Ochrana spotřebitele: ujednání o smluvní pokutě nemůže být součástí všeobecných obchodních podmínek

Smluvní pokuta skrytá v množství smluvní dokumentace není žádnou novinkou, avšak běžnou realitou, na základě které se mnohdy v soudních síních vymáhají statisícové částky. Ústavní soud v poslední době vydává řadu nálezů, které se snaží nastavit najisto rámec ochrany spotřebitele. Jeden z těchto nálezů se dotýká i otázky smluvní pokuty ve všeobecných obchodních podmínkách.

Spor o zaplacení smluvní pokuty

Před Okresním soudem v Českých Budějovicích byl projednáván soudní spor o zaplacení částky ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené smluvní pokuty, jelikož zákazník nenavrátil po ukončení smlouvy modem, který využíval. Ujednání o této smluvní pokutě bylo součástí všeobecných smluvních podmínek. Soud prvního stupně žalobě o zaplacení smluvní pokuty vyhověl. Zákazník se však rozhodnul bránit svá práva a podal včas ústavní stížnost.

Ústavní stížnost

Zákazník v podané ústavní stížnost apeloval na Ústavní soud argumentací, že rozhodnutím soudu o zaplacení smluvní pokuty bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle Listiny základních práv a svobod, kdy se soud nezabýval jeho námitkami v řízení. Jedním z argumentů zákazníka bylo uvedení skutečnosti, že smluvní pokuta vzniká smluvním konsensem a je nutné brát zřetel na ustanovení o ochraně spotřebitele vymezená občanským zákoníkem, přičemž zákazníkovi při podpisu smlouvy nebyly předloženy všeobecné obchodní podmínky. Ustanovení o ochraně spotřebitele vymezená v občanském zákoníku zakazují ujednání, které zavazují k plnění podmínek, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy.

Princip důvěry a poctivosti

Ústavní soud tedy rozhodnul ve prospěch zákazníka jakožto spotřebitele a uzavřel, že pokud soud nezohlednil ústavní aspekt materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem, principy důvěry a poctivosti ve smluvních vztazích a uložil zákazníkovi povinnost zaplatit částku odpovídající smluvní pokutě nastupující po marně uplynulé lhůtě sedmi dnů od data ukončení smlouvy ve smyslu všeobecných obchodních podmínek, porušil základní právo zákazníka na ochranu vlastnictví. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. 

Máte-li zájem se s nálezem Ústavní soudu seznámit, lze jej vyhledat pod sp. zn. I. ÚS 3512/11. Ať jste již spotřebitelem nebo podnikatelem a dotýká se Vás tato problematika, lze jedině doporučit konzultovat s odborníky na smluvní právo k ochraně Vašich zájmů. Tento nález Ústavního soudu reprezentuje velmi silné rozhodnutí pro ochranu práv spotřebitele.