O kolik se snižuje odškodnění, když se na vzniku škody poškozený sám podílel?

Na toto pamatuje výslovně i občanský zákoník a určuje pravidla pro snížení odškodnění, na které má jinak poškozený nárok: „Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.“

Úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě je založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána i samotným poškozeným. A tak tomu často v praxi bývá. V takovém případě poškozený poměrně, nebo zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Míra odpovědnosti škůdce se snižuje.

Příklady:

Ve sporu o výši odškodnění újmy na zdraví malé dívky při autohavárii chtěla pojišťovna snížit své plnění. Dívenka byla totiž v autě usazena v nevhodné dětské autosedačce. Nižší soudy uznaly snížení odškodnění na úrovni 10 %. Naproti tomu Nejvyšší soud ČR rozhodl o 20% snížení. Přitom ovšem zvažoval i přísnější snížení odškodnění! Třeba zhruba 30% snížení odškodnění, jaké zhruba platí, když někdo dobrovolně sedne do auta řízeného opilým řidičem, a pak dojde k bouračce a poškození zdraví spolucestujícího, upozornil nás právník Richard W. Fetter.

Dva žáci základní školy se poprali o hodině tělocviku a jeden se při tom zranil, zrovna když si učitelka na chvíli odskočila vyřídit soukromou věc. Nižší soudy rozhodly, že odškodnění od školy pro poškozeného žáka bude zkráceno na polovinu kvůli spoluzavinění samotného zraněného chlapce. Ostatně potyčku vyprovokoval. Nejvyšší soud tentokrát spoluodpovědnost žáka snížil, tedy krácení zmírnil, a to jen na 30 %, takže chlapec získal nárok na 70 % vyčísleného odškodnění újmy na zdraví.

Zdroj: Depositphotos

Co je třeba poměřovat při určení spoluúčasti poškozeného čili snížení odškodnění od škůdce

Při určení míry spoluúčasti poškozeného na vzniku škody jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se veškeré příčiny, které vedly k újmě. (Přitom jak u škůdce, tak i u poškozeného lze brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy.) 

Zákonné pravidlo o spoluúčasti poškozeného na vzniku škody, jinak řečeno o snížení míry odpovědnosti škůdce, nemůže pamatovat na širokou paletu toho všeho možného, co se může v praxi stát. Nedohodne-li se proto poškozený a škůdce na výši odškodnění, a dojde tak k soudnímu sporu, je na soudu, aby podle svého uvážení zhodnotil každý jednotlivý případ a určil míru spoluúčasti poškozeného na vzniku škody (čili míru snížení odškodnění ze strany škůdce pro poškozeného).

Nicméně není možné, aby každý soud postupoval zcela volně, aby záleželo jen a jen na tom a tom konkrétním soudci nebo soudcích. I proto se ustálila určitá pravidla pro ono volné hodnocení případů vzniku škody a sporu o odškodnění ze strany soudců.

Tip: Za jakých okolností se může účastník smlouvy domáhat jejího zrušení nebo dorovnání plnění?

Pravidla pro určení míry spoluúčasti samotného poškozeného na vzniku škody a snížení odškodnění

Při určování míry účasti poškozeného na vzniku škody se nelze spokojit s pouhým konstatováním, že jednání poškozeného představovalo jednu ze dvou příčin vzniklé škody, a z toho dovozovat, že je míra účasti poškozeného poloviční. Tak jednoduché to opravdu nemůže být.

Soud je povinen vždy uvážit, v jaké míře se poškozený na vzniku újmy podílel, a to s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem dané věci. Míru účasti poškozeného pak nelze posuzovat toliko z hlediska míry působení příslušné příčiny na vznik škody (tj. že jde o jednu ze dvou příčin), nýbrž je třeba především zvážit charakter a závažnost jednání škůdce i poškozeného. 

Tip: Můžete zdědit náhradu za ztížení společenského uplatnění za závažnou újmu na zdraví?

Za škodu odpovědný profesionál se spíše nedočká snížení míry odškodnění, které musí poskytnout

Významné také může být, zda jde o situaci, kdy si poškozený objednal nějakou službu u profesionála. Zda šlo třeba o výuku sjezdového lyžování, skoku padákem, jízdy na raftu, nebo i méně nebezpečnou činnost, při níž došlo ke škodě. To může být i zařízení dotace a podobně. Pořád je kladen důraz na nutnost profesionality a odbornosti odpovědné osoby. Škůdce pak nese smluvní riziko odborníka (profesionála) za nesplnění jím porušené povinnosti a na jeho činnost jsou kladeny zvýšené nároky. 

Obecně lze vycházet z toho, že pokud se škůdce smluvně zavázal jako profesionál ke splnění určité povinnosti, kterou porušil, měl by nést za takové porušení odpovědnost. Přičemž je namístě zohledňovat, do jaké míry se poškozený mohl spoléhat na to, že škůdce bude jednat v souladu s odbornou péčí a své povinnosti řádně splní. Jednání poškozeného lze tedy v takovém případě zpravidla hodnotit jako méně významné pro vznik škody. Je rozdíl, jestli něco chceme zdarma po známém v podstatě za nic, nebo od profesionála za úplatu.

Čtěte také:

Kdo vlastní velké pivovary v Česku a které jsou stále v českých rukách?

Zabouchli jste si dveře a nemáte klíč? Kdy volat pojišťovnu, kdy zámečníka a kdy hasiče