Sejmi tu tíhu z mých zad, ať mohu opět trávit víkendy v supermarketech

...– závazek je vždy zároveň pohledávkou a tudíž můžeme zrovna tak říkat, že růst byl tažen úsporami. Jádro pudla je totiž v tom, že dluh je nástrojem, který převádí poptávku od těch, kteří poptávat nechtějí (chtějí spořit) k těm, kteří chtějí utrácet více, než vydělají. „Růst tažený dluhem“ je tak luxováním zbytků poptávky z ekonomiky a to až do chvíle, kdy dlužníci narazí na limity své schopnosti splácet. Možná by ale bylo lepší říkat, že na své limity narazila naše schopnost alokovat úspory do spotřeby někoho jiného – dopad na agregátní poptávku je pak evidentní. Klíčovým procesem se pak stává oddlužení. Významným faktorem, který stojí za letošní (donedávna) rally na akciových trzích a růstem jejich valuace je pravděpodobně to, že podle některých měřítek se proces oddlužení amerického soukromého sektoru, a hlavně domácností, blíží ke konci.