Osm hodin a dost

PRACOVNÍ POHOTOVOST

Podmínkou pracovní pohotovosti, která může být na pracovišti nebo na jiném se zaměstnancem dohodnutém místě, podle § 95 je předpoklad výkonu neodkladné práce mimo rámec pracovní doby zaměstnance. Zaměstnavatel může se zaměstnancem dohodnout pracovní pohotovost na pracovišti v kalendářním roce v rozsahu nejvýše 400 hodin. Může s ním však dohodnout pohotovost také na jiném místě.

V rámci dohodnuté pracovní pohotovosti může zaměstnavatel zaměstnanci pracovní pohotovost nařídit. V podnikové kolektivní smlouvě lze snížit rozsah pracovní pohotovosti na pracovišti, případně stanovit její rozsah na jiném, se zaměstnancem dohodnutém místě.

Za výkon práce v době pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci mzda. Výkon práce v rámci pracovní pohotovosti nad rozsah stanovené týdenní pracovní doby je prací přesčas a zahrnuje se do limitů práce přesčas. Pracovní pohotovost, při které k výkonu práce nedojde, se do pracovní doby nezapočítává. Zaměstnanci za tuto dobu přísluší odměna podle zákona o mzdě nebo zákona o platu.

Nová právní úprava omezení celkového rozsahu pracovní pohotovosti v kalendářním roce má zajistit ochranu zaměstnance, neboť omezuje jeho další povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu nad rámec pracovní doby. Současně se sleduje zjednodušení stávající úpravy a nadále se nepředpokládá další úprava pracovní pohotovosti pracovněprávními předpisy, kromě podnikových kolektivních smluv, ani úprava jejího zápočtu do pracovní doby.

PRÁCE PŘESČAS

Práci přesčas definuje novela zákoníku práce v § 83 odst. 6. Je jí práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn (§ 84, 85 a § 87 odst.1 ZP). U zaměstnanců s kratší pracovní dobou (§ 86 odst. 1 ZP) je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu (§ 83a ZP). Těmto zaměstnancům nelze práci přesčas nařídit.

Prací přesčas naopak není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.

Nová právní úprava práce přesčas v § 96 ZP odpovídá požadavku Směrnice ES č. 93/ /104/EC, aby týdenní pracovní doba nepřekročila pro období sedmi dnů 48 hodin. Je rovněž v souladu s Úmluvou MOP č. 1, která upravuje zkrácení pracovní doby v průmyslu. Dosavadní limity pro nařízenou práci přesčas se ponechávají jako opatření zajišťující bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než osm hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.

Tato úprava umožňuje zaměstnavateli prostřednictvím nařízené práce přesčas zajistit operativně případnou naléhavou a mimořádnou potřebu práce přesčas. Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas v roce se nezahrnují práce přesčas, za které bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.

Období, ve kterém práce přesčas nesmí překročit v průměru osm hodin týdně, může být v kolektivní smlouvě nebo na základě dohody zaměstnance se zaměstnavatelem stanoveno u rovnoměrného rozvržení pracovní doby nejvýše na čtyři kalendářní měsíce po sobě jdoucí a u nerovnoměrného rozvržení pracovní doby nejvýše na šest kalendářních měsíců po sobě jdoucích. V kolektivní smlouvě lze stanovit období, ve kterém práce přesčas nesmí v průměru překročit osm hodin týdně, až na 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích.

Novým ochranným opatřením je zákaz výkonu práce přesčas zaměstnancům, jimž je zkrácena pracovní doba bez snížení mzdy ze zdravotních důvodů.

Pro každého zaměstnance se stanoví maximální a nepřekročitelný limit osm hodin práce přesčas za týden (případně v průměru). V kalendářním roce tak může maximální doba výkonu práce přesčas činit 416 hodin. Po odečtení nařízené práce přesčas v rozsahu 150 hodin zbývá maximálně 266 hodin práce přesčas, jejíž výkon musí být se zaměstnancem dohodnut. V takovém případě by bylo neracionální a nehospodárné, aby práci přesčas do maximálního rozsahu 266 hodin ročně, která musí být dohodnuta, povolovaly úřady práce. Zmocnění pro úřady práce k povolování výjimek pro dohodnutou práci přesčas bylo tedy zrušeno.

Celkový rozsah přesčasové práce je zaměstnavatel povinen podle § 98 zákoníku práce projednat s příslušným odborovým orgánem, a to i kdyby se jednalo o přesčasy na jednotlivých organizačních útvarech nebo pracovištích.

V ustanovení § 96 odst. 2 se nově stanoví, že limit tzv. dohodnuté práce přesčas, tj. práce nad 8 hodin týdně a 150 hodin ročně, lze v podnikové kolektivní smlouvě snížit. Znamená to, že v podnikové kolektivní smlouvě může být limit tzv. dohodnuté práce přesčas po do-sažení limitu tzv. nařízené práce přesčas omezen na nižší počet hodin než v průměru 48 hod.

Dále se neupravuje zmocnění pro ústřední orgány vykonávající státní správu v oborech dopravy, spojů a energetiky k odchylnému stanovení práce přesčas. Na zaměstnance spojů a energetiky se bude vztahovat obecná úprava pracovní doby.

NOČNÍ PRÁCE

Nová právní úprava § 99 ZP odpovídá požadavku čl. 8 Směrnice ES č. 93/104/EC, že pracovní doba zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit osm hodin (nebo v průměru osm hodin v šestiměsíčním vyrovnávacím období) a definici v čl. 2 Směrnice, že za nočního zaměstnance je považován zaměstnanec, který v noci odpracuje nejméně tři hodiny ze své pracovní doby (dosavadní úprava stanovila pro tento účel čtyři hodiny).

Při úpravě délky pracovní doby bylo využito možnosti odchýlit se od úpravy provedené čl. 8 Směrnice č. 93/104/EC, stanovené v čl. 17 odst. 2 této Směrnice. Při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci je nutno postupovat v souladu s ustanovením § 84 odst. 1, věta druhá (zásada pětidenního pracovního týdne). V souladu s cit. Směrnicí se stanoví povinnost zaměstnavatele zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen lékařem před zařazením na noční práci a pravidelně podle potřeby i bez své žádosti.

Noční práce je práce konaná v noční době. Noční doba je doba mezi 22. a 6. hodinou. Zaměstnancem pracujícím v noci se rozumí zaměstnanec, který během noční doby pravidelně odpracuje nejméně tři hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Tím nejsou dotčeny zvláštní zákony, např. zákon o mzdě.

Pracovní doba zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit osm hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila osm hodin v období nejdéle šesti kalendářních měsíců po sobě jdoucích. Při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází z pětidenního pracovního týdne.

Zaměstnavatelé jsou povinni zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen lékařem:

- před zařazením na noční práci,

- pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně,

- kdykoliv během zařazení na noční práci pro zdravotní poruchy vyvolané výkonem noční práce, pokud o to zaměstnanec požádá.

Úhradu poskytnuté zdravotní péče nelze po zaměstnanci požadovat.

Zaměstnavatel je dále povinen pravidelně projednávat s příslušným odborovým orgánem otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a organizace práce v noci a zajišťovat pro zaměstnance pracující v noci přiměřené sociální služby, zejména možnost občerstvení. Pracoviště, na kterém se pracuje v noci, je zaměstnavatel povinen vybavit prostředky pro poskytnutí první pomoci včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc.