Ochrana propuštěných zaměstnanců

17.08.2000 | ,
MAKRODATA A EU


perex-img Zdroj: Finance.cz

Hospodářské potíže podnikatelů, které mají negativní dopad na osud zaměstnanců, vyvolaly nutnost prohloubení jejich ochrany při skončení pracovního poměru

Hospodářské potíže podnikatelů, které mají negativní dopad na osud zaměstnanců, vyvolaly nutnost prohloubení jejich ochrany při skončení pracovního poměru.

V této souvislosti zavádí novela zcela nový pracovněprávní institut - hromadné propouštění. Novela zákoníku práce stanoví v § 52 podrobnější pravidla vzájemné informovanosti a komunikace mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací a zpřesňuje povinnosti zaměstnavatele ve vztahu k úřadu práce a k odborovému orgánu v období, než u zaměstnavatele dojde k rozsáhlejšímu (řečí zákona "hromadnému") uvolňování zaměstnanců.

HROMADNÉ PROPOUŠTĚNÍ

K tomu dochází v případech, kdy zaměstnavatel skončil pracovní poměr z důvodů organizačních změn (§ 46 odst. 1 písm. a) až c) zákoníku práce) v období 30 kalendářních dnů, a to nejméně s 10 zaměstnanci, pokud zaměstnává od 20 do 100 zaměstnanců, nebo s 10 zaměstnanci, zaměstnává-li od 101 do 300 zaměstnanců, a s 30 zaměstnanci, jestliže zaměstnává více než 300 zaměstnanců.

Z

aměstnavatel je před uskutečněním hromadného propouštění (dáním výpovědi zaměstnancům v rámci uvedených limitů) povinen včas, nejpozději však 30 dnů před dáním výpovědi jednotlivým zaměstnancům, o svém záměru písemně informovat příslušný odborový orgán nebo radu zaměstnanců a zahájit s nimi jednání o možnostech zabránění hromadného propouštění, případně zmírnění jeho nepříznivých následků pro zaměstnance. O zamýšlených opatřeních a záměrech je zaměstnavatel povinen rovněž písemně informovat příslušný úřad práce a uvést zejména důvody propouštění, období a hlediska pro propouštění apod.

Nepovedou-li jednání se zástupci zaměstnanců k dohodě, může zaměstnavatel přikročit k rozvázání pracovního poměru výpovědí. Ještě předtím však musí doručit úřadu práce písemnou zprávu o svém rozhodnutí o hromadném propouštění a o výsledcích jednání. Současně uvede celkový počet zaměstnanců a počet a strukturu zaměstnanců, jichž se hromadné propouštění týká. Pracovní poměr zaměstnance může skončit výpovědí nejdříve po uplynut

í doby 30 dnů od prokazatelného doručení písemné zprávy příslušnému úřadu práce.

ODSTUPNÉ

Odstupné představuje jednorázový příspěvek uvolňovanému zaměstnanci, kterým se ovšem neřeší jeho zabezpečení v době po uvolnění, ale jde o určitou formu odškodnění za ztrátu zaměstnání bez vlastního zavinění. Není vůbec rozhodné, zda uvolňovaný zaměstnanec nastoupí po skončení pracovního poměru do nového zaměstnání, zda začne soukromě podnikat nebo zda odejde do starobního důchodu.

Na odstupné mají podle § 60a zákoník

u práce nárok všichni zaměstnanci, u nichž dochází při organizačních změnách nebo racionalizačním opatření k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 46 odst. l písm. a) až c) zákoníku práce nebo dohodou z týchž důvodů. V případě dohody o skončení pracovního poměru je vhodné, aby byla uzavřena písemně s uvedením organizačních důvodů, které vedly ke skončení pracovního poměru. Tím se zaměstnanci vyvarují zbytečných sporů a nepříjemností se zaměstnavatelem o tom, zda je nárok na odstupné či nikoliv.

KDY NÁROK NEVZNIKÁ

Nárok na odstupné nemají však ti z uvolňovaných zaměstnanců, kteří vykonávali u zaměstnavatele, který je uvolňuje, práce ve vedlejším pracovním poměru nebo u nichž dochází k přechodu práv a povinností na jiného zaměstnavatele. Jestliže se např. zaměstnavatel rozděluje nebo slučuje s jiným zaměstnavatelem nebo dochází k jiným formám přechodu práv a povinností podle § 249 až 251 zákoníku práce, je nový zaměstnavatel povinen takové zaměstnance zaměstnat. Po

tom odstupné nenáleží.

Není přitom rozhodující, zda zaměstnanec končí pracovní poměr u soukromého podnikatele nebo u jiného zaměstnavatele. I na podnikatele se vztahuje zákoník práce. Musí se však prokázat, zda podnikatel se svým zaměstnancem skončil pracovní poměr výpovědí nebo dohodou pro některý z důvodů uvedených v § 46 odst. l písm. a) až c).

DVOJNÁSOBEk PRŮMĚRNÉHO VÝDĚLKU

Odstupné představuje dvojnásobek průměrného výdělku; v této výši je na něj - při splnění podmínek - právní nárok. Novela zákoníku práce však zvýhodňuje zaměstnance, bez rozdílu, zda pracují v podnikatelské nebo nepodnikatelské sféře. V kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu je možné zvýšit odstupné o další násobky průměrného výdělku. Je rovněž možné stanovit další podmínky, za

nichž zaměstnanci přísluší zvýšené odstupné.

Novela zákoníku práce výši odstupného vůbec neomezuje. Stanoví pouze základní minimum - odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku. Podmínkou je však, že vyšší odstupné bylo sjednáno v kolektivní smlouvě (pokud na pracovišti existuje odborová organizace) nebo bylo stanoveno ve vnitřním předpise, který zaměstnavatel může vydávat podle § 21 zákoníku práce. Není tedy možné vyšší odstupné dohodnout jiným způsobem, např. příkazem ředitele, v pracovní smlouvě, i

ndividuálním dojednáním apod.

Vyšší odstupné může být sjednáno v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu např. i v rozpočtových organizacích, obcích

, orgánech státní správy apod. Odstupné může zaměstnavatel diferencovat podle stanovených nebo dohodnutých podmínek. Musí však být uvedeny v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpise. Mezi podmínky, které mohou určovat výši odstupného, patří např. délka pracovního poměru u zaměstnavatele, práce v špatném pracovním prostředí, namáhavá a složitá práce, důsledky organizačních změn, zvýhodnění žen, matek, jiných kategorií zaměstnanců apod.

NADBYTEČNÝ VEDOUCÍ ZAMĚSTNANEC

Jestliže je odvolán z funkce vedoucí zaměstnanec a zaměstnavatel nemá pro něho vhodné pracovní zařazení, stává se nadbytečným a může dostat výpověď podle § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Nárok na odstupné mu však podle ustanovení § 65 odst. 3 zákoníku práce nenáleží. To je jediná výjimka ze zásady, že nárok na odstupné vzniká při skončení pracovního poměru z důvodu organizačních změn. J

iná situace by nastala, jestliže je vedoucí z funkce odvolán z důvodu organizačních změn, např. důvodem je zrušení vedoucí funkce či místa. Nárok na odstupné by pak vznikl.

NĚKDY SE ODSTUPNÉ VRACÍ

Pokud dojde k tomu, že zaměstnanec po skončení pracovního poměru nastoupí opět do zaměstnání u dosavadního zaměstnavatele před uplynutím doby určené podle počtu násobků průměrných výdělků, z nichž byla odvozena výše odstupného, je povinen zaměstnavateli vrátit odstupné nebo jeho poměrnou část.

Tato poměrná část se stanoví podle počtu kalendářních dnů od nového nástupu do zaměstnání do uplynutí doby určené násobkem průměrných výdělků. (Příklad: Zaměstnanec skončí pracovní poměr 31. 8. a dostal čtyřnásobek odstupného. Nastoupí-li do zaměstnání ke stejnému zaměstnav

ateli např. 1. 11., vrací dvojnásobek odstupného, neboť se k němu vrátil do zaměstnání o dva měsíce dříve. Pokud by dostal např. pětinásobek odstupného, nečekal by na uplynutí pěti měsíců a vrátil by se o tři měsíce dříve, musel by vracet trojnásobek průměrného výdělku.) Zaměstnáním se zde rozumí nejen pracovní poměr, ale i dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce.

NÁHRADA MZDY

PŘI ODVOLÁNÍ Z FUNKCE

Zaměstnance, který byl do funkce jmenován, lze z této funkce odvolat. Odvolání může provést jen statutární orgán a nemůže k tomu zmocnit jiného vedoucího zaměstnance. Musí být provedeno písemně a doručeno zaměstnanci, který je z funkce odvoláván. Jinak by bylo neplatné. Výkon funkce končí následujícím dnem po doručení odvolání. Dohoda může vša

k znít na pozdější termín ukončení funkce. Stejná práva má i vedoucí zaměstnanec. Kdykoliv se může funkce, do níž byl jmenován, vzdát, aniž by si vyžadoval souhlas např. statutárního nebo nadřízeného orgánu.

Odvoláním z funkce pracovní poměr nekončí. Zaměstnavatel dohodne s odvolaným zaměstnancem jeho další pracovní zařazení na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, případně mu nabídne jinou vhodnou práci. Ta sice nemusí odpovídat jeho kvalifikaci, ale musí být pro něj zdravotně vhodná. Zaměstnanci, k

teří byli jmenováni do funkce z práce, kterou měli sjednánu v pracovní smlouvě, to mají jednodušší. Zaměstnavatel je povinen jim poskytnout práci odpovídající pracovní smlouvě.

Často se stává, že zaměstnavatel nemá pro odvolaného zaměstnance vhodnou práci nebo zaměstnanec nové zařazení odmítne. Třeba s odůvodněním, že v dřívější funkci měl vyšší mzdu a nabízená nová práce mu dřívější výdělek nezajistí.

K těmto otázkám, které v praxi vyvolávaly pochybnosti a zaměstnavatelé postupovali v rozporu se zákonem,

zaujal stanovisko Nejvyšší soud ČR: Odmítne-li zaměstnanec nabízenou práci, která splňuje všechny zákonné podmínky (stanovené v § 65 odst. 3 zákoníku práce - práce odpovídající kvalifikaci, případně jiná vhodná práce s ohledem na zdravotní stav), nastává překážka v práci na straně zaměstnance a zaměstnavatel mu nemůže poskytovat žádnou mzdu. Jde vlastně o omluvené neplacené volno. Kromě toho se zaměstnanec vystavuje nebezpečí, že s ním zaměstnavatel skončí pracovní poměr výpovědí pro nadbytečnost bez nároku na odstupné.

Protože tento postup byl pro zaměstnavatele v praxi dosti tvrdý, byla přijata nová úprava. Podle ní se považuje za překážku v práci situace, kdy odvolaný vedoucí zaměstnanec nemůže nastoupit na jinou vhodnou práci, neboť ji zaměstnavatel nemá. Pokud by odmítl nabízenou práci zaměstnavatelem po odvolání z funkce, nejednalo by se o překážku v práci na straně zaměstnavatele a odvolaný zaměstnanec by nedostal žádnou náhradu mzdy v případě výpovědi pro nadbytečnost.

Zdroj: Ekonom 33/2000

Autor článku

 

Články ze sekce: MAKRODATA A EU