Jak se zachraňuje Evropa

Na květnovém summitu v Bruselu, který byl reakcí na prohlubující se paniku na finančních trzích, se rozhodli politici vyjít do protiútoku a šokovat. Povedlo se. Výsledkem summitu bylo schválení obřího záchranného pánu pro nejslabší články eurozóny, a to v celkové výši až 750 mld. EUR.

Dvě třetiny z této částky dodá eurozóna, zbylou třetinu Mezinárodní měnový fond. Odpovědi se dočkali dokonce i ti obchodníci, kteří tápali nad tím, kde eurozóna vezme potřebných 500 mld. EUR. Až 60 mld. EUR vyčlení Evropská komise z rozpočtové rezervy a zbylých 440 mld. si členské země společnými silami půjčí. Půjčovat si budou na kapitálovém trhu a za půjčky budou ručit společně podle toho, jaký je podíl dané země na splaceném kapitálu v ECB. Za tímto účelem bude vytvořen speciální finanční nástroj (SPV), který bude tyto garantované dluhopisy prodávat.

Je potřeba získat ten správný rating

Například Německo by se na celkové záchraně mělo podílet garancemi ve výši 123 mld. EUR a společně s Francií budou obě země ručit za 215 mld. V případě, že by se kterýkoli ze států dostal do problémů, poslouží dluhopisy emitované prostřednictvím SPV k jeho záchraně.  Problémové státy by si tak nemusely půjčovat za vyšší úrokovou sazbu na kapitálovém trhu, ale díky rozložení rizika napříč celou eurozónou, se dostanou k finančním prostředkům daleko levněji.

Aby byla pomoc co nejlevnější, musel by ale SPV obdržet na své dluhopisy vysoký rating od ratingových agentur. A právě mechanismus jak „naroubovat“ na SPV co nejvyšší rating je v poslední době asi nejdůležitějším tématem rozhovorů mezi ministry financí eurozóny. Ti se netají tím, že hodlají vyjednávat s ratingovými agenturami o tom, aby dluhopisy vydávané SPV obdržely nejvyšší možný rating (AAA).

Získání tohoto ratingu ale nemusí být jednoduché, zohledníme-li skutečnost, že pouze šest z patnácti zemí (Řecko se garancí neúčastní) dosahuje ratingu AAA. Z velkých zemí je to přitom pouze Německo Francie a Nizozemí. Zbylé - Rakousko, Finsko a Lucembursko - jsou v podstatě trpaslíky. Další země mají rating nižší, častokrát výrazně a ještě navíc s negativním výhledem (tabulka). Podíl Portugalska, Irska, Španělska a Itálie na celkové výši garancí patnáctičlenného bloku přitom dosahuje 35 %. Více než z jedné třetiny se tak na garancích podílejí ty státy, k jejichž záchraně je tento nástroj určen především. Jak tedy docílit toho, aby SPV obdržel nejvyšší rating? S řešením přišli minulý týden v pondělí ministři financí na summitu v Lucemburku.

Projekt evropského záchranného fondu možná předpokládá, že žádná země pomoc potřebovat nebude

Všechny země poskytující garance nebudou ručit za 100 %, ale za 120 % sumy, která plyne z jejich podílu na splaceném kapitálu ECB. Každá z emisí SPV tak má být tímto způsobem chráněna pro případ, že se některá ze zemí, podílejících se na garancích, dostane do problémů. Politici doufají, že na základě této záruky budou schopni obhájit svůj požadavek na nejvyšší možný rating.

Je však otázkou, zda je pouhé zvýšení garancí dostatečným argumentem k tomu, aby eurozóna dokázala tímto způsobem uměle navýšit svůj rating. Garance totiž stále poskytují ty státy, které se snaží zachraňovat sebe sama. Minulé měsíce jasně ukázaly, že dostane-li se do problému byť i poměrně malý evropský stát, následná panika má za následek pokles důvěry i v daleko větší státy a postupně i v eurozónu jako celek. Projekt evropského záchranného fondu tak zdá se spíše skrytě předpokládá, že žádná z členských zemí tuto pomoc potřebovat nebude. Pokud by ji totiž náhodou potřebovala, důvěra v dluhopisy emitované SPV začne rychle klesat, ať už jsou přislíbené garance jakékoli.

Tabulka: Ratingy zemí eurozóny podle Standard & Poor's

Zdroj: bloomberg, XTB *Řecko se na garancích jako jediná země eurozóny nepodílí