Většina studentů se o zdravotní pojištění nemusí starat, protože za ně pojistné odvádí stát. Ne vždy je ale situace tak jednoznačná. Zákon totiž stanoví přesná pravidla, podle nichž se posuzuje, kdo je považován za nezaopatřené dítě a kdy je studium uznáno jako soustavná příprava na budoucí povolání. Právě na splnění těchto podmínek závisí, zda za studenta pojistné skutečně hradí stát, nebo zda mu může vzniknout povinnost platit si ho sám.
Co se dozvíte v článku
Kdo je podle zákona nezaopatřeným dítětem
O tom, zda za studenta hradí zdravotní pojištění stát, nerozhoduje jen skutečnost, že navštěvuje školu. Klíčové je, zda je podle zákona považován za nezaopatřené dítě.
Podle § 11 zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře, je nezaopatřeným dítětem dítě do skončení povinné školní docházky a následně také dítě, které se nejdéle do 26 let věku soustavně připravuje na budoucí povolání, případně splňuje další zákonem stanovené podmínky.
Pojem soustavná příprava na budoucí povolání je pro studenty zásadní. Nestačí tedy jen to, že má člověk status studenta nebo je zapsán ke studiu. Co se za soustavnou přípravu na budoucí povolání považuje, upravuje § 12 zákona o státní sociální podpoře. Ten vymezuje jednotlivé druhy studia a další situace, kdy student může být nadále považován za nezaopatřené dítě, za které hradí pojistné stát.
U středních škol může záležet i na formě studia
U studentů středních škol je rozhodující nejen to, že školu navštěvují, ale také jakou formou studují. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v § 12 stanoví, že za soustavnou přípravu na budoucí povolání se považuje zejména studium na středních školách v České republice. Zároveň ale obsahuje výjimku pro dálkové, distanční, večerní nebo kombinované studium na středních školách. U těchto forem studia se dítě za soustavně se připravující na budoucí povolání nepovažuje, pokud je v době studia výdělečně činné podle zákona nebo pokud má nárok na podporu v nezaměstnanosti či podporu při rekvalifikaci. V takové situaci za něj stát zdravotní pojištění jako za nezaopatřené dítě nehradí.
Odlišná pravidla platí pro studenty vysokých škol. Zákon zde nestanoví, že by kombinovaná, distanční nebo jiná než prezenční forma studia automaticky znamenala ztrátu statusu nezaopatřeného dítěte. Na rozdíl od středních škol tedy samotná forma studia není rozhodujícím kritériem. Pokud student splňuje zákonné podmínky, zejména věkovou hranici a studuje v akreditovaném studijním programu, může za něj stát hradit zdravotní pojištění i při kombinované formě studia.
Specifická pravidla platí pro zahraniční školy a studium v cizině
Legislativa také upravuje situace, kdy student nestuduje na běžné české škole. Za soustavnou přípravu na budoucí povolání může být považováno také studium na střední nebo vysoké škole v cizině, pokud Ministerstvo školství rozhodne, že je toto studium postaveno na roveň studia na školách v České republice.
Takže samotný fakt, že student navštěvuje školu v zahraničí, ještě automaticky neznamená, že za něj stát hradí zdravotní pojištění. Rozhodující je, zda konkrétní studium splňuje zákonné podmínky a zda bylo pro tyto účely uznáno jako rovnocenné českému studiu.
Zvláštní pravidla jsou stanovená pro studium na zahraničních vysokých školách uskutečňované v ČR nebo pro zahraniční středoškolské vzdělávací programy realizované vzdělávacími institucemi v ČR. U těchto případů je vždy nutné posoudit, zda konkrétní škola a forma vzdělávání splňují požadavky a zda lze studenta považovat za osobu, za kterou hradí zdravotní pojištění stát.
Studentce doměřili zdravotní pojištění za studium. Spor o téměř 90 tisíc korun řešil až NSS
Právě to, zda student zahraniční školy působící v České republice může být považován za nezaopatřené dítě, řešil Nejvyšší správní soud (NSS) v případě studentky školy American Academy v Brně.
Studentka se domáhala toho, aby byla i v době svého studia považována za osobu, za kterou hradí zdravotní pojištění stát. Zdravotní pojišťovna však došla k závěru, že její studium nesplňovalo zákonné podmínky pro soustavnou přípravu na budoucí povolání a zpětně po ní požadovala úhradu pojistného ve výši téměř 73 tisíc korun. K tomu jí vyměřila také penále přesahující 17 tisíc korun. Celkově tak po ní požadovala částku blížící se 90 tisícům korun.
Spor se následně dostal až k Nejvyššímu správnímu soudu. Ten nesouhlasil s tím, jak věc posoudily nižší soudy. Podle NSS nebylo možné odmítnout nárok pouze s odkazem na to, že škola měla zahraničního zřizovatele. Při posuzování podobných případů je podle NSS třeba hodnotit především to, zda konkrétní studium svou povahou odpovídá vzdělávání, které zákon uznává jako soustavnou přípravu na budoucí povolání.
Nejvyšší správní soud proto předchozí rozhodnutí zrušil a případ se bude muset znovu posoudit. Pro studentku to znamená, že má šanci, že požadované pojistné a penále nakonec nebude muset uhradit. NSS však nerozhodl tak, že každý student zahraniční školy působící v České republice má automaticky nárok na to, aby za něj zdravotní pojištění platil stát. Vždy bude záležet na konkrétních okolnostech daného studia.
ČLÁNKY DO MAILU