Pokud by o válkách rozhodoval kapitál a práce, nedocházelo by k nim

...Německu. Gideon Rachman v této souvislosti minulý rok ve Financial Times napsal následující: „Podoba Číny a Německa před první světovou válkou bije do očí. Naštěstí čínské vedení analyzovalo vznik velkých mocností v dějinách lidstva a je rozhodnuto vyhnout se chybám, kterých se dopustilo Německo a Japonsko.“ Takový pohled je optimistický, ale o jakých chybách tu vlastně mluvíme? Ohledně první světové války panuje několik mýtů. Týkají se toho, proč začala, co vedlo k vítězství a prohře a jak bylo dosaženo míru. A všechny tyto mýty jsou relevantní i dnes. Žádná z válčících zemí nebojovala proto, že chtěla získat ekonomické výhody. Zájmy firem a ekonomiky by byly lépe uspokojeny mírem, a to ve všech zúčastněných zemích. Veřejné mínění pak mělo na ty, kteří o válce rozhodli, vliv pouze tehdy, když potřebovali dodat legitimitu krokům, které již provedli.