Rozdíly v prosperitě čekatelských zemí by pro euro mohly znamenat riziko

Dnešní Handelsblatt se v analýze Stefana Kramera věnuje rozšíření EU z pohledu společné měny. Zbývá ještě rozlousknout nejeden oříšek. Přesto však směřuje politická vůle všech zainteresovaných k tomu, aby byla do Evropské unie přijata nejpozději k roku 2006 tzv. první skupina uchazečských zemí. V tu dobu, budou-li překonány známé překážky, zejména problém, jak se postavit k polskému zemědělství, stanou se Polsko, Česko, Maďarsko, Estonsko, Slovinsko a Kyp

Například souhrnné státní a veřejné zadlužení ve většině z daných států nepřesahuje 60 procent hrubého domácího produktu (HDP). Lze si také představit, že u celé šestice zemí bude možné za předpokladu fiskální a monetární disciplíny stlačit na požadovanou úroveň také každoroční zvy

Jakmile budou finanční trhy počítat s nadcházejícím přijetím daných zemí do měnové unie, pomůže tamním vládám již toto očekávání samo o sobě, aby vcelku snadno udržely stabilitu směnných kursů a usnadnily tak snížení úrokové míry. Jak vyplývá z ustanovení Maastrichtské smlouvy, přijetí do eurozóny nadejde automaticky již v okamžiku, kdy daná země splní monetární kritéria. Jenomže pro euro by znamenalo předčasné rozšíření eurozóny na

Šestice kandidátů z první skupiny by počet obyvatel eurozóny zvýšila o pětinu, ale HDP by v témž prostoru vzrostl jen asi o 4,5 procenta. Tyto rozdíly v prosperitě, kterým ekonomové říkají nedostatek reálné konvergence, teoreticky ještě nepředstavují kámen úrazu. Avšak vyplývají z nich pro euro značná rizika. S ohledem na to, že rozhodující měřítko - úroveň na jednoho obyvatele - roste u kandidátů v průměru jen o málo rychleji než nyní v eurozóně, bude jim dohánění jistě trvat d

Zdroj: HN z 15. 08. 2000