Pro lidi s těžkým zdravotním postižením může být osobní asistence zásadní pomocí, která jim umožňuje zůstat ve vlastním prostředí, zachovat si co největší míru samostatnosti a zapojit se do běžného života. Jde o sociální službu určenou lidem, kteří kvůli snížené soběstačnosti potřebují pomoc jiné osoby při každodenních činnostech. Otázkou, zda může člověk požadovat osobní asistenci v rozsahu 24 hodin denně a sedm dní v týdnu, se zabýval Nejvyšší správní soud (NSS). Řešil případ muže s těžkým zdravotním postižením, který požadoval, aby mu kraj takovou pomoc zajistil.
Co se dozvíte v článku
- Muž odkázaný na pomoc druhých chtěl asistenci po celý den
- Nešlo o to, zda má člověk službu zaplatit, ale zda na ni má právo v určitém rozsahu
- „Bez časového omezení“ neznamená asistenta 24 hodin denně
- Ani nejvyšší stupeň závislosti automaticky neznamená nepřetržitou asistenci
- Muž nechtěl pečovatelskou službu, trval na osobní asistenci
- Pomoc může být intenzivní, zákon ale negarantuje asistenta 24 hodin denně
- Kolik stojí osobní asistence?
Muž odkázaný na pomoc druhých chtěl asistenci po celý den
Muž trpí dětskou mozkovou obrnou, pohybuje se na vozíku a při základních životních úkonech je odkázán na pomoc jiné osoby. Dlouhodobě mu péči zajišťovala jeho matka, podle muže ale taková situace nebyla do budoucna udržitelná.
Proto začal řešit možnost využívání osobní asistence. Nejprve požadoval službu v rozsahu 20 hodin týdně. Později ale uvedl, že vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a zhoršující se situaci jeho matky potřebuje pomoc nepřetržitě, tedy 24 hodin denně.
Obrátil se proto na kraj s požadavkem, aby zajistil dostupnost osobní asistence v tomto rozsahu. Tvrdil, že pokud taková služba není dostupná, kraj neplní svou povinnost zajistit lidem v nepříznivé situaci potřebné sociální služby.
Nešlo o to, zda má člověk službu zaplatit, ale zda na ni má právo v určitém rozsahu
Osobní asistence je službou poskytovanou konkrétními poskytovateli podle zákona o sociálních službách.
Klient si službu sjednává s poskytovatelem a za poskytnutou péči zpravidla hradí úhradu podle pravidel stanovených zákonem a smlouvou. Spor v tomto případě ale nebyl o cenu služby. Hlavní otázkou bylo, zda má člověk právo požadovat, aby kraj zajistil osobní asistenci v přesně požadovaném rozsahu, tedy nepřetržitě.
„Bez časového omezení“ neznamená asistenta 24 hodin denně
Podle § 39 odst. 1 zákona o sociálních službách je osobní asistence terénní službou poskytovanou lidem se sníženou soběstačností, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Zákon uvádí, že se poskytuje „bez časového omezení“.
Právě tuto formulaci muž vykládal tak, že pokud potřebuje pomoc prakticky ve všech oblastech života, musí mít nárok na osobního asistenta nepřetržitě.
NSS ale tento výklad odmítl. Neřekl tím, že by osobní asistence nemohla být v některých případech poskytována i ve velmi rozsáhlém rozsahu nebo dokonce nepřetržitě. Taková situace může podle konkrétních potřeb člověka nastat. Pouze uvedl, že slovní spojení „bez časového omezení“ nezakládá automatický nárok na asistenta 24 hodin denně.
Ani nejvyšší stupeň závislosti automaticky neznamená nepřetržitou asistenci
Muž argumentoval také tím, že je zařazen do IV. stupně závislosti, protože nezvládá základní životní potřeby bez pomoci druhých.
Nejvyšší správní soud uznal, že jde o důkaz vysoké míry odkázanosti na pomoc jiné osoby. Samotný stupeň závislosti ale podle něj neurčuje počet hodin asistence.
Člověk tedy může mít velmi vysokou míru závislosti, ale z toho ještě automaticky nevyplývá, že mu zákon garantuje právě osobní asistenci v rozsahu 24 hodin denně.
Muž nechtěl pečovatelskou službu, trval na osobní asistenci
V průběhu sporu se řešilo také to, zda mohl muž využít jinou formu pomoci, a to například pečovatelskou službu. Krajský soud upozornil, že tuto možnost měl k dispozici a že by mohla sloužit alespoň jako doplněk k další péči.
Muž ale namítal, že pečovatelská služba pro něj není rovnocennou náhradou osobní asistence. Zatímco osobní asistence je podle něj určena právě k tomu, aby člověk se zdravotním postižením mohl žít co nejvíce samostatně a rozhodovat o tom, s čím potřebuje pomoci, pečovatelská služba má užší vymezení a poskytuje se v předem stanoveném čase. NSS mu v tomto dal za pravdu v tom, že obě služby nejsou stejné a nelze je jednoduše zaměňovat.
Podle soudu bylo důležité hlavně to, že kraj situaci neignoroval. Na požadavky muže reagoval a snažil se zajistit dostupnou pomoc. Muž ale zároveň neposkytl potřebnou spolupráci při sociálním šetření, které mělo zjistit, jakou péči a v jakém rozsahu skutečně potřebuje.
Pomoc může být intenzivní, zákon ale negarantuje asistenta 24 hodin denně
Rozhodnutí NSS neznamená, že lidé s těžkým zdravotním postižením nemohou potřebovat velmi rozsáhlou pomoc. Soud pouze vysvětlil, že ze zákona automaticky nevyplývá povinnost zajistit osobního asistenta, který bude u člověka doma nepřetržitě 24 hodin denně.
Kolik stojí osobní asistence?
Osobní asistence není automaticky poskytována zdarma. Klient za ni obvykle hradí úhradu podle času, který mu pracovník služby skutečně věnuje. Maximální sazby stanovuje vyhláška č. 505/2006 Sb. Aktuálně může poskytovatel účtovat nejvýše 165 korun za hodinu, pokud je služba poskytována v rozsahu do 80 hodin měsíčně. Při větším rozsahu služby je maximální sazba 145 korun za hodinu.
U člověka, který by potřeboval pomoc ve velmi rozsáhlém rozsahu, by tedy šlo teoreticky o vysoké částky. Například při pomoci několik hodin denně mohou měsíční náklady dosahovat desítek tisíc korun. Právě proto je v praxi důležité nastavit rozsah služby podle konkrétních potřeb člověka a možností poskytovatele.
