Nejvyšší správní soud (NSS) se nedávno zabýval případem brněnské IT společnosti, která dostala pokutu za to, že podle inspekce práce využívala takzvaný švarcsystém. Tedy spolupracovala s programátory jako s externisty, ačkoliv jejich vztah podle úřadu i soudů ve skutečnosti odpovídal klasickému zaměstnání.
Co se dozvíte v článku
Celý spor odstartovala kontrola oblastního inspektorátu práce, která zjistila, že společnost umožnila několika osobám vykonávat práci v rozporu s pracovněprávními předpisy. Konkrétně šlo o programátory, jejichž činnost sice probíhala na základě IČO, ale inspektorát posoudil, že splňovala znaky závislé práce. Firmě byla proto původně uložena pokuta 135 tisíc korun, která byla následně po odvolání snížena na 80 tisíc.
Firma se bránila u soudu, ale u Krajského soudu v Brně neuspěla. Ten dal za pravdu inspekci práce a potvrdil, že nastavení spolupráce skutečně odpovídalo zaměstnaneckému vztahu, nikoliv samostatnému podnikání.
Proč soud považoval programátory za zaměstnance
Soud rozhodl, že programátoři vykonávali práci, která naplňovala znaky závislé práce, ačkoliv formálně působili jako osoby samostatně výdělečně činné. Během spolupráce byli začleněni do organizační struktury firmy, plnili pokyny zadavatele a vykonávali práci osobně a soustavně. Navíc nemohli odmítnout zakázky a jejich činnost představovala hlavní zdroj příjmu, což soud vyhodnotil jako projev hospodářské a osobní závislosti, typické pro zaměstnanecký poměr.
Programátoři dostávali úkoly od projektového vedoucího, který určoval, co mají dělat, v jakém termínu a kontroloval jejich výstupy. Museli také spolupracovat s dalšími lidmi ve firmě a účastnit se porad.
Programátoři pracovali prakticky na plný úvazek, tedy zhruba osm hodin denně a pouze pro tuto jednu firmu. Odměna za tuto práci tak byla jejich hlavním zdrojem příjmů.
Argumenty IT firmy soud nepřesvědčily
Firma namítala, že programátoři spolupracovali na základě obchodněprávních vztahů jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a že jejich práce byla nezávislá. Tvrdila, že výběr formy spolupráce proběhl dobrovolně a že programátoři nesli vlastní odpovědnost za svou práci vůči firmě i její zákazníkům.
Podle společnosti tedy nešlo o výkon závislé práce, nýbrž o běžnou podnikatelskou spolupráci, kterou nelze postihovat jako nelegální zaměstnávání.
Vymezení závislé a nelegální práce
Podle § 2 odst. 1 zákoníku je závislou prací práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně. Podle odst. 2 téhož ustanovení závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.
Zároveň zákon o zaměstnanosti uvádí od 1. ledna 2012, že nelegální prací je práce, která má znaky závislé práce podle § 2 odst. 1 zákoníku práce a je konána fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah.
Cílem této novely v roce 2012 bylo „omezit praktiky, kdy fyzické osoby vykonávají práci pro jinou fyzickou nebo právnickou osobu mimo pracovněprávní vztahy, tzn. zabránit obcházení zákona formou výkonu samostatně výdělečné činnosti nebo na základě občanskoprávních smluv“.
Při rozhodování se vycházelo i ze starších vyjádření Nejvyššího správního soudu, který v rozsudcích uvedl: „Pokud by se smluvní strany snažily zastřít existenci pracovněprávního vztahu uzavřením občanskoprávní nebo obchodněprávní smlouvy, je namístě posuzovat jejich soukromoprávní vztah podle jeho pravé povahy. Při posuzování, zda dochází v konkrétním případě k výkonu závislé práce, nemůže být rozhodující, na jakém formálním základě osoba svou činnost provádí. I pokud smluvní strany uzavřou občanskoprávní či obchodněprávní smlouvu, která splňuje veškeré zákonné náležitosti, bude nutno posoudit jejich vztah jako pracovněprávní, naplňuje‑li činnost realizovaná na základě takových smluv znaky závislé práce.”
Máte zkušenost se švarcsystémem?
Rozhodující je reálná náplň práce, ne její forma
Argumenty IT firmy soud nepřesvědčily. Soud zdůraznil, že rozhodující není formální označení spolupráce ani smluvní vztah, ale skutečný průběh práce a nastavení pracovních podmínek.
I když programátoři formálně vystupovali jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), jejich každodenní činnosti, pracovní doba, pokyny od firmy a začlenění do týmů odpovídaly typickému zaměstnaneckému vztahu. Skutečná praxe tedy ukázala, že programátoři byli ekonomicky a organizačně závislí na firmě, a proto soud jejich práci posoudil jako závislou, a ne pouze formálně nezávislou spolupráci.
IT firma soudní spor prohrála a zaplatí pokutu
Nejvyšší správní soud potvrdil rozhodnutí inspektorátu práce a krajského soudu. Forma spolupráce jako IČO nepřevážila nad realitou práce. Firma byla původně pokutována 135 tisíci korun, po odvolání byla pokuta snížena na 80 tisíc korun.
Tento případ poukazuje na to, že při švarcsystému rozhoduje skutečný průběh práce, nikoli formální smluvní označení.
