Orientovat se v pohyblivém lunárním kalendáři není jednoduché. Imámov é tří velkých mešit v západoafrickém Timbuktu si však vědí rady . Pravidelně se scházejí v místním telekomunikačním centru a radí se s božstvem zvaným internet.
Jestliže v průměru každý čtyřicátý obyvatel země má dnes přístup k internetu, je tento poměr v Africe 1:1500. Rychlost šíření internetu však již dávno překonala jakoukoliv historickou zkušenost se zaváděním technologických novinek, a to platí i pro černý kontinent. Poté, co bylo v září minulého roku ke světové pavučině připojeno Somálsko, zůstaly na internetové mapě Afriky pouze dvě bílá místa: Eritrea a Kongo-Brazzaville.
Po slibném
začátku rozčarováníVýhody, které internet svým uživatelům poskytuje především okamžitá výměna informací, přístup k archivům, komunikace v reálném čase apod. , však v Africe narážejí na množství bariér. Zastaralé technické vybavení, nedostatek telefonních linek a často i odpor místních politických špiček vyvolávají pochyby o tom, jaký užitek mohou od internetu očekávat země, které zápasí s nedostatkem základních životních potřeb, jako je třeba pitná voda. K připojení na internet jsou potřeba především pevné telefonní linky. Těch je ovšem na celém kontinentu kolem 14 milionů, tedy méně než na newyorském Manhattanu. Navíc jsou soustředěny do velkých měst. Existují programy i finanční prostředky, které mohou šíření internetu v Africe urychlit.
Po euforii z počátku 90. let však mezinárodní agentury jen obtížně hledají důvody, proč vozit počítače doprostřed buše. "Je to skvělý nápad. V oblastech, kde telefonní linka představuje několik drátů podepřených větvemi a kde na vzdálenost jednoho dne jízdy autem nenajdete nikoho, kdo by někdy viděl alespoň stín počítače, je to vysloveně riskantní," tvrdí například Vern Weitzel z Organizace OSN pro obnovu (UNDO). Přesto v Africe existuje jedna výjimka Jihoafrická republika. Jestliže v roce 1994 bylo na celém kontinentu k internetu připojeno 50 000 počítačů, připadalo jich více než 48 000 na JAR. Slušnou 25. pozici (1999) si v počtu připojených počítačů Jihoafrická republika udržuje i v celosvětovém měřítku.
Imámové a turisté
Praktické využití internetové sítě v Africe je tak stále omezené na úzký okruh obyvatel především ve velkých městech. O podstatnou část internetového provozu se v Africe starají turisté, kteří si vyřizují elektronickou poštu. Úsilí imámů historických mešit z maliského Timbuktu, kteří s internetem por
ovnávají své výpočty lunárního kalendáře, je spíše kuriózní výjimkou než pravidlem. Například zubní lékařka Millicent Schmidtová, žijící v malém městečku na jihu Namibie s 10 tisíci obyvateli a jedním nákupním střediskem, pomocí internetu nakupuje vitaminové tablety, knihy, a dokonce i nábytek. Díky internetu získala doktorát z epidemiologie na londýnské univerzitě. Takových lidí žije v Africe mnoho a jejich počet se neustále zvyšuje. Rozhodně však ne tak rychle, aby se používání internetu mohlo během příštího desetiletí stát v Africe samozřejmostí.
Zdroj: LN z 3. 4. 2000