Alan Greenspan splnil očekávání

25.05.2000 | ,
MAKRODATA A EU


perex-img Zdroj: Finance.cz

Zvýšením základní <!-- #54 --> <a href="." oldjava="('/moduly/modulzprava_velky/napoveda.phtml?language=1&id_kod=54',243,420,'no')">úrokové sazby</a> tentokrát až o půl procentního bodu, na 6,5 %, šlápl Úřad federálních rezerv (Fed), plnící v USA roli centrální banky, energičtěji než dosud na brzdu pádící lokomotivy americké ekonomiky

Zv

ýšením základní tentokrát až o půl procentního bodu, na 6,5 %, šlápl Úřad federálních rezerv (Fed), plnící v USA roli centrální banky, energičtěji než dosud na brzdu pádící lokomotivy americké ekonomiky. Bylo to představení, které se v posledním roce hrálo už pošesté, takže některé diváky už možná trochu nudilo. Před každým zasedáním vedení americké centrální banky se totiž finanční kruhy nejen ve Spojených státech snaží uhodnout, co udělá banka s klíčovými sazbami. Ježto americká ekonomika prožívá už devátý rok nepřetržitou expanzi, sází se v posledním roce v podstatě jen na to, o kolik sazby budou zvýšeny a přehřátá ekonomika se začne zchlazovat.

Překvapení se nekonalo

Podle tohoto scénáře se odehrávaly události i před posledním zasedáním měnového výboru Fed 16. května. Ve finančních kruzích panoval shodný názor, že centrální banka sazby zvýší, názory se rozcházely jen v tom, zda to bude o 0,25 % nebo o 0,50 %. Ještě dva týdny před zasedáním se většina analytiků klonila k názoru, že to bude

čtvrt procenta a že banka tak bude pokračovat v dosavadní politice malých kroků, neboť od loňského června zvýšila sazby už pětkrát a vždy jen o 0,25 %. Jenže týden před zasedáním Fed byly zveřejněny některé údaje, které situaci změnily. V dubnu podle ministerstva práce klesla nezaměstnanost v USA na 3,9 %, tedy na nejnižší úroveň za posledních třicet let. V témže měsíci vzrostla průmyslová produkce o 0,9 %, což byl nejvyšší přírůstek za posledních devatenáct měsíců. A výdaje amerických domácností v prvním čtvrtletí vzrostly meziročně o 8,3 %. To všechno dávalo za pravdu těm, kdož jako šéf Fed Alan Greenspan už delší čas varovali před přehřátím americké ekonomiky a volali po pomalejším dlouhodobě udržitelném tempu.

A tak z průzkumu, který tři dny před zasedáním Fed provedla agentura Bloomberg, vyplynulo, že naprostá většina ekonomů - 40 z 54 dotazovaných - sázela na to, že centrální banka tentokrát zvýší své klíčové sazby až o 0,5 %.

Nepřítel číslo jedna

A tak se 16. května také stalo, neboť Fed zvýšil základní úrokovou sazbu ze 6 na 6,5 %, což je nejvyšší úroveň od roku 1991. Banka svůj razantní krok zdůvodnila hrozbou sílící inflace, již považuje v současně době za největší nebezpečí pro příliš rychle se rozvíjející ekonomiku, kterou dosavadní politika mal

ých kroků z její strany nedokázala zpomalit. "Poptávka je vyšší než potenciální nabídka a to i při rostoucí produktivitě," praví se v komuniké Fed o zvýšení sazeb. Kdyby se měla propast mezi nabídkou a poptávkou prohlubovat, posílilo by to podle banky inflaci a mohlo by to ohrozit dosavadní pozoruhodný výkon americké ekonomiky.

Americký kapitálový trh a hospodářské kruhy přijaly zvýšení sazeb vesměs příznivě, třebaže komerční banky okamžitě Fed následovaly a rovněž zvýšily své sazby, což znamená, že financování podniků bude nákladnější. Zvýšení sazeb kupodivu uvítala i americká burza, neboť 24 hodin po oznámení Fed šly základní indexy nahoru - průmyslový index Dow Jones o 1,17 % a index technologických titulů Nasdaq dokonce o 3,05 %. Svědčí to o tom, že i k

apitálový trh uvítal odhodlání Fed zesílit boj s inflací.

Pochybnosti, zda se Fed opravdu v dohledné době podaří zchladit přehřátou ekonomiku, však přetrvávají. Většina analytiků z textu komuniké Fed vyvozuje, že rozhodně nejde o poslední zvýšení a že už na příštím zasedání měnového výboru centrální banky 27.-28. června lze očekávat další půlprocentní zvýšení sazeb na 7 %. To povede ke zdražení hypoték, stavebních i všech ostatních spotřebitelských úvěrů, což by mělo srazit výdaje amerických domácností. Zd

a k tomu opravdu dojde, je však stále otevřená otázka, protože Američané si zvykli žít na úvěr.

Je zajímavé, že obdobně jako Fed hodnotí současný stav americké ekonomiky i experti OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj). Ve zprávě uveřejněné 11. května v Paříži dospívají k závěru, že má-li být v roce 2001 udržen růst kolem 3 %, pak je podle nich "další zvýšení krátkodobých úrokových sazeb na 7 % nevyhnutelné".

Král dolar

Dolar tak od minulého týdne posílil vůči všem měnám a dále zvýšil přitažlivost USA pro kapitál z celého světa, neboť úrokový diferenciál je pro většinu zahraničních investorů výhodný.

Spojené státy se netají tím, že potřebují silný dolar nejen proto, aby čelily importované inflaci a neposilovaly tak vnitřní inflační tlaky, ale hlavně proto, aby zahraničními investicemi financovaly astronomický schodek běžného účtu platební bilance, který loni představoval 4 % HDP a jen v posledním čtvrtletí loňského roku činil 387 mld. USD.

Vyšší americké sazby urychlily pokles eura vůči dolaru na 89,10 centu. Evropská měna tak od svého vzniku v lednu 1999 ztratila vůči dolaru už čtvrtinu své hodnoty. Posílený dolar se tak postaral o to, že euro se stalo v dané chvíli jedním z horkých témat v Evropské unii. Zatím není zřejmé, jaká opatření U

nie nakonec přijme, aby zabránila dalšímu poklesu kurzu své měny. Nicméně se očekává, že přes ujišťování šéfa Evropské centrální banky Wima Duisenberga, že euro plní uspokojivě svou funkci a banka má pod kontrolou nebezpečí importované inflace, na nejbližším zasedání vedení banky bude nynější 3,75% sazba zvýšena a že tak bude následovat americký Fed.

Proti těm, kteří považují současný nízký kurz eura za výhodný, neboť usnadňuje export a je tak jedním z hlavních faktorů současného oživení v členských zemích eurozóny, sílí hlasy těch, kdo poukazují na negativní stránky slabého eura. Řada komodit jako třeba ropa se prodává jen za dolary, takže cena jejího dovozu do zemí eurozóny stoupá a přispívá k růstu nežádoucí inflace. Negativní stránky slabého eura se vša

k stále víc projevují zejména při finančních operacích, kdy evropské firmy disponující eurem v boji o vykoupení druhých firem v zahraničí zpravidla prohrávají, jestliže jejich konkurenti platí hodnotnějším dolarem nebo i librou. Podle některých analytiků např. Agnelliova rodina nakonec dala při odprodeji 20 % kapitálu firmy Fiat Automobile přednost americké General Motors hlavně proto, že její cenová nabídka v dolarech byla značně štědřejší než nabídky evropských automobilek.

Zdroj: Ekonom 21/2000

Autor článku

 

Články ze sekce: MAKRODATA A EU