Vláda rozhodne o principech sjednávání nájemného po deregulaci

O principech sjednávání nájemného po deregulaci od roku 2002 rozhodne ve středu vláda. Na programu jejího zasedání jsou totiž dva návrhy věcného záměru zákona o nájemném, které předložila ministerstva financí a pro místní rozvoj.

Návrhy se liší především v definici místně obvyklého nájemného, které má po deregulaci sloužit jako parametr pro soud v případě, že se majitel s nájemníkem nedohodne na nové výši nájemného. Podstatou obou návrhů je však zavedení smluvního principu při sjednávání nájmů.

Ministerstvo financí definuje místně obvyklé nájemné jako nájemné, za které je v dané obci v době zjišťování pronajata převážná většina bytů. MMR navrhuje, aby místně obvyklé nájemné odráželo úroveň nájemného, které bylo v posledních třech letech nově sjednáno nebo změněno v dané obci za obdobný byt nepodléhající cenové regulaci.

Do místně obvyklého nájemného nevstupují podle návrhu MMR dnešní regulované ceny vůbec. Místně obvyklé nájemné má odrážet pouze smluvní ceny. Pro startovní období však MMR nahrazuje zrcadlo nájemného modelem. Regulované smlouvy jsou totiž v řadě míst příliš nízké, vzhledem k situaci na trhu jsou však deformované i volné ceny, které jsou zase extrémně vysoké, řekl ředitel odboru bytového práva a metodiky MMR Jan Wagner.

Při modelu zjišťování místně obvyklého nájemného, navrženého ministerstvem financí, by podle Wagnera převážilo regulované nájemné, za které je pronajímána většina bytů. Návrh by tak nájemné zmrazil na úrovni dnešní regulace. To však popírá ředitel odboru metodiky cen MF Pavel Maštálka. Podle návrhu MF by totiž úroveň obvyklého nájemného po deregulaci mohla vzrůst až o 30 procent.

Při sestavení prvního přehledu obvyklých cen zákon podle návrhu MF umožní obcím zahrnout jednorázově do zjištěného nájemného dosud pomíjenou vyšší kvalitu (nadstandard), výhodnou polohu a odstraní deformaci v dosavadním započítávání menší podlahové plochy bytu pro účely výpočtu nájemného. Návrh přitom počítá pro tříleté přechodné období s tím, že nájemné bude možné zvyšovat maximálně jednou v roce nejvíce o deset procent, pokud se majitel s nájemníkem nedohodne jinak. Rozhodující bariéru proti skokovému zvyšování cen vytvoří podle Maštálky příjmová hladina v ČR a celkové výdaje na bydlení, které jsou již poměrně vysoké.

MMR počítá s možností stanovit nájemné při sjednání nové smlouvy maximálně o 50 procent nad hranici místně obvyklého nájemného. V případě, že se pronajímatel se současným nájemcem nedohodne na výši budoucího nájemného, mohl by podle návrhu MMR prosazovat zvýšení nájemného maximálně na úroveň místně obvyklého nájemného. Celkový nárůst nájemného by mohl činit nejvíce 15 procent ročně a současně by v období tří let nesměl být vyšší než 30 procent.

Limity jsou podle Wagnera stanoveny proto, aby vlastník měl možnost přibližovat výši nájemného k místně obvyklému nájemnému, ale aby nájemce nebyl zatížen skokovým růstem. Zároveň limity chrání státní rozpočet. Ministerstvo práce a sociálních věcí tak bude moci předpokládat, o kolik se nájemné zvýší, a kolik bude potřebovat na sociální kompenzace.

Vyhlášku ministerstva financí o regulaci nájemného z bytů zrušil letos v červnu s platností ke konci roku 2001 Ústavní soud. Maximální výše čistého nájemného se od 1. července 2000 zvýšila o 4,9 procenta, a průměrné čisté regulované nájemné tak nyní činí 1240 korun měsíčně oproti dosavadním 1183 korunám.

Zdroj: ČTK