Vedrům navzdory

Kolem klimatizace panuje řada mýtů, které omílají především vysokou pořizovací cenu a škodlivý vliv na lidské zdraví. Především je třeba si uvědomit, že klimatizace se z luxusního artiklu přeměnila na poměrně běžný výrobek a její cena tedy s ohledem na inflaci spíše klesá. Náklady na její pořízení se sice i dnes pohybují v řádu deseti tisíců korun, nicméně vzhledem k ceně rodinného domu se nejedná o nereálnou investici. Argumenty ohledně zdravotního dopadu narážejí především na vznik respiračních onemocnění u osob pobývajících v klimatizované místnosti. Za to ovšem nemůže klimatizace, ale člověk sám. Pokud totiž nedokáže odolat svodům nejnižších teplot, na jaké umí klimatizace ochladit vzduch, koleduje si minimálně o rýmu, ne-li o horečnaté onemocnění. Maximální rozdíl teplot dvou prostředí, se kterým je schopen se lidský organismus bez problémů vypořádat, totiž činí 5°C.

Chlazení, topení, rekuperace
Že máme s výkonem klimatizace nakládat s rozvahou, už víme, jak ovšem klimatizace vlastně pracuje? De facto jako lednice – při chlazení odebírá ventilátor horký vzduch z místnosti, ten je následně přiveden přes výměník k chladivu, které mu teplo odebere. Tím chladivo změní skupenství z kapalného na plynné. Ochlazený vzduch se vrací zpět do místnosti, chladivo je naopak vedeno do kompresoru, který jej stlačí, čímž dojde k jeho kondenzaci. Zkondenzované chladivo pak prochází venkovním výměníkem, kde předá tepelnou energii do exteriéru a pokračuje do vnitřní klimatizační jednotky, kde je opět připraveno zchladit vzduch z interiéru. Většina klimatizací ovšem pracuje i naopak – ze vzduchu v exteriéru odebírají teplo, kterým následně vytápějí interiér. V tu chvíli se vlastně mění v tepelné čerpadlo typu vzduch-vzduch (teplo odebrané ze vzduchu je předáno do místnosti prostřednictvím vzduchu). Nejmodernější klimatizační jednotky jsou navíc schopné rekuperace tepla – teplo odebrané z chlazené místnosti rovnou předají do místnosti, kterou je potřeba vytápět. Součástí klimatizačních jednotek jsou i filtry zlepšující kvalitu chlazeného vzduchu, což ocení především alergici.

Filmová hrdinka za pár tisíc
Nejjednodušším typem jsou klimatizace mobilní a okenní, na jejichž pořízení stačí okolo deseti až dvaceti tisíc korun. Prvně jmenované lze libovolně přemisťovat, nároky na montáž odpadají. Teplý vzduch, který klimatizace nasává, je odváděn stavebními otvory, případně oknem. Mobilní klimatizace ovšem nejsou příliš účinné, proto jsou určeny hlavně pro chlazení menších místností. Navíc musíme počítat s vyšší hlučností a nutností pravidelně vyprazdňovat nádobku s kondenzátorem. Druhý typ – okenní klimatizační jednotky – není v našich končinách tolik rozšířený a tuzemský investor jej bude znát především z filmů americké produkce, neboť právě ve Spojených státech jsou okenní klimatizace velmi  oblíbené. Jedná se o jednotky kompaktních rozměrů instalované do okna nebo do zdi, které mají část s kondenzátorem předsunutou do exteriéru, část s chladičem je umístěna v interiéru. Klimatizace obsahuje jeden motor, který pohání kondenzátor i chladič. Výkon je sice poměrně nízký (od 2 kW), nicméně s přihlédnutím k rozměrům klimatizační jednotky a pořizovací ceně obstojný. Co by mohlo potencionální zájemce odradit, je vyšší hlučnost zařízení.

