Pokud se nepodaří stabilizovat situaci na evropském mezibankovním trhu, nelze vyloučit, že se z povzbudivého růstu eura nestane brzy pouhá epizoda na cestě k větším ztrátám. Evropská měna se po dlouhých měsících výprodejů v minulých týdnech dokázala konečně odrazit ode dna. Poté, co od konce minulého roku ztratila na páru s dolarem téměř čtvrtinu ze své hodnoty, připsala si během posledních pěti týdnů růst o 6 % a vyhoupla se zpátky nad hranici 1,26 EUR/USD, kde se naposledy prodávala v polovině letošního května. K růstu euru pomohlo hned několik faktorů.
Přeprodanost a zasedání Fedu
Jedním z nejdůležitějších byla jeho samotná přeprodanost a nízká ochota obchodníků prodávat již tak velmi slabou měnu. Druhým významným vlivem bylo poslední zasedání americké centrální banky (Fed), která naznačila, že by vzhledem ke stále velmi křehkému ekonomickému oživení v USA, mohla začít se zvyšováním sazeb později, než se původně očekávalo. Toto prohlášení si sice ze začátku získalo jen omezenou pozornost. S postupem času, kdy ze Spojených států začaly přicházet překvapivě špatné zprávy jako na běžícím páse, ale nabýval trh stále silnějšího přesvědčení, že se růst sazeb v USA odkládá na neurčito. Zatímco tak ještě začátkem minulého měsíce měly podle futures kontraktů na březnovou výši úrokových sazeb v USA sazby vystoupat na 0,50 %, začátkem července již březnové futures počítají s tím, že sazby v USA zůstanou i koncem prvního čtvrtletí příštího roku beze změny na 0,25 %.
To částečně podkopalo důvěru v americký dolar, který v minulých měsících zpevňoval na páru s eurem nejen na základě problémů v eurozóně, ale také v důsledku rostoucích očekávání, že Fed začne s utahováním měnové politiky podstatně dříve než ECB.
Euro tak sice dokázalo umazat část ze svých vysokých ztrát, je však otázkou, zda se mu na jeho růstový trend z minulých týdnů podaří navázat. Pokud by totiž měla americká ekonomika do dalších měsíců skutečně zpomalit, je pouze otázkou času, kdy se problémy promítnou také do situace v eurozóně, která ještě zdaleka není stabilizovaná. Její mírný růst je totiž velmi závislý na zahraniční poptávce, jejíž výpadek může eurozónu velmi rychle znovu přiblížit k recesi či stagnaci.
Složitá situace na mezibankovním trhu v eurozóně
Druhým kostlivcem ve skříni může být stále nevyřešená a velmi složitá situace na mezibankovním trhu v eurozóně. Ten zůstává i nadále ochromen, díky čemuž je řada bank (zejména Španělských, Řeckých, nebo Irských) stále bytostně závislá na půjčkách od Evropské centrální banky. Rostoucí nedůvěra, která je výsledkem obav z případného bankrotu některé z členských zemí eurozóny, přitom neustále tlačí vzhůru úrokové sazby na mezibankovním trhu. Ty jsou nyní v případě tříměsíčních půjček nejvýše od loňského května, což může nepříjemně doléhat jak na komerční banky, kterým stoupají náklady na krátkodobé financování, tak následně na státy a soukromý sektor.
Právě výnosy dluhopisů tří problémových zemí (Řecko, Španělsko, Irsko) přitom v minulých týdnech zaznamenaly prudký růst, který – pokud bude pokračovat – může být pro obchodníky již brzy opět důvodem k tomu, aby se evropské měny raději rychle začali zbavovat za současnou výhodnou cenu.
Graf: Výnosy z desetiletých státních dluhopisů Španělska (světle mod.), Irska (černá) a Řecka (tmavě mod.)
Zdroj: bloomberg
Rizika dalšího slábnutí eura tak zdá se nevymizela, a pokud se nepodaří stabilizovat situaci na evropském mezibankovním trhu, rozhodně nelze vyloučit, že se z jeho povzbudivého růstu nestane brzy pouhá epizoda na cestě k ještě větším ztrátám.
Autor článku působí jako analytik společnosti X-Trade Brokers. 
