Obama hájí plán ochrany spotřebitelů, útočí na obchodní komoru

"Ve finančním systému, který nebyl nikdy komplikovanější, nebylo nikdy důležitější mít takového strážce, jakého jsem navrhl," řekl Obama. Podle něj byla krize důsledkem "příliš malé odpovědnosti na Wall Street a příliš nízké ochrany Main Street (obyčejných lidí)", což se už nesmí opakovat. Dodal, že podnikatelská lobby se snaží návrh na vznik nové agentury "zabít".

Návrh vzniku agentury na finanční ochranu spotřebitelů má být jedním z pilířů nové regulace finančního sektoru. Na konkrétní podobě návrhu nyní pracuje Kongres a obchodní komora proti těmto plánům aktivně lobbuje. Zejména se snaží vyvrátit vládní tvrzení, že jde pouze o zásah proti velkým bankám a finančním společnostem, které vnucovaly klientům nesrozumitelné smlouvy a oni údajně proto krachovali.

Obchodní komora spustila minulý měsíc v mediích a na billboardech kampaň proti navrhovanému úřadu, který podle ní zdaleka nebude omezovat jen nepopulární velké banky, ale i velké množství malých podnikatelů, včetně například prodejců potravin. Podle komory je zákon ještě pevněji sváže do sítě vládní byrokracie a kontroly a doplatí na to zejména spotřebitelé, protože těm se ztíží přístup k běžným úvěrům.

Obama sice tato tvrzení označuje za "falešná", návrh zákona z dílny demokratických předáků v Kongresu však naznačuje, že na stanovisku komory něco je. V jedné části návrhu se podle listu The Wall Street Journal uvádí, že agentura bude mít jurisdikci nad "jakoukoli osobou, která se přímo či nepřímo zapojuje" do nabízení finančních produktů spotřebitelům.

Zákrok na ochranu spotřebitelů je reakcí na to, že banky a finanční společnosti na vrcholu úvěrového boomu, který vedl k hluboké krizi, nabízely zdánlivě velmi výhodné hypotéky a další úvěry prakticky všem. Poukazovalo se pak na to, že dlužníci ani nerozuměli smluvním podmínkám, a údajně tak nepoznali, že si hypotéku nemohou dovolit. Ekonomové však upozorňují, že zmírňování úvěrových podmínek na hypotéky si po celá desetiletí vynucovaly vlády a zákonodárci s cílem zajistit dostupné bydlení pokud možno pro všechny.

Hlavním milníkem ve směru snižování úvěrových standardů byl zákon o oživení investic v komunitách (CRA) z druhé poloviny 70. let, který se začal pod politickými tlaky hromadně uplatňovat zejména od 90. let. To pak spolu s dalšími faktory přímo vedlo k finanční krizi. Podle některých komentátorů je proto absurdní chránit nyní spotřebitele namísto toho, aby se omezily aktivity "komunitních organizátorů", kontroverzních organizací jako ACORN, které po léta cíleným politickým nátlakem nutily banky, aby výrazně zmírnily podmínky úvěrů.

Velká část ekonomů tak nepovažuje krizi za důsledek nezodpovědnosti bank a slabé ochrany spotřebitelů, ale především toho, že velké množství lidí si mohlo vzít hypotéky, které nebyli schopni splácet. Co do odpovědnosti jsou přitom na prvním místě vládní regulační orgány včetně centrální banky, které celý tento trend záměrně podporovaly a ještě jej přiživovaly podporou trhu hypotečních cenných papírů a pumpováním peněz do ekonomiky.