Všude na světě při růstu nezaměstnanosti automaticky stoupá počet lidí, kteří se sice zaregistrují na úřadu a berou podporu, ale bez práce ve skutečnosti nejsou. Přivydělávají si v šedé zóně ekonomiky, kde se platí na ruku, nestrhávají se daně ani neodvádějí příspěvky do nemocenské nebo sociální pokladny.
Česká republika není v tomto ohledu výjimkou. Na místě je spíše podezření, zda tady tento jev obzvlášť nevzkvétá. Živná půda pro to byla připravena: Právo na práci, proklamované minulým režimem, zdegenerovalo v uplynulém půlstoletí v pracovní povinnost. Při jejím plnění se hodně lidí příliš nepřetrhlo. Zaměstnání bylo často chápáno jako zdroj základního zaopatření a nezřídka i materiálového vybavení pro luk
rativní vedlejší činnosti. Ve velkých průmyslových podnicích přetrvával tento přístup dost dlouho i po listopadu 89.Ještě před třemi, čtyřmi lety měli mnozí zaměstnanci Škody-Volkswagen, katapultovaní do pracovního světa se zcela novými požadavky na produktivitu a disciplinu než bylo v kraji zvykem, pocit, že by za svou práci měli dostávat podstatně víc. Vydělávali sice nadprůměrně, ale každou korunu si tvrdě zasloužili. Jejich prosperující podnik čněl v měkkém prostředí českého průmyslu jako solitér. Lec
koho to svádělo k úvahám, jestli se taková dřina vůbec vyplatí, když si soused chodí do práce stále ještě odpočinout.Teprve se vzrůstající nezaměstnaností začínali lidé chápat, že pracovní místo v perspektivní firmě je hodnotou samo o sobě. Paralelně ovšem přetrvává a v poslední době zřejmě sílí i dřívější trend. Jen s tím rozdílem, že se finanční zátěž základního zaopatření pracujících včetně jejich zdravotního a důchodového pojištění přesouvá z krachujících podniků na úřady práce. Jejich personální obsa
zení se příliš nezměnilo od dob, kdy se míra nezaměstnanosti pohybovala v České republice kolem tří nebo čtyř procent. Nepřekvapuje tedy, že úředníci stačí nynější nával nezaměstnaných stěží zvládat. O účinném kontrolním systému, který by bránil zneužívání podpor v nezaměstnanosti, už nemůže být řeč.Příklady ze světa sice ukazují, že když jde o peníze, dokážou lidé vyzrát i nad sebedokonalejší kontrolou. Stát se však většinou snaží jim to alespoň ztížit. V Německu nevědí například nezaměstnaní dne ani hodiny, kdy budou povoláni k pohovoru na úřad práce. Musejí být permanentně k disposici. Pokud chtějí odjet z místa bydliště, jsou povinni to nahlásit předem a příslušné dny se jim strhnou z dovolené, na kterou mají nárok pouze v minimálním rozsahu. Kromě toh
o jsou torpédováni neustálými výzvami k návštěvě potenciálních zaměstnavatelů nebo, pokud jde opravdu o obtížně zprostředkovatelné případy, k zápisu do nejrůznějších rekvalifikačních kursů. Za každé opominutí se zastavuje, byť třeba jenom dočasně, vyplácení dávek. Stát sice nezaměstnané podporuje, ale neustále za to od nich něco vyžaduje. Kdo má alespoň trochu šanci najít si práci nebo se postavit na "vlastní nohy", většinou pobírání podpory oželí.České poměry jsou v mnoha ohledech "měkčí". 'Přitom podnikatelé si navzdory stoupající nezaměstnanosti stále stěžují, že marně shánějí vhodné zaměstnance, jestliže vyžadují například práci o víkendech. Zájemci o práci neobléhají ani soukromé agentury, které prostředkují práci včetně dělnických profesí i na omezen
ou dobu. Postavení těchto agentur není zatím legislativně ošetřeno, takže stát nejen nemůže kontrolovat, zda mezi nimi nejsou "černé ovce", ale nemůže jejich potenciál v boji s nezaměstnaností ani efektivně využít. Přitom je stále zřetelnější, že v moderní společnosti se spíš než práce nedostává jejího zcela specifického druhu: Totiž pevného zaměstnání od šestnácti do šedesáti let při neustále klesajícím počtu pracovních hodin a stoupající mzdě. Tedy práce pět dnů týdně s pevně stanovenou pracovní dobou a přestávkou na oběd, s mechanismem postupu, který se řídí odpracovanými lety a je provázen sociálním komfortem(nemocenská, příspěvky na zvyšování kvalifikace, na důchodové pojištění apod.)Na západ od našich hranic se mezitím zřetelně ukazuje, že takový druh práce je pro zaměstnavatele pod konkurenčním tlakem stále obtížněji financovatelný. Obdobně tomu bude i v ČR, jinak by nabídka na "černém" trhu práce nemohla být tak bohatá. Řádný daňový poplatník si sice právem může stěžovat, že na to doplácí on. Neměl
by ale zcela přehlédnout, že jednu positivní stránku stínová nezaměstnanost má: když nic jiného, svědčí o podnikavosti a o schopnosti se o sebe postarat.Zdroj: HN z 3. 4. 2000
Vedro dorazilo do českých končin. Kdo nezvládne všechny otázky našeho kvízu, ten může čekat se svým autem problémy
Dvě piva, šunku, sýr a k tomu řidičák. Za pár dnů bude možné místo úřadu vyzvednout průkaz „u Vietnamců“
Premiéra filmu F1 s Bradem Pittem se blíží. Připomeňte si i další filmy s automobilovou tematikou
Kupujete ojetinu? U těchto značek hrozí stočený tachometr nejčastěji
BMW X3 30e xDrive: K dokonalosti nemá daleko
