Přes sto tisíc mladých rodin žije na hranici životního minima

Ještě nedávno tak nikoho nenapadlo uvažovat, ale časy se mění: mladí Češi stále častěji docházejí k závěru, že založení rodiny není z čistě ekonomického hlediska dobrou investicí. Manželé s malými dětmi zkrátka patří v Česku do ne

jslabší sociální skupiny.

Jedním z příkladů mohou být manželé Sadílkovi z Plzně. Také oni před třemi lety zažili obvyklý sociální propad, který s sebou narození dítěte přináší. Ze dvou platů pro dva musí najednou jako tříčlenná rodina vyjít pouze s jedním příjmem. Sociální pomoc od státu činí zhruba dva a půl tisíce a ztracený plat nahradit nemůže. Celkový příjem manželů s tříletým synem dnes činí necelých 11 tisíc čistého. "Na začátku měsíce musíme spočítat, kolik můžeme utratit. Podle toho pak rozepíšu

na 14 dní dopředu, co budu vařit. Pak sepíšeme přesný nákup, protože jinak nevyjdeme," vysvětluje Zdeňka Sadílková. Sadílkovi ale nepatří mezi nejchudší. Podle údajů ministerstva práce a sociálních věcí žije v Česku 125 tisíc rodin s dětmi do šesti let na hranici životního minima. To dnes pro rodinu s jedním malým dítětem činí 8540 korun. Pro rodinu se dvěma dětmi jde o 10 140 korun měsíčně.

Podle průzkumu Institutu pro výzkum veřejného mínění z konce minulého roku patřily mladé rodiny s malými dětmi mezi skupinu s nejhoršími podmínkami. Celých 25 procent lidí je považuje za nejslabší skupinu. Dokonce i důchodci na tom byli podle dotazovaných lépe. Ti mají nejhorší životní podmínky jen podle 14 procent obyvatel. Lidé v penzi jsou jedinou skupinou, jejichž příjmy za posledních deset let rostly více než životní náklady. Rodinám pracujících lidí přestal stát vyplácet plošně sociální dávky. Důchody se ale pravidelně zvyšují.

Bez bytu se nevezmeme

Pro mladé lidi představuje v dnešní době největší problém získání vlastního bydlení. Z průzkumu Akademie věd přitom vyplývá, že pro téměř 44 procent žen je vlastní byt rozhodujícím faktorem při vstupu do manželství. Cena dvoupokojového bytu v Praze se pohybuje okolo jednoho milionu korun, v regionech je to o něco méně. Pokud tak mladé rodině nepomohou rodiče, zůstává pro řadu z nich vlastní byt jen utopií. Problém, jak získat byt, řešili i manželé Koneční z Ostravy. Nakonec si pronajali byt v centru města. Na ostravské poměry platí vysoký nájem skoro sedm tisíc korun. I tak jim to ale vyjde levněji, než kdyby dojížděli z okrajových částí Ostravy. Oba přitom pracují v reklamní agentuře a příjmy mají mírně nadprůměrné. Přesto mají strach, že když si pořídí dítě, s penězi nevyjdou. "V okamžiku, kdy přijdu o svůj příjem, dostanu tři tisíce mateřské, a i kdybychom prodali vůz, stejně by to nevycházelo," podotýká Karolína Konečná s tím, že jedinou možností by bylo získat levnější byt.

"S dnešními pořadníky a bytovou situací je pravděpodobnější, že se najde nějaký bohatý strýček v Brazílii nebo že vyhrajeme ve sportce," doplňuje ji manžel Jindřich. Plzeňští manželé Sadílkovi si přesto dítě pořídili. Za nájem, plyn, telefon a další složenky zaplatí každý měsíc necelé čtyři tisíce korun. Jan Sadílek nyní bere kolem osmi tisíc, jeho žena od státu dostává 2700. Jak ze zbytku uživit tříčlennou rodinu? "Děláme to tak, že vždycky nezaplatíme všechny složenky. Například červnový účet za telefon ještě není zaplacený. Pak to splácíme, jak se dá. Navíc je velkou výhodou, že v bance mohu jít do minusu. Každý měsíc tam dlužím něco přes tisícovku," říká Jan Sadílek. Od roku 1989 poklesl počet uzavíraných manželství i porodnost o 30 procent. Sociologové tyto výsledky přičítají právě ekonomickým poměrům. Lidé podle nich považují za jeden z nejdůležitějších předpokladů pro manželství ekonomickou soběstačnost. Téměř polovina mužů, (44,4 procenta) se neožení, pokud nemá jistotu, že manželku bez problémů uživí. Zvyšuje se také věk, kdy lidé do manželství vstupují.

To ovšem nebyl případ manželů Sadílkových. Ti se brali velmi brzo. Janovi bylo 18, jeho ženě Zdeňce 20 let. Měli v té době už půlročního syna a Jan bral necelých 6 tisíc korun. "Když jsem spočítal svoji výplatu a přídavky a zaplatili jsme složenky, zjistil jsem, že máme 150 korun na den. Víc jsme utratit nemohli. Koupili jsme potřebné věci pro malého a týden jsme pak jedli chleba," popisuje Jan. Jejich situace se sice dnes o něco zlepšila, ale i tak jim dávky stačí tak na přežití. "Nekoupíme si

ani ponožky navíc. Neušetříme na nový koberec ani nábytek," uvádějí Sadílkovi. Nyní však mají před sebou vidinu alespoň trochu lepšího života. Zdeňka má totiž příslib zaměstnání, kvůli kterému se ráda vzdá mateřské podpory. Když se dnes mladí manželé dívají zpět, oba by raději s dítětem počkali do doby, než by měli zajištěný životní standard. Za ten považují alespoň dvacetitisícový společný příjem. "Pak už bychom třeba nemuseli rozepisovat ty hloupé nákupy," dodává Zdeňka.

Kdo se má podle oby

vatel ČR nejhůř

*

mladé rodiny s malými dětmi 25 %

* nezaměstnaní 19 %

* důchodci 14 %

* osamělé matky 6 %

* dělníci 6 %

* absolventi škol 4 %

* bezdomovci 3 %

* Romové 2 %

* lidé s nízkým vzděláním 2 % (dopočet do 100 % tvoří jiné odpovědi)

Zdroj: LN z 18. 08. 2000