Rozchod rodičů automaticky neznamená, že jeden z nich okamžitě opustí společnou domácnost. Kvůli vysokým cenám bydlení, hypotéce nebo snaze zachovat dětem stabilní prostředí řada bývalých partnerů určitou dobu dál žije společně. Taková situace ale může vyvolat otázku, zda jeden z rodičů musí druhému platit výživné na dítě.
Co se dozvíte v článku
Ústavní soud v jednom z rodinných sporů uvedl, že odpověď není možné hledat pouze podle toho, zda rodiče mají společnou adresu. Rozhodující je, jak rodina skutečně funguje a zda oba rodiče reálně přispívají na potřeby dítěte.
Samotné společné bydlení totiž rodiče vyživovací povinnosti nezbavuje.
Výživné nemusí být jen částka poslaná na účet druhého rodiče
Vyživovací povinnost rodičů k dětem neznamená pouze pravidelné placení alimentů. V běžně fungující rodině rodiče své povinnosti plní přirozeně, a to například tím, že společně hradí náklady domácnosti, nakupují jídlo, platí oblečení, školní pomůcky, kroužky nebo se osobně starají o dítě.
Takovému chování se říká naturální plnění. Pokud rodina funguje a oba rodiče se na zajištění dítěte odpovídajícím způsobem podílejí, nemusí být nutné stanovovat výživné zvláštním rozhodnutím soudu.
Problém ale nastává ve chvíli, kdy společná domácnost existuje spíše formálně a jeden z rodičů své povinnosti fakticky neplní.
„Společná adresa sama o sobě neznamená, že dítě dostává vše, co potřebuje,“ vyplývá z rozhodnutí Ústavního soudu.
Soudy musí zkoumat realitu, ne jen to, kdo kde bydlí
Ústavní soud se zabýval případem rodiny, kde rodiče po rozvodu znovu obnovili vztah a určitou dobu opět žili společně. Matka později požadovala, aby soud zpětně určil otci povinnost platit výživné.
Krajský soud došel k závěru, že otec svou vyživovací povinnost v daném období plnil už samotným společným soužitím. Podle soudu přispíval na chod domácnosti, nakupoval potraviny, hradil některé aktivity syna, společné výlety nebo dovolené.
Ústavní soud připustil, že takový závěr může být v některých případech správný. U mladšího syna podle něj skutečně nebylo možné říct, že by otec svou povinnost neplnil. Z dokazování vyplynulo, že se na jeho potřebách podílel a syn mohl využívat výhod plynoucích z otcovy životní úrovně.
Společná domácnost neznamenala stejnou podporu pro oba syny
U staršího syna soudy podle Ústavního soudu nedostatečně posoudily, zda měl skutečně možnost z otcovy podpory čerpat.
Mezi otcem a synem totiž dlouhodobě panovaly špatné vztahy. Syn tvrdil, že například neměl běžný přístup k některým věcem, které otec pořizoval a rovněž se neúčastnil společných aktivit.
ÚS proto uvedl, že v takové situaci nelze automaticky říct, že otec svou vyživovací povinnost splnil jen proto, že žil ve stejné domácnosti.
Soudy měly podle ÚS hlavně ověřit, zda starší syn od otce skutečně dostával potřebnou podporu a zda mohl využívat podobné životní podmínky jako otec.
Dítě má právo na odpovídající životní úroveň podle možností rodičů
Ústavní soud ve svém rozhodnutí připomněl obecné pravidlo rodinného práva: dítě nemá mít životní úroveň výrazně odlišnou od svých rodičů jen proto, že rodiče nežijí společně nebo mají mezi sebou konflikty.
Při určování výživného soudy neřeší jen běžné výdaje dítěte. Musí zohlednit také možnosti a majetkové poměry rodičů, jejich příjmy, majetek i celkový způsob života.
Pokud například jeden rodič disponuje výrazně vyššími příjmy nebo majetkem, dítě má mít možnost se na této životní úrovni podílet.
Pokud oba rodiče společně hradí náklady dítěte, starají se o něj a dítě z této podpory reálně těží, může být společná domácnost sama o sobě dostatečným způsobem plnění vyživovací povinnosti.
Pokud ale jeden rodič sice bydlí ve stejné domácnosti, ale na potřeby dítěte fakticky nepřispívá, může soud stanovit povinnost platit výživné.
Rozhodnutí může ovlivnit další spory o výživné
Ústavní soud část rozhodnutí nižšího soudu týkající se výživného pro staršího syna zrušil. Krajský soud nyní musí znovu posoudit, zda otec svou povinnost v době společného bydlení skutečně plnil. Rozhodující totiž není jen to, zda rodiče žijí pod jednou střechou, ale zda dítě podporu rodiče reálně dostává.
