Osud České republiky bude v příštích desetiletích úzce svázán s vývojem Evropské unie a dalších evropských zemí bez ohledu na to, kdy do ní Česko bude přijato. EU dnes zahrnuje patnáct států západní a jižní Evropy, které se většinou řadí mezi průmyslově vyspělé země
světa. Proto je i pro nás velmi důležité, jak bude vypadat evropská ekonomika, jaké hodnoty budou občané zemí EU uznávat a podporovat i jak se vyvine mezinárodní politická situace.RIZIKA
IMIGRANTI ZACHRÁNCI?
Budoucí vývoj v Evropě zřejmě velmi výrazně ovlivní stárnutí obyvatelstva. Zatímco lidé umírají ve stále vyšším věku, příslušníků mladé generace ubývá, protože se rodí čím dál méně dětí. Tento trend byl zpočátku velmi nenápadný, v poslední době ovšem rychle nabývá na významu. Podle prognóz Evrop
ského statistického úřadu (Eurostat) nastane do roku 2010 situace, která v historii tohoto kontinentu zřejmě nemá obdoby - počet lidí v nejvyšší věkové kategorii (nad šedesát let) převáží nad počtem lidí v nejnižší věkové kategorii (do devatenácti let). Největší problémy nastanou teprve po roce 2010, kdy se do důchodového věku dostanou nejsilnější ročníky. Rozdíly mezi populačním růstem průmyslových a rozvojových zemí pravděpodobně povedou také k silným migračním tlakům. To nemusí být nutně negativní - díky přistěhovalcům může Evropa opět "omládnout", a zmíněné problémy se tak zmírní, nebo dokonce zmizí. Ale jak tento příliv imigrantů zvládnou jednotlivé země politicky?JISTÝ BLAHOBYT?
Zkušenost naznačuje, že globalizace trhů