Jak vyčistit Augiášův chlév

Asi tak jako rek Héraklés do stájí krále Augiáše, kde třicet let nikdo nekydal hnůj a puch zamořoval celý Peloponéský poloostrov, usměrnil tok dvou řek. Do večera byl tak tento jeho pátý z tuctu úkolů splněn a do slovníků se zapsal jako výzva k likvidaci úděsného a nezvladatelného nepořádku. I jako drastický návod na řešení takového stavu.

Kde je binec největší

Kdepak máme dnes takový podobný a těžko zvladatelný marasmus? Nejen v Evropě se z ekonomicky opostatněného tržního systému stalo cosi ve vleku „nároků“ všech možných skupin, které přesahují zdroje. To krásně ilustrují všechny současné debaty a hádky o tom, co má být onen sociálětržní model. Kdoví, zda se Karel Marx jen maličko nespletl, když tvrdil, že imperialismus je posledním stadiem kapitalismu? Možná se začneme blížit nějakým závěrům v nové dosud nepublikované studii Světové banky věnované možným perspektivám budoucnosti evropského ekonomického modelu.

I když – zaslechli jste Angelu Merkelovou, když řekla, že se z tohoto srabu bude Evropa vyhrabávat nejméně 10 let? Už možná i politici začínají alespoň trochu vnímat realitu…

Nejen státy se topí v dluzích

Problém totiž není jen v zadlužení států, ale zejména bank. Objem bankovních úvěrů soukromému sektoru (domácnostem a podnikům) již koncem roku 2010 v eurozóně přesáhl 11 bilionů eur (= 120 % HDP, zatímco v USA jde jen o 45 % HDP). Za posledních 12 let v eurozóně vzrostl objem bankovních úvěrů soukromému sektoru o víc než 100 % – mnohem rychleji, než rostl veřejný dluh.

Krize nebo velká kontrakce?

Podle ekonoma Kennetha Rogoffa nejde o běžnou, třebaže o něco vážnější recesi, nýbrž o počátek „velké kontrakce“, jaká se v globálních ekonomických dějinách odehraje jednou za 75 let. Tuto skutečnost, tvrdí Rogoff, si politici a ekonomové dodnes plně nepřiznali.

Jde totiž o krizí bonity a některé evropské země a regiony jsou fundamentálně nesolventní. Zatím se ale lepí náplasti tam, kde je potřeba operace. Než si slovutnou EU, jak trefně poznamenal Aleš Michl, mezitím Čína nenaporcuje jako pekingskou kachnu.

Banky na houpačce

Největší problém bankvního sektoru tkví v příliš velké finanční páce (leverage), kterou používají. To je pro představu „houpačka“, kdy s kapitálem řekněme 100 zlatých mám na duhé straně páky v různých produktech rozpůjčováno a investováno 3000 zlatých. Když pak trh nepříznivě zakolísá, dostanu se do insolvence, např kvůli takové páce 1:30 zkrachovala banka Lehman Brothers.

Již dnes, kdy chce EU bankám přikázat Tier 1 (definovaná část kapitálu, zisku a rezerv) ve výši 9 %, by potřebovaly doplnit kapitál o víc než 100 miliard eur. Přitom (zatím neveřejně) se hovoří o tom, že by potřebovaly Tier 1 ve výši alespoň 15 %, tedy několik bilionů eur. Ale kde je vzít?

Jediné štěstí Česka je v tom, že banky vydělávaly na poplatcích, takže moc neinvestovaly do podivných pákových instrumentů.