Společnost se pokoušela zpochybnit pokutu uloženou Státním úřadem inspekce práce. Firmě byla původně udělena pokuta 111 000 Kč za to, že umožnila výkon práce tří kadeřnic mimo pracovní poměr. Kadeřnice formálně vystupovaly jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), ale fakticky pracovaly podle pokynů firmy a byly v podřízeném vztahu k ní.
Co se dozvíte v článku
Městský soud zdůraznil, že definice závislé práce nezávisí jen na místě výkonu práce nebo způsobu vyplácení odměny. Klíčovým kritériem je fakt, že zaměstnavatel má kontrolu nad pracovníkem, například rozhoduje o tom, jak se práce vykonává a jak jsou tržby rozdělovány.
V tomto případě soud konstatoval, že „o cenách služeb, tržbách, resp. jejich následném přerozdělení kadeřnicím fakticky rozhodovala žalobkyně“, což potvrzuje existenci závislého vztahu.
Pokutovaná firma namítala, že provozovnu, kde kadeřnice pracovaly, měla na starosti jiná firma
Společnost podala proti rozsudku Městského soudu kasační stížnost, tedy žádost o přezkoumání rozhodnutí Nejvyšším správním soudem. Firma namítala, že soud své rozhodnutí dostatečně nevysvětlil a shledaný stav byl zjištěn nesprávně.
Podle stěžovatelky soud a správní orgány nesprávně vyhodnotily, co vlastně znamená „závislá práce“. Firma tvrdila, že soud nebral v úvahu, jaká činnost byla skutečně vykonávána a jaké byly vztahy mezi kadeřnicemi a firmou, která provozovala kadeřnickou provozovnu v obchodním centru Globus, kde kadeřnice pracovaly.
Stěžovatelka dále upozorňovala, že kadeřnice při své práci v Globusu nikdy nepůsobily jménem její firmy, ani nejednaly podle jejích pokynů. Pokud v provozovně Globus skutečně vykonávala práci jiná společnost, pak mělo být podle stěžovatelky jasné, že případná závislá práce se týkala právě této společnosti, nikoli stěžovatelky.
„Kadeřnice nejednaly a ani nemohly jednat při výkonu tvrzené činnosti jménem stěžovatelky, a to soustavně a dle jejích pokynů, když jediným provozovatelem provozovny Globus byla jiná společnost, přičemž ta byla také jediným subjektem, který byl ve smluvním vztahu s kadeřnicemi,” stojí v argumentech žalobkyně.
Máte zkušenost se švarcsystémem?
NSS určil, že kadeřnice vykonávaly závislou práci přes vlastní živnost
Podle zákona o zaměstnanosti se nelegální prací rozumí výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. Závislá práce je podle zákoníku práce charakterizována tím, že zaměstnanec pracuje osobně, soustavně a podle pokynů zaměstnavatele, jménem zaměstnavatele, a nachází se vůči němu v podřízeném vztahu.
NSS zdůraznil, že není rozhodující, kde přesně práce probíhá. Místo výkonu práce podle něj není definičním znakem závislé práce, může však posloužit jako indicie pro posouzení, zda mezi stranami existuje nadřízenost a podřízenost.
V tomto případě soud posoudil, že kadeřnice vykonávaly svou práci v podřízeném vztahu k žalobkyni, i když formálně byla provozovna v obchodním centru Globus vedena jinou společností. Dle soudu se kadeřnice při své činnosti řídily pokyny stěžovatelky a firma rozhodovala například o rozdělení tržeb a cenách služeb.
Podle Nejvyššího správního soudu tedy všechny hlavní znaky závislé práce byly naplněny, a to i bez ohledu na to, kdo měl formálně hlášenou provozovnu. Pro posouzení odpovědnosti bylo tedy rozhodující, jak skutečně práce probíhala.
Soud potvrdil pokutu a odpovědnost firmy za nelegální práci kadeřnic
Nejvyšší správní soud tedy potvrdil závěry městského soudu. Stěžovatelka umožnila kadeřnicím výkon práce, která naplňovala znaky závislé práce, a tudíž se dopustila přestupku podle zákona o zaměstnanosti. Pokuta uložená Státním úřadem inspekce práce tak zůstává v platnosti.
