Evropská komise znovu vyzývá členské státy, aby věnovaly zvýšenou pozornost státnímu zadlužení a snažily se o redukci veřejného dluhu.
Podle Maastrichtských kritérií se měla v rámci koordinaci hospodářské a měnové politiky věnovat zvýšená pozornost státním financím a inflačnímu vývoji. Inflaci se skutečně podařilo zbrzdit, cenové zvýšení na spotřebitelském trhu se loni pohybovalo pod dvěma procenty. A třebaže v posledních měsících se především díky růstu cen ropy inflace přehoupla přes tuto hranici, v Bruselu se soudí, že jde jen o přechodný jev a že inflační spirála se vrátí do dřívějšího stavu.
Mnohem komplikovanějším problémem je především pro země eurozóny nutné snížení veřejného zadlužení. Maastrichtské dohody hovoří o limitu 60 procent hrubého domácího produktu, ten se však z velkých zemích euro dařilo koncem devadesátých let splnit pouze Francii. Jak Německo tak i Španělsko, především pak Itálie, tuto hranici překračovaly. Teprve pak v příštím roce budou mít díky vysoké konjunktuře Německo a Španělsko možnost Maastrichtským kritériím dostát. V Německu má veřejný dluh klesnout na 58 procent a ve Španělsku na 57,9 procenta.
Ve stabilizačním programu z prosince 1999 bylo německé ministerstvo financí pesimističtější, podle těchto odhadů se mělo zadlužení v letošním roce vyhoupnout na 61 procent a v roce příštím na 60,5 procenta. Díky dobré ekonomické situaci však původní odhad opravilo. Poprvé v historii vůbec klesne pod hranici vyžadovanou Maastrichtskou smlouvu také zadlužení ve Španělsku. Těsně pod tento limit na 59,7 procenta bude podle prognózy OECD také zadlužení v Nizozemsku, experti této organizace pak dokonce odhadují, že by skutečný výsledek mohl být ještě asi o půl procenta příznivější. Naproti tomu velmi nepříznivá je v tomto ohledu situace v sousední Belgii, kde veřejné zadlužení přesahuje sto procent hrubého domácího produktu. Ve Francii se naopak podařilo splnit požadavky z Maastrichtu již v roce 1998, když zadlužení kleslo pod 60 procent a od té doby jde tento ukazatel postupně dolů. Z velkých zemí eurozóny je nejméně příznivá situace v Itálii, kde i přes úsilí dvou posledních vlád se daří dědictví minulosti korigovat jen velmi pomalu.
Velmi příznivá je v tomto ohledu situace Velké Británie, která stojí mimo eurozónu, avšak již dnes by splnila podmínky pro její vstup. Státní zadlužení se loni pohybovalo kolem 53 procent, v roce příštím pak má klesnout na 47 procent.