Každý z nás je dvakrát ročně nucen si „vychutnat“ podivné cvičení v podobě celostátního
posunu času: na jaře je jedna noc zničehonic o hodinu kratší, na podzim naopak. Samotné posuny času jsou jistě věc nepříjemná. Pokud jsme tedy všichni nuceni tyto posuny podstoupit, je to jistě proto, že to má značné přínosy, nejspíš energetické. Jak si ukážeme, nemá.