Jednotná úprava vzdělávací činnosti z pohledu DPH

Jednou z právních norem, která vyvolává řadu diskuzí, je zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen zákon). Je to pochopitelné, neboť svým dopadem ovlivňuje náš každodenní život.

Tento zákon byl přijat v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie k 1. květnu 2004. Je významným nástrojem harmonizace české právní úpravy s úpravou platnou v ostatních členských státech.

Zákon od chvíle svého přijetí doznal řadu změn, někdy více, jindy méně významných. Změnami prošla i úprava výchovy a vzdělávání v odstavci 1 par. 57. Zákon v původním znění nevymezoval samostatně vzdělávací činnost na vysokých školách, pouze odkazoval na zákon č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách. Tímto pojetím se vzdělávací činnost zúžila pouze na akreditované studijní programy. Vzhledem k tomu, že odst. 2 výše uvedeného par. 57 osvobozuje od daně dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňované v rámci výchovy a vzdělávání osobou uvedenou v odst. 1, rázem se ocitla mimo osvobození poměrně široká oblast celoživotního vzdělávání. Zásadní změnu přinesla až novela zákona publikovaná pod číslem 377/2005 Sb. Tato novela v odstavci 1, písmenu c  par. 57 rozšířila do podoby čtyř bodů definici vzdělávací činnosti poskytované na vysokých školách. Současné znění tedy sjednotilo pro potřeby zákona pohled na vzdělávací činnost poskytovanou v rámci akreditovaných studijních programů i programů celoživotního vzdělávání.

Osobně se však domnívám, že část programů celoživotního vzdělávání zůstane i přes výše uvedené mimo oblast osvobození. Praktickým příkladem takového vzdělávacího programu je postgraduální studium LLM na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. Tento nový typ mezinárodního vzdělávacího programu je akreditován zahraniční partnerskou univerzitou a tudíž na něho není možné aplikovat ustanovení odst. 1, písmene c, bodu 2 nebo 3. Zásadní problém vidím ve výkladu bodu 3, kde je sice uvedena vzdělávací činnost v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných podle zvláštních právních předpisů, ale zároveň je zde i odkaz na zákon 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnicích, který dle výkladu konkretizuje obecné pojetí bodu 3.

Vzhledem k poptávce po nových typech vzdělávacích programů, obdobných LLM, se domnívám, že by bylo účelné ponechat v bodu 3 obecnou formulaci bez konkrétního odkazu, která zahrne i tyto formy vzdělávacích programů. Výsledkem by byla jednotná úprava vzdělávací činnosti na vysokých školách z pohledu DPH.

Autor je vedoucím ekonomického oddělení Právnické fakulty MU.