Jedinou možností, jak vyvést nejchudší země z jejich současné svízelné sit
uace, je zdvojnásobení pomoci z veřejných prostředků vyspělých států. Na nejchudší země se soustředili experti Světové konference o obchodu a rozvoji (UNCTAD), kteří se zaobírají situací rozvojového světa, v nejnovější studii, která byla uveřejněna v Ženevě. Týká se především afrického kontinentu, a zvláště subsaharských zemí, jež patří k nejzaostalejším oblastem naší planety.UNCTAD
vyzývá vyspělé země k přijetí širokého programu pomoci, která by umožnila podpořit ekonomický vývoj po dostatečně dlouhé období, během něhož by se ekonomika těchto zemí dostala na trvale růstovou úroveň. Při tomto vývoji je možno předpokládat, že se bude postupně zvyšovat zájem soukromého kapitálu o investice v těchto zemích a že tento zdroj by mohl pomoc z veřejných zdrojů v několika letech nahradit.V minulých pěti letech dostaly africké země z titulu veřejné pomoci v průměru deset miliard dolarů ročně, ovšem s přibývajícími roky se v reálném vyjádření dostává africkým zemím stále méně. Podle údajů UNCTAD činila na počátku osmdesátých let zahraniční veřejná pomoc 43 dolarů na obyvatele, na konci let devadesátých klesla na 30 dolarů, v reálné hodnotě vša
k klesl tento příjem sotva na polovinu.U soukromého kapitálu je africký kontinent v ještě nepříznivější situaci, jeho příliv nepřekračuje dvě procenta hrubého domácího produktu, což je asi polovina průměru, jehož dosahují rozvojové země jako celek. Navíc od poloviny osmdesátých let se stále zhoršují cenové relace afrického zboží, podle statistických údajů musí africké země vyvézt o 50 procent více surovin a tropických plodin, aby mohly odebrat stejné množství výrobků jako před dvaceti lety.
Scénář eventuálního dalšího vývoje, jak jej nastínili experti UNCTAD, předpokládá zvýšení veřejné pomoci vyspělých států na dvojnásobek, to jest na 20 miliard dolarů ročně. To by mohlo pomoci ke zvýšení ekonomického růstu nejchudších zemí na šest procent.
Soudí také, že během jednoho desetiletí by se mohla vnitřní spotřeba zvýšit téměř o třetinu, což by přispělo ke snížení chudoby. Nutným předpokladem ovšem musí být vyřešení otázky zadlužení těchto zemí, během devadesátých let se zhruba 40 procent poskytnutého kapitálu
vrátilo zpět do věřitelských zemí jako splátky dluhů či repatriace zisků.Experti UNCTAD ovšem upozorňují, že zvýšení veřejné pomoci by muselo jít ruku v ruce s řadou reforem v zemích přijímajících tuto podporu. V první řadě by to mělo být nastolení takového politického klimatu, které by znemožnilo zneužití těchto prostředků a přineslo jejich využití tím nejefektivnějším způsobem.
Zdroj: HN z 01. 08. 2000