Větší obnos peněz, a to nejpozději ihned, čas od času potřebuje každý. Ne každý si ale pro ně může přijít do banky. Člověk, který ztratí zaměstnání nebo nemá pravidelný příjem v dostatečné výši, totiž od bank půjčku nedostane. Zbývá krajní možnost: půjčit si od přátel nebo od některé zastavárny. Lidí, kterým nezbývá než využít služeb některé ze zastaváren, každý měsíc přibývá. Aby získali peníze, zastavují prakticky všechno: šperky, starožitnosti, výpočetn
í techniku, elektroniku, cenné papíry, automobily i vlastní domy. Neohlížejí se přitom na nevýhodné podmínky ani na riziko, že pokud nezaplatí, o zastavené zboží přijdou.Ve srovnání s bankami, které půjčují za úrok mezi 12 a 15 procenty ročně, půjčují zastavárny opravdu za velmi nevýhodných podmínek pro klienty. Jejich úroky se pohybují od dvou do sedmi procent týdně, což je až 360 procent za rok. Za každou půjčenou tisícikorunu by tedy klient zastavárně vrátil ročně 3600 korun. A navíc by musel přinést i tisícikorunu, kterou si půjčil. To je ale teoretický případ.
Šanci má jen hodnotné zboží
Zastavárny půjčují peníze obvykle na čtyři týdny. Úrok se tedy vyšplhá na 28 procent. Pokud si zákazník půjčí tisícikorunu, vrátí po 28 dnech 1280 korun. Po čtyřech týdnech přitom klient musí zaplatit alespoň úrok. "Pokud bude člověk platit pravidelně úroky, může u nás mít zástavu třeba deset let," potvrzuje vedoucí brněnské zastavárny Pod Špilberkem Richard Zanáška. Jen výjimečně půjčují zastavárny za nižší úrok a
na delší dobu. Úrok se pak může pohybovat mezi dvěma a pěti procenty a klient musí splatit dluh za půl roku. Nižší úroky obvykle poskytují zastavárny, které jako záruku k půjčce berou hodnotnější zboží, jako jsou automobily, starožitnosti nebo nemovitosti.Kdo se odhodlá jít do zastavárny, musí počítat s tím, že dostane půjčku jen ve výši zhruba 30 až 50 procent skutečné hodnoty přineseného zboží. Pokud by tedy někdo potřeboval půjčit 200 000 korun, musel by do zastavárny přijet s vozem nejméně za 700 000 korun. Pokud bude mít štěstí a firma stanoví úrok na dvě procenta týdně, bude si moci svůj automobil odvézt za třináct týdnů po zaplacení 252 000 korun. Roční půjčka od banky by přitom vyšla téměř o polovinu levněji.
"Lidé k nám chodí, protože jsme v mnohém výhodnější než banky. Neptáme se na zaměstnavatele, nechceme žádná potvrzení. Když přinesou zástavu, mohou mít půl milionu během jediné hodiny. To jim nenabízí žádná banka," vypočítává výhody zastaváren František Novák z pardubické společnosti Rentier.
"A k nám jezdí lidé až z Prahy," dodává.Smlouva je nutná
Kdo potřebuje nutně peníze a nemá co zastavit, může si půjčit od přátel či od známých. V takovém případě je dobré sestavit smlouvu. Ideální je navštívit právníka, ovšem není to nutné. Ten, kdo půjčuje peníze, by si ve vlastním zájmu měl zjistit co nejpodrobnější informace o dlužníkovi. Smlouva by měla obsahovat rodné číslo, adresu trvalého bydliště, případně zaměstnavatele.
Velmi důležitý je doklad o převzetí peněz, protože dlužníci často u soudu argumentují tím, že smlouva sice byla podepsána, nicméně peníze předány nebyly. Ideální smlouva by ještě měla obsahovat termín vrácení peněz (pokud není určen, měl by dlužník vrátit peníze na vyžádání), a samozřejmě výši úroku. Ten by, alespoň podle zákon
a, měl být přiměřený a neměl by odporovat dobrým mravům.Zdroj: LN z 29. 2. 2000