Měsíc před bankrotem

Řecko opět ovládlo první stránky novin a titulky zpráv médií. Přitom nejde o žádnou novinku, jen se přiblížily termíny. Navíc se ovšem ukazuje víc adrenalinu na řeckých ulicích, což také zesiluje pochybnosti – tak co vlastně chtějí, když nic nechápou? Odboráři sice nikdy nic nechápou, ale co nacionalisté?

Lednová euforie trhů byla výsledkem pocitu, že „řecká nákaza“ je zažehnána. Z ní nyní zbyl jen slaboučký odvar, tedy naděje, že nepůjde alespoň o celoevropskou pandemii. Řecká vláda totiž stojí před těžkým údělem, jako druhdy chrabrý Odysseus musel proplout Messinskou úžinou mezi strašlivými příšerami Skyllou a Charybdou, tak dnes lavíruje mezi věřiteli a stávkující veřejností (tedy voliči). Volby jse přitom blíží tak nebezpečně, že voliči se mohou stát – i pro celou Evropu – důležitějšími než nějakých pár miliard eur. A volby čekají jak Francii, tak Německo a další země...

Jsme v tom všichni

Problémy Řecka jsou totiž jen jakousi zvýrazněnou karikaturou problémů, které má celá Evropy – přemrštěné platy i prebendy milionů státních zaměstnanců, vláda superbyrokracie, kolabující penzijní systémy, obří zadlužení rozpočtů, banky na hliněných nohou. Celé fungování evropských států zajišťuje jen obrovská měnová expanze, což ovšem není nic jiného než tištění papírků-peněz. Z hlediska ekonomické teorie to je skutečně jediná možnost, jak zabránit aktuálně hrozícímu infarktu – zaškrcení krevního oběhu a zadření hospodářství. Nikdo ovšem netuší, jak (někdy později) tu přebytečnou krev zase odsát.
Jsme v nové realitě... jen stále ještě nevíme, v jaké přesně.

Kolotoč dluhů

Formálně jsme stále v civilizaci, dluhy se tedy stále (ještě) počítají alespoň formálně. A když nestačí účetní kouzla, je nasnadě hledat další věřitele. To je nedávný problém půjčky od Číny. Jistě, pro Čínu je evropský trh největším obchodním partnerem, takže nemá zájem na nějakém úpadku Evropy, ale co na to řeknou Číňané? To nedávno vysvětlil první český novinář, který působí jako stálý zpravodaj České televize v Číně: proč bychom měli podporovat dělníky v Evropě, kteří pracují 8 hodin jen 5 dní v týdnu, když my tu makáme 15 hodin 6 dní v týdnu? Tam mají dovolenou, důchod, zdravotnictví, zatímco my nemáme nic z toho. Ať se ty peníze použijí u nás! Navíc by v té Evropě zlenivěli ještě víc!

Státní bankrot

Zní to strašidelně, ale vlastně to není problém, alespoň z obecnějšího pohledu. Default (to je vlastně totéž) vyhlásilo před lety Rusko, známý je případ Argentiny. Jde „jen“ o to, že se věřitelům řekne: nemáme na splácení dluhů a dohodne se s nimi nějaký program restrukturalizace dluhopisů. V případě Argentiny to dokonce byl výnos dluhopisů navázaný na budoucí růst HDP a věřitelé nakonec dokonce pěkně vydělali.
Domácí problémy se pak ale musí řešit doma. S Řeckem je právě ta potíž, že používá euro, takže ve hře zůstává jeho opuštění. Dalším na forhontě je Portugalsko, ale i to je z hlediska EU mrňavá zemička. Hrozba Itálie je zatím zřejmě zažehnána, takže skutečně velký problém vlastně nehrozí.

Kdo má věštěckou kouli?

Například ratingová agentura Fitch již dříve prohlásila, že je nevyhnutelné aby Řecko dříve nebo později zbankrotovalo – jen je otázka jestli příští týden, nebo až v následujících měsících, kdy vyjde pravda na povrch. Čísla o nárůstu nezaměstnanosti, poklesu hospodářství a další (třeba snížení inkasa daní, ač se počítalo s růstem) by mohla napovídat negativnímu vývoji a může být určitou předzvěstí dalšího vývoje.