Nizozemsko, Švédsko, Británie a Dánsko vykazují pokles nezaměstnanosti, zatímco jiné státy si s ním nevědí rady.
Nejnovější nizozemské údaje vykazují nejnižší míru nezaměstnanosti za posledních dvacet let, neuvěřitelných 2,6 procenta, zatímco velké státy, jako třeba Německo, ukrajují tento důležitý ukazatel jen o zlomky procenta. Proč jsou určité členské země Evropské unie, jako jsou Nizozemsko, ale i Británie, Švédsko, D
ánsko a Finsko, schopny se s tímto fenoménem vypořádat snadněji než ty druhé?Jak napsal britský list Financial Times, mnozí evropští analytici, ale i politici kladou rovnítko mezi hospodářský růst a zaměstnanost. Jakmile roste výroba, zvyšuje se také poptávka po pracovních silách, což už ovšem neplatí. Například nastartování boomu v Německu se nikterak citelně neprojevilo na zvýšení počtu pracovních příležitostí, a tudíž ani na výraznějším vzestupu spotřebitelské poptávky. Podle deníku je receptem na snížení nezaměstnanosti tzv. strukturální expanze, což je dlouhodobý proces. Důležitý je přitom posun pozornosti na získání nových zákazníků, jejichž poptávka zvyšuje potřebu pracovní sil.
Chybný je naopak stát blahobytu, založený na korporatistickém modelu - na systému tripartity, který spojuje zavedené podniky, velké odborové svazy a intervencionistickou vládu. Je to model, v němž podnikové investice jsou kontrolovány byrokracií a uzavřeným systémem velkých bank, které se opírají o vládní záruky, jež ovšem
nedostávají nově založené podniky. Fiskální břímě tohoto přístupu sráží motivaci zaměstnanců a zvyšuje výrobní náklady. "Evropské země mohou buď zachovat korporativismus, který potlačuje vznik nových podniků a kopíruje osvědčené inovace v náročných oborech, ale bez boomu, anebo korporativismus zrušit," píše britský list.Zdroj: HN z 21. 08. 2000