Přiznaná i umně skrytá
Efektivnější a u nás výrazně více používané jsou takzvané dělené klimatizace (pevně instalované). Ty lze rozdělit na dva typy podle počtu používaných klimatizačních jednotek. Takzvané Split systémy využívají jednu venkovní kondenzační jednotku a jednu vnitřní klimatizační jednotku. Systémy Multi-Split obsahují rovněž jednu venkovní kondenzační jednotku, ale vnitřní klimatizační jednotky mohou být až čtyři. Nejpoužívanějším typem dělených klimatizací jsou klimatizace nástěnné, jejichž hlavní devizou je především rychlá a snadná montáž, dobrá servisní přístupnost a relativně příznivá pořizovací cena (dvacet až padesát tisíc korun). Určitým limitem nástěnných klimatizací je jejich výkon (cca 2,5-4 kW), který je předurčuje pro instalaci v menších prostorách. Připravit se musíme i na to, že nástěnná jednotka chtě nechtě tvoří nepřehlédnutelný prvek interiéru. To lze eliminovat pořízením takzvané podstropní – parapetní klimatizace. Ta se, jak název napovídá, umisťuje buď pod strop nebo pod parapet, což zajišťuje jednak dokonalé proudění vzduchu, jednak klimatizační jednotka tolik neruší dojem z interiéru. Navíc se vyrábí v široké škále výkonnosti (2,5 – 12 kW), takže ji lze využívat i ve větších prostorách. Tomu odpovídá i velké rozpětí cen (asi padesát až sto dvacet tisíc korun za klimatizační a kondenzační jednotku podle výkonu).
Komu i toto řešení připadá neestetické, může zvolit klimatizaci kazetovou. Ta je prvoplánově určena především pro větší prodejní objekty, to ovšem neznamená, že ji nelze užít v rodinném domě. Instaluje se na strop nebo do stropních podhledů a potencionální zájemce láká hlavně na dobrý rozptyl vzduchu do všech stran. Rovněž kazetová klimatizace patří mezi ty výkonnější (od 5 kW). Pokud se rozhodneme instalovat klimatizační jednotku do podhledu, je nutné počítat s náklady na stavební práce a také horší servisní přístupností.
Velmi podobně se instaluje i klimatizace kanálová. Ta je zcela skrytá, v interiéru je identifikovatelná pouze mřížkou kryjící rozvody, které rozvádějí vzduch do několika místností. Kanálové klimatizace už ovšem na trhu takříkajíc hrají vyšší ligu a tomu odpovídá pořizovací cena a pracnost montáže. Pořízení tohoto typu klimatizace by tedy měl posoudit odborník na vzduchotechniku.

Nákupy bez hranic
Pochopitelně i výrobci klimatizací mají na zákazníka připravenu řadu lákadel zvyšujících uživatelský komfort. Členové domácnosti si například mohou uložit několik svých oblíbených nastavení, která poté aktivují stiskem jediného tlačítka. Pokud si ovšem uživatel není jistý, zda právě jím zvolený režim je ten nejvhodnější, může využít automatický režim. V takovém případě řídicí jednotka vyhodnotí optimální výkon a v nejkratším možném čase dosáhne v místnosti požadované teploty. Zároveň výkon v průběhu chlazení upravuje tak, aby byla spotřeba elektrické energie co nejnižší. Každodenní užívání v konkrétní hodinu zase usnadňuje 24 hodinový časovač provozu, který klimatizaci spíná v uživatelem navolenou hodinu a ten se pak může těšit na vychlazený (nebo vytopený) interiér například po návratu z práce domu. Kromě toho lze dále například upravovat natočení lamel klimatizační jednotky, regulovat hlučnost nebo snižovat vlhkost vzduchu. Fantazii se meze nekladou stejně tak ovšem ani výslednému účtu za souhrn těchto extras. Při jejich výběru už musí stavebník zvážit své finanční možnosti a priority.