Kdo má větší šance: ECB, nebo Fed?

I měnovou politiku lze praktikovat rozdílně definovanými cíli a strategiemi. Je to legitimní. Otázky atakující jejich účinnost se objevují až v okamžicích, kdy extrémní změny ve vstupních podmínkách výrazně ovlivní úspěch. Většinou až tehdy se ptáme: Co je lepší?

Jedním z obvyklých cílů měnové politiky je péče o stabilitu cenového vývoje. V praxi to znamená dosažení a udržení nízké inflace pokládané za nutnou podmínku vysokého hospodářského růstu v dlouhém období. Letos stejně jako v 70. letech se však do vývoje cenové hladiny mnoha zemí významně promítá enormní nárůst cen ropy na světových trzích. Centrální banky tak stojí před problémem rostoucí inflace. Jak se vypořádají s nepříznivými exogenními faktory?

Dvě nejvýznamnější centrální banky, Evropská centrální banka (ECB) a Federální rezerv-ní systém (Fed), mají rozdílně definovaný cíl svého působení a liší se také výběrem strategie měnové politiky. Který z přístupů je vhodnější v situaci nabídkových cenových šoků?

ECB si zvolila dva cíle měnové politiky. Meziroční růst harmonizovaného indexu spotřebitelských cen pod 2 % je jejím konečným cílem. Tříměsíční klouzavý průměr meziročního růstu peněžní zásoby pod 4,5 % je cílem zprostředkujícím. Podpora obecné hospodářské politiky EU je dalším cílem měnové politiky ECB. Na něj však může být brán zřetel až po zajištění hlavního cíle, jímž je cenová stabilita. Od této volby se odvíjí zvolená strategie, kterou lze nazvat hybridní, neboť ji kombinuje dvojí cílován

Fed nedává přednost jednomu cíli

Úlohou Fedu je péče o plnou zaměstnanost, cenovou stabilitu a nízké dlouhodobé úrokové sazby. Na rozdíl od ECB nestanovuje prioritu mezi jednotlivými cíli explicitně. Tento přístup bývá nazýván "just do it policy". Poté, co se inflační cílování stalo módní záležitostí (dnes používají tuto strategii téměř dvě desítky centrálních bank), byla i v USA vedena diskuse, zda by Fed neměl přejít k inflačnímu cílování. Zastánci dosavadní strategie však ar

Centrální banky zaměřené na inflační cílování se snaží o více méně striktní postoj k inflačním hodnotám. Domnívají se, že vyšší než 2-3 % již škodí hospodářskému růstu. Z argumentace zástupců Fedu je patrná větší tolerance k inflačním hodnotám, což umožňuje přizpůsobení měnové politiky také ostatním makroekonomickým cílům. Samozřejmě že taková tolerance má své meze (Fed by patrně netoleroval inflaci vyšší než např. 6 či 8 %). V situaci, kdy nejsme schopni empiricky zjistit, př

Ropný šok přelomu století

Loni v březnu se země OPEC dohodly na opatřeních ke zvýšení cen ropy, jež byly v té době velmi nízké. Výsledkem byl jejich rychlý růst. Během roku se ceny ztrojnásobily a na této úrovni setrvávají dodnes. Dopad na spotřebitelské ceny v USA, EU, ale i v dalších zemích (včetně ČR) byl jen otázkou času (graf 1).

Měnová politika ECB opřená o inflační cíl se díky neočekávanému růstu ropných cen dostala do nepříjemné situace. Inflační cílování je užitečná strategie, dokud nedojde k růstu nad určené cílové pásmo. Neschopnost dostát svému závazku stojí centrální banku část jejího kredi

Měla ECB šanci zvrátit tento nepříznivý vývoj? Patrně nikoli. Růst cen ropy byl neočekávaný, stejně jako změna trendu ve vývoji cen potravin. Příčiny tohoto vývoje leží mimo dosah měnověpolitických opatření. Měnová restrikce jako opatření k růstu cen by dopadla především na domácí investiční a spotřebitelskou poptávku, což nebylo žádoucí

Vývoj cen ropy, ropných produktů a následné dopady do ostatních položek indexu spotřebitelských cen by měnová restrikce ovlivnila jen minimálně. Přesto se občas v komentářích z ECB objevuje myšlenka přistoupit k měnové restrikci, která by byla protiopatřením k růstu cen ropy.

Slabiny inflačního cílování

Silný dopad na tvorbu inflačních očekávání, jehož je dosaženo vyhlášením inflačního cíle, může být převážen ztrátou kredibility měnové politiky v případě neschopnosti dostát svému závazku. Proč tedy vyhlašovat inflační cíle? Lze namítnout, že tento nedostatek lze odstranit doplněním tzv. "únikových klauzulí" (escape clauses), které by v mimořádných případech umožn

V USA se volbou jiné měnověpolitické strategie vyhnuli slepé uličce nabídkových cenových šoků. Roční míra vzrostla na 3,7 % a do značné míry se na tom podílel vzestup cen ropy a jeho dopady. Fed sice přistoupil k měnové restrikci, ale ta byla zdůvodněna nikoli růstem cen ropy a následným růstem s

Protože Fed není zavázán splnit inflační cíl, může se jeho politika věnovat péči o celkovou makroekonomickou stabilitu. Klesá tak možnost konfliktu obecných makroekonomických cílů, hospodářského růstu, nízké nezaměstnanosti a stabilního cenového vývoje. Naopak při cílování je nut

Hlavním cílem hospodářské politiky je v současném společenském uspořádání hospodářský růst. Strategie inflačního cílování staví na předpokladu jednoznačné závislosti mezi cenovou stabilitou a hospodářským růstem. Úloha centrální banky je tak redukována na udržení cenové stability, což v praxi obvykle znamená inflaci pod 2 %. Snaha o dosažení tohoto v podstatě zprostředkujícího cí

Zdroj: Ekonom 34/2000