Před deseti lety v Jugoslávii věřili, že v roce 2000 se budou mít jako ve Švédsku, dnes patří k těm nejchudším v Evropě a jejich vyhlídky nejsou nijak povznášející.
Popsat současnou ekonomickou situaci v Jugoslávské svazové republice (JSR) je celkem jednoduché - je katastrofální. Jak se dalo očekávat, vláda v Bělehradu za viníka dnešních hospodářských problémů považuje západní státy a jejich ekonomické sankce, zároveň jí ale nedělá potíže předkládat obyvatelstvu přímo neuvěřitelné prognózy.Zcela nedávno srbský předseda vlády Mirko Marjanovič oznámil, že do roku 2005 dosáhne hrubý domácí produkt na obyvatele 3000 dolarů a do roku 2020 dokonce až 10 000 dolarů, píše měsíčník Business Central Europe. Obyvatelé Srbska však premiérovi nevěří, stejně jako už nevěří federálnímu prezidentovi Slobodanu Miloševičovi. Právě Miloševič jim před deseti lety sliboval, že v roce 2000 se životní úroveň v Srbsku bude rovnat životní úrovni Švédů
, dnes však namísto toho patří Srbové k nejchudším národům Evropy. V roce 1990 dosahoval hrubý domácí produkt na obyvatele 2700 USD, dnes už jen kolem 1400 USD.Zhroucení ekonomiky se podle mnohých analytiků zdá neodvratné a obyvatelstvo se opět začíná obávat nástupu hyperinflace. Loni klesl HDP o 23 procent, především v důsledku bombardování NATO. A i když míra inflace je "na papíru pod kontrolou" - vláda totiž informovala, že spotřebitelské ceny vzrostly za měsíc únor jen o 1,8 procenta - lidé vědí, proč
se začínají bát.Problém je v tom, že ať se vláda snaží sebevíc, loňský deficit státního rozpočtu musela vykrývat tištěním nových peněz. Přibližně na začátku druhé poloviny roku 1999 riziko míry hrozivě rostlo a vláda se snažila zabránit roztočení inflační spirály zavedením přísné kontroly cen. To nástup vysoké zastavilo, aspoň statisticky.
Výsledkem však byla skutečnost, že Srbové začali zaznamenávat prakticky každý den vyšší ceny zboží v obchodech a nedokázali se přestat divit, "kdeže je to zboží, jehož cena se každým dnem nezvyšuje". Odpověď je jednoduchá. Takové zboží už dávno zmizelo z pultů prodejen, protože cenová kontrola nutila výrobce vyrábět stejné zboží pod odlišným označením, ale v různých cenových relacích.
Podle informací některých nezávislých ekonomů dosáhla meziměsíční míra úrovně 20, či dokonce až 30 procent. Navíc se k tomu ještě přidalo zhroucení neoficiálního směnného kursu dináru vůči pevným zahraničním měnám. V loňském roce klesal kurs dináru třikrát rychleji
, než rostly ceny v obchodech.Koncem roku 1999, ale i v posledních měsících se kabinetu podařilo udržet dinár relativně pod kontrolou, hlavně díky finanční injekci Číny, která upevnila vztahy s Bělehradem v rámci protiamerické solidarity po loňském májovém vybombardování čínského velvyslanectví. Vztahy se upevnily natolik, že vláda S. Miloševiče uděluje tisícům Číňanů státní občanství JSR. Alespoň na částečnou stabilitu jugoslávské měny poskytl Peking Bělehradu půjčku v hodnotě 300 miliónů USD. Zda to byl
y skutečně čínské peníze, anebo peníze vyvezené ze samotného Srbska a uložené v zahraničí, zůstává záhadou. Celý finanční balík však pomohl podpořit dinár jen na několik měsíců. Loni totiž pouze 45 procent celkového dovozu vykrývali Srbové vývozem.Obyvate
lé Jugoslávie si dobře pamatují katastrofální hyperinflaci z roku 1993. Vědí, že když začnou závody mezi cenami a kursem, nebude už ze začarovaného kruhu cesty ven. Někteří ještě věří oficiálním údajům jugoslávské vlády a budoucnosti se příliš neobávají. Jiní jsou však schopni číst mezi řádky a začíná se jich zmocňovat panika.Zdroj: HN z 5. 5. 2000