičů ale tvrdil, že se ho kvůli zdravotnímu stavu a podmínkám na místě nemůže reálně účastnit.

Ústavní soud zdůraznil, že právo na kontakt musí být zajištěno reálně, nikoli pouze formálně. To může být důležité například pro starší nebo zdravotně omezené prarodiče, kteří sice mají nějakou formu kontaktu umožněnou, ale v praxi ji nemohou využít.

Soudy musí zohlednit také názor dítěte

Dalším důležitým bodem nálezu z roku 2026 bylo zjištění názoru dítěte.

Ústavní soud uvedl, že ani při rozhodování o dočasné úpravě poměrů nelze automaticky říct, že na názor dítěte není čas. Pokud neexistuje vážný důvod, proč jeho názor nezjišťovat, musí mít dítě možnost se k věci vyjádřit.

Neznamená to, že dítě samo rozhodne, zda bude babičku nebo dědečka vídat. Jeho názor ale patří mezi skutečnosti, které musí soud při posuzování zohlednit.

Ústavní soud zrušil ale rozhodnutí soudů, které jejich žádost zamítly, protože se dostatečně nevypořádaly s jejich argumenty a nezjistily ani názor dítěte. O tom, zda a za jakých podmínek se budou praprarodiče s dítětem stýkat, tak musí obecné soudy rozhodnout znovu.

Přečtěte si také:

Výdělek a daně pro řádné a předčasné důchodce i předdůchodce, kdy si nemůžete moc vydělat?

Přečtěte si také:

Pronajmout byt studentům? Vyšší výnos, ale i větší riziko. Makléř radí, na co si dát pozor