Závislost Mexika na konjunktuře USA dál vzrostla

20.03.2000 | ,
MAKRODATA A EU


perex-img Zdroj: Finance.cz

Většina Mexičanů se domnívá, že jim Severoamerická dohoda o volném obchodu k blahobytu nepomáhá, spíše naopak

Většina Mexičanů se domnívá, že jim Severoamerická dohoda o volném obchodu k b

lahobytu nepomáhá, spíše naopak.Přistoupení Mexika k severoamerické dohodě NAFTA je do značné míry vnímáno jako porážka tamního odborového hnutí. Liberalizace mezinárodního obchodu a globalizace hospodářství jsou neustále diskutovaná témata mezi dvěma názorovými skupinami - příznivci neboli tzv. liberalisty či globalisty, a konzervativními odpůrci či institucionalisty, případně regionalisty. Spojené státy mexické, jeden z největších a nejlidnatějších států světa, své "ano" liberalizaci obchodu řekly podpisem obchodní dohody o volném obchodu s USA a Kanadou.

Prvního ledna 1994 tak vstoupila v platnost Severoamerická dohoda o vol

ném obchodu (NAFTA, North American Free Trade Agreement), čímž byl vytvořen trh větší než jednotný evropský, s roční hodnotou hrubého domácího produktu šest biliónů dolarů a s 360 milióny obyvatel. Jednalo se o historicky nejvýznamnější obchodní pakt o liberalizaci mezinárodního obchodu podepsaný mezi rozvinutými tržními ekonomikami a rozvojovou zemí.

Po pěti letech a obzvláště na přelomu tisíciletí se bilancuje vliv této de facto volné zóny na jednotlivé ekonomiky. Přistoupení k dohodě NAFTA je například obecně nahlíženo jako porážka mexického odborového hnutí. Většina Mexičanů nyní dospěla k závěru, že NAFTA neměla být podepsána pod tlakem silnějšího souseda pro Mexiko tak nevýhodně. Pro ilustraci, mexická ekonomika je dvacetinová ve srovnání s ekonomiko

u USA a desetinová oproti kanadské, Spojené státy americké mají osmkrát vyšší produktivitu než Mexiko.

Pochybné přednosti

Mexiko je rozděleno na tři mzdové zóny. První, nejnižší mzdová hladina platí ve většině, to jest až ve 28 státech federace; druhá zóna zahrnuje kupříkladu Guadalajaru a Monterrey. Třetí zóna, s nejvyšší úrovní minimální mzdy, pokrývá především severní hranici s USA (která měří téměř 3300 kilometrů), Baja California, Juárez, Nogales, Nuevo Laredo, Reynosa a Matamoros a též hlavní město

México, Acapulco a některé části na východě okolo přístavu Veracruz.

Opravdovou výhodou pro investory v Mexiku je neexistence akceschopných odborů a špatné zdravotní a bezpečnostní předpisy. Ačkoli oficiální mexické statistiky uvádějí míru nezaměstnanosti 6,3 procenta, což přestavuje o něco více než dva milióny osob, reálné číslo je mnohem vyšší, přibližně šest miliónů. Z těchto nezaměstnaných byl jeden milión propuštěn během prvních šesti měsíců roku 1995.

Tisíce malých a středních podniků byly donuceny po roce 1995 zavřít výrobu z důvodu zranitelnosti a neschopnosti čelit konkurenci. Maloobchodní prodej se snížil během prvních měsíců v roce 1995 o 40 procent. Mezi odvětvími, která utrpěla největší ztráty zaměstnanosti, bylo hutnictví, strojírenství, papí

renský průmysl, textilní, kožedělný, potravinářský či tabákový průmysl. V roce 1997 celkový počet zkrachovalých malých podniků dosáhl 28 tisíc. Na rekvalifikaci pracovníků se však vydává pouze 418 USD na osobu.

Mzdy jsou nepoměrně nižší než v USA

Nezaměstnanost například ve městě Juárez je nižší než v Chihuahua a Mexiko City, představuje pouze 2,1 procenta. Zatímco se v Mexiku zvýšila minimální mzda o 12 procent (ale kupříkladu v automobilovém průmyslu, konkrétně u Forda obdrželi mzdové navýšení dokonce o

25 procent), inflace v témže roce dosáhla 30 procent. Nicméně továrna automobilky Ford ve městě Hermosillo, která zaměstnává 1600 dělníků a ročně vyplatí sedm miliónů USD na mzdách, nesmírně ušetří, protože náklady na pracovní sílu v USA by činily asi 100 miliónů dolarů. Obecně, hodinová mzda v automobilovém průmyslu ve Spojených státech je dvanáctkrát vyšší než v Mexiku. V roce 1995 byla průměrná hodinová mzda mexického dělníka zhruba 9,50 USD/hod., s pracovní dobou 47 hodin týdně. O tři roky později byla průměrná mzda průmyslového dělníka v USA 18,74 USD/hod., zatímco mexického 1,51 USD/hod. Průměrná týdenní mzda dělníka v Maquiladora podle průzkumu v roce 1999 činila 55,77 USD, ale z toho 54 USD týdně utratil za nájem, energii a nákup potravin. Rozdíl 1,77 USD zbyl na vzdělání dětí, šatstvo, lékařské služby a další potřeby - tedy žádný luxus.

V roce 1997 bylo téměř osm miliónů Mexičanů registrováno jako osoby vydělávající méně než minimální mzdu (3,40 USD/den), což znamená, že jich bylo o pětinu více než před podpisem NAFTA. Koncem roku 1998 v Mexiku poklesly mzdy na 60 procent hodnoty roku 1994. V současné době žije šest z deseti Mexičanů pod hranicí chudoby. Ve městě El Paso hraničícím s Texasem například žilo v době před podpisem smlouvy 26,8 procenta

obyvatel pod hranicí chudoby a 22,5 procenta pobíralo sociální dávky, nezaměstnanost byla 10,7 procenta. Nedostatek vzdělání (pod národní úrovní) a stereotypní způsob života v pohraničních městech zvýšily ukazatele kriminality, nemocnosti a ohrožení životního prostředí.

Dvojnásobný reexport

Nízké náklady na pracovní sílu umožňují americkým společnostem dovážet ze Spojených států amerických do Mexika polotovary bez placení cel (duty-free), dokončit jejich výrobní proces s využitím levné mexické pracovní síly a poté výrobky bezcelně reexportovat do USA. Existují i výrobky, u nichž dochází k jakémusi dvojímu reexportu - třeba u kečupu, který se vyrábí z mexických rajčat na území Mexika s využitím levné mexické pracovní síly, poté je hotový produkt vyvezen do

USA, etiketa Hecho en México se přelepí na Made in USA, zvýší se pochopitelně cena, a tento výrobek se pak vyváží do Mexika jako americký výrobek za vyšší cenu. Jinými slovy, běžný postup zvaný maquila spočívá v instalaci dvou továren z každé strany hranice, tzv. dvojčat. Součástky jsou nejprve zhotoveny v USA, posílají se k montáži do Mexika a pak se vracejí do USA k dokončení a k prodeji. Továrna na americké straně bývá poněkud menší. Tento typ vazeb je lokalizován v tzv. dvojčecích městech: Tijuana - San Diego, Nogales - Nogales, Agua Prieta - Douglas, Ciudad Juárez - El Paso, Laredo - Nuevo Laredo, Mexicali - Calexico.

Odhaduje se, že v roce 1996 americký průmysl ušetřil 25 000 USD v přepočtu na obyvatele tím, že používal mexickou pracovní sílu. To celkem představovalo úsporu na mzdových nákladech neuvěřitelných deset miliard USD, což je srovnatelné s výší dluhové služby USA v témže roce.

V textilním průmyslu ve městě El Paso Mexičané vydělávají 5,15 USD za den, což je hodinová mzda amerického kolegy. V zemědělství je průměrná mzda dělníka šest USD/den, v USA totéž vydělají za hodinu. Lidé pracující na zemědělských pozemcích spravovaných ejidos, což je jakási kolektivní správa půdy (volně přirovnávaná k našemu družstvu), finančně strádají nat

olik, že se jim vyplatí odejít do téměř dvacetimiliónového hlavního města, kde si žebráním vydělají víc.

Kromě špatných pracovních podmínek a zákonů v závodech existuje diskriminace žen. Pokud například žena otěhotní a je již v zaměstnaneckém poměru, může být okamžitě propuštěna bez náhrady mzdy. Problémem je též nadměrná fluktuace pracovníků dosahující 10 až 15 procent za měsíc, což prakticky znamená, že za rok se vymění celý personál. Lidé hledají nejlepší podmínky a střídají místa, ale nakonec zjišťují,

že všude jsou pracovní podmínky víceméně stejné.

Nelegální migraci nelze zabránit

Volný pohyb osob neboli pracovní mobilita nebyla včleněna do NAFTA, protože USA ji považovaly za příliš citlivou s ohledem na imigrační problémy. Byla podepsána pouze paralelní dohoda o spolupráci v pracovních záležitostech upravující obecná ustanovení o zlepšení pracovních podmínek, právu na stávku a kolektivní vyjednávání, apod., nikoliv však konkrétní návrhy řešení problémů pracovně právních či případné postihy za poruše

ní ustanovení.

Ačkoliv již v roce 1990 byl přijat imigrační zákon, nebyl příliš účinný v potlačení nelegálního přistěhovalectví zejména Mexičanů do USA. Každoročně nelegálně emigruje do USA za vidinou lepšího živobytí přes dva milióny Mexičanů, což je zhruba i výše ročního přírůstku obyvatelstva. Tato cifra však nezahrnuje pouze lidi "obyčejných" profesí, ale i světově uznávané kapacity, špičky ve svých oborech, a proto se hovoří o úniku mozků. Republikáni dokonce navrhli postavit mezi Spojenými státy a Me

xikem dělící zeď podobnou čínské. Předpokládá se, že pokud bude příliv Mexičanů do USA pokračovat stejným tempem, tak se USA za třicet až čtyřicet let stanou zemí s převahou španělsky mluvícího obyvatelstva.

Opravdovým důvodem pro podepsání NAFTA bylo to, že Spojené státy americké potřebovaly zvýšit konkurenceschopnost a splnit své politické cíle. S ohledem na propojenost ekonomik a závislost mexického pesa na americkém dolaru se velmi negativně přenesla na mexické hospodářství tíha amerického dvojího defi

citu, a vůbec všech amerických problémů včetně skandálu s Lewinskou. Průmysl maquil je druhým zdrojem zahraničních příjmů, protože z něj pochází 45 procent mexického exportu do USA a rovněž z tohoto důvodu závisejí ekonomické cykly Mexika na amerických. Mexiko je zároveň třetím největším dovozcem do USA, vzájemný obchod (70 - 80 procent) předčí objem výměny USA s Kanadou.

Mnozí oponenti dohody, například odbory, ekologové či multimilionář a neúspěšný kandidát amerických prezidentských voleb Ross Perot říkali, že NAFTA je založena spíše na rivalitě než na spolupráci. Místo očekávaného zvýšení koupěschopné poptávky a vytvoření nových pracovních příležitostí došlo k poklesu reálných mezd a životní úrovně zejména v Mexiku. V období 1993 - 1998 vzrostla v Mexiku

produktivita práce o 37 procent při poklesu mezd o 30 procent. Kupní síla obyvatelstva se snížila o 35 %. Vyskytly se problémy, například když mexické vývozy tuňáka a avokáda čelily v USA obvinění z dumpingu. Přes dohodnutou harmonizaci legislativy a hlavně bezpečnostních a zdravotních norem v praxi mexické hygienické podmínky a normy stále neodpovídají americkým - objevily se případy, kdy z dovezených mexických jahod a petržele onemocněli američtí občané žloutenkou typu A. Vyskytují se i další komplikace. Nicméně kombinace vyspělé technologie s nízkými mzdovými náklady skýtá možnost vysoké mezinárodní konkurenceschopnosti. Z krátkodobého hlediska se tedy přínos NAFTA v Mexiku ještě moc neprojevil - a další teprve ukáže nové tisíciletí.

Zdroj: HN z 20. 3. 2000

Autor článku

 

Články ze sekce: MAKRODATA A EU