Jak chápat audit

01.06.2000 | ,
DANĚ


perex-img Zdroj: Finance.cz

Nezávislé ověřování účetních závěrek je bezpochyby uplatněním demokratických principů ve společnosti

Nezávislé ověřování účetních závěrek je bezpochyby uplatněním demokratických principů ve společnosti. Sama skutečnost, že institut nezávislého auditora byl zřízen, a to na základě zákona, znamená zcela zásadní změnu v porovnání se stavem, který zde panoval ještě před deseti lety, kdy u nás auditorská profese začínala psát svou historii. Od té doby se mnoho změnilo, byla učiněna řada pozitivních kroků. Auditorská profese se etablovala jako skutečně nezávislá, s

amosprávná profese, která zvládá požadavky kladené na ni ze strany veřejnosti, ze strany státních orgánů, klientů i mezinárodní auditorské profese. Komora auditorů České republiky je nezávislá, samosprávná organizace sdružující všechny auditory a asistenty auditora. Je pověřena zpracováním auditorských směrnic (national auditing standards) a usměrňováním činnosti auditorů.

Přesto existuje řada otázek, nad kterými je nutné hlubší zamyšlení.

Především je to expectation gap, rozdíl v očekávání veřejnosti, bank a jiných věřitelů, vlastníků včetně státu a klientů a tím, o čem auditor sám předpokládá, že má být uděláno. V naší zemi není toto téma zpracováno, není k dispozici literatura zkoumající a popisující tento problém. Je však skutečností, že existuje a v k

rátké historii naší profese se očekávání zmíněných stran výrazně mění.

V prvním období privatizace na začátku devadesátých let politická reprezentace dala jasně najevo nezájem o náročné a kvalitní auditorské služby. Právě při přípravě privatizace zaznělo konstatování, že privatizace za účasti účetních by se protáhla na desítky let. Informace, které byly v té době veřejnosti k dispozici, vycházely převážně z pojetí účetnictví platného v době centrálního plánování. Nebylo nijak zajištěno nezávislé ověření (a

udit) zahajovacích rozvah (opening balance sheets) nově vznikajících státních akciových společností, nebyl uplatněn princip opatrnosti (prudence concern) při oceňování majetku a závazků, které vycházelo především z historických pořizovacích cen (historical cost). Při platnosti velice nedokonalých zákonů byl tradičně uplatňován princip převahy formy nad podstatou (form over substance) a nikoli podstaty nad formou (substance over form). Veřejné objednávce rychle podlehly banky vlastněné státem, a rovněž ony neočekávaly výhrady ze strany auditorů k vlastnímu hospodaření ani k hospodaření svých klientů. Je třeba podotknout, že tam, kde vstupoval zahraniční kapitál a byl proveden náročný audit podle mezinárodních auditorských a účetních standardů, je dnes možné o většině těchto podniků konstatovat, že prosperují.

Nejen stát a banky, ale i vedení řady podniků nechtělo připustit, že věrný obraz (true and fair view) se liší od toho, co o sobě veřejnosti formou výroční zprávy (annual report) sdělují. Ztráty, které měly svůj původ často ještě v hospodaření podle centrálního plánu v předchozím režimu, tak nebyly zohledněny v účetních závěrkách (financial statements) a zůstaly skryty často až do dnešních dnů. Také auditoři ne vždy dokázali prosadit povinnost podniků účto

vat o ztrátách v období, kdy se ztráta stala známou. Zcela samostatným problémem je také otázka posouzení některých případů, kdy existuje podezření z podvodu.

Za období od počátku devadesátých let do dneška řada podniků a bank přestala plnit své závazky a otázku jejich další existence (going concern) řeší v mnoha případech stát nebo soudy. Očekávání toho, co má auditor provést, se u mnoha subjektů výrazně změnilo. Na rozdíl od minulosti však tato očekávání jdou již významně nad rámec toho, co si o své úloz

e myslí auditoři i co od nich lze rozumně očekávat. Z nově navrženého zákona o auditorech dokonce vyplývá povinnost auditora oznamovat svá zjištění dozorčím orgánům bank, finančních i dalších institucí. Nevhodná nebo účelová aplikace tohoto ustanovení může bohužel výrazně omezit nezávislost auditorské profese a v perspektivě několika let ztratit význam nebo i působit proti zájmům veřejnosti.

Během vývoje posledních deseti let došlo ke změnám v chápání významu auditu i v očekávání toho, co vlastně auditor pro veřejnost dělá. Podle mých zkušeností stát do určité míry upřednostňuje či upřednostňoval méně náročný přístup auditorů tam, kde dochází k privatizaci podniků ve státním vlastnictví, a tvrdší postup očekává tam, kde dochází na základě neplnění stanovený

ch podmínek ke zpětnému převzetí majetku do rukou státu. Velmi výrazně stouply nároky bank, které si však většinu potřebných informací opatří samy. Vzhledem ke zkušenostem bank z minulého vývoje je dnes pro podniky velmi těžké dosáhnout potřebných úvěrů. Vedení podniků jako všude jinde na světě upřednostňuje příznivý obraz výsledků své činnosti před jejich věrným zobrazením.

Auditoři měli možnost podrobně se seznámit s řadou otázek auditu. Dnes jsou k dispozici auditorské směrnice (national auditing standards) a další materiály umožňující podstatně lépe pochopit problematiku věrného zobrazení (true and fair view), princip opatrnosti (prudence concern), předpoklad dalšího trvání (going concern assumption), přednost podstaty před formou (substance over form)

atd. Velmi důležité je také pochopení odpovědnosti, kterou na sebe vydáním výroku (audit opinion) auditoři berou. Snad nejtěžší je posoudit všechny okolnosti přijetí zakázky včetně provedení auditu až po vydání výroku.

Etika auditorské profese se pozvolna

mění směrem k očekávané úrovni. Často však chybí pochopení důvodů i podrobnější informace o tom, jak kterou situaci posuzovat. Prostředí, ve kterém auditoři pracují, bývá výrazně neetické a nedokonalé zákony mnohdy umožňují to, co by auditor měl vlastně rozporovat, nebo alespoň označit jako riziko pro investory, věřitele atd. Stále významnějším rizikem pro auditora i vlastníky (stakeholders) se stává identifikace podvodného jednání. Vše se navíc odvíjí v podmínkách globalizace hospodářství i jejího vlivu na účetní a auditorskou profesi. Dosud ne zcela doceněný je také vliv stále intenzivnějšího využívání informačních technologií a pochopení souvisejících rizik pro podniky i pro auditory.

Diskuse ke všem nastíněným otázkám by jistě mohla být značně široká. Vzhledem k existujícím omezením bude důležitý každý názor, který může posunout chápání celé problematiky auditorské praxe byť i jen o krůček dál.

Zdroj: Ekonom 22/2000

Autor článku

 

Články ze sekce: DANĚ