Práce v průmyslu je v ČR stále levná

Zatímco v Norsku stála v loňském roce hodina práce zaměstnance ve zpracovatelském průmyslu přes 38 eur (více než 1000 korun), v Belgii více než 34 eur a na západě Německa o půl procenta méně, nové členské státy Evropské unie mohou stále lákat investory na poměrně levnou pracovní sílu. Všechny se totiž seřadily až ve druhé polovině tabulky s přehledem nákladů na práci.

Nejdražší z nich je z tohoto hlediska Slovinsko, které s téměř 11 eury na hodinu práce jednoho zaměstnance předčilo i Maltu a Portugalsko. Hned za ním však figuruje Česká republika, kde hodina práce ve zpracovatelském průmyslu v roce 2006 stála 6,71 eura. Ostatní "nováčky" v EU nechalo Česko za sebou, přičemž zcela na chvostu tabulky jsou nejnovější členové EU Rumunsko a Bulharsko. V Bulharsku firmy za hodinu práce jednoho svého zaměstnance zaplatí 1,53 eura.

Studie na příkladu Německa ukazuje, že náklady na pracovní sílu však nejsou jediným faktorem, který ovlivňuje konkurenceschopnost země v mezinárodní soutěži. Ta se odvíjí také od ceny surovin a energií, daňové zátěže úroků a kvality výrobků.

Přestože jsou němečtí pracovníci drazí, odvádějí také odpovídající výkon, tvrdí kolínský institut ve svém přehledu. Upozorňuje však, že při rozhodování investorů, ve které zemi zakotví, hrají náklady na pracovní sílu velkou roli. Konkurenční exportní země jako Británie a Irsko přitom mají výhodu o pět až šest eur levnější hodinové práce.

Racionalizaci a úsilí o vyšší produktivitu práce tak v Německu padly za oběť pracovní místa. "Postavení Německa v čele pořadí nákladů na práci se často bagatelizuje argumentem: 'My jsme mistři světa ve vývozu.' Přitom se upozaďuje, že se průmysl musel mohutně racionalizovat, aby vůbec s vysokými náklady vyšel - a to stálo pracovní místa," konstatuje IW.

Objem časové práce je dnes v německém zpracovatelském průmyslu oproti roku 1991 o téměř třetinu nižší, což znamená o pět miliard odpracovaných hodin méně. V přepočtu tím přišly o zaměstnání tři miliony pracovních sil, které se musely poohlédnout po místě v jiných hospodářských odvětvích, což zároveň vyvolalo tlak na mzdy, upozorňuje institut.

Mzdová zdrženlivost však nakonec vedla k tomu, že se od poloviny roku 2005 do poloviny tohoto roku podařilo v Německu zvýšit počet zaměstnaných o milion. Kolínský institut přitom uvádí, že pro vnitřní poptávku a spotřebu je lepší, když stoupne zaměstnanost, než když se zvedají platy.

Celkové náklady práce v sobě zdaleka nezahrnují jen výdělky. Často ještě důležitější složku ceny práce tvoří odvody zaměstnavatelů na sociální a důchodové pojištění a ostatní dodatečné osobní náklady jako úhrady za další vzdělávání, odstupné vyplácené propuštěným pracovníkům i náklady na pracovní oděvy.

Pořadí zemí podle průměrné výše příjmů by se tak mírně lišila od tabulky podle celkových nákladů na práci. Norsko by s průměrným hodinovým výdělkem 25 eur (zhruba 680 korun) na hodinu zůstalo v čele a před Německo (18,4 eura) by se dostaly Švýcarsko (loni 21,5 eura na hodinu), Dánsko (22 eur), Lucembursko (20 eur) a těsně i Švédsko (18,5 eura). V Česku loni průměrný výdělek očištěný od povinných odvodů na pojištění a dalších dodatečných osobních nákladů údajně činil 3,76 eura na hodinu (102 korun). Bulhaři prý loni za hodinu práce nedosáhli ani na jedno celé euro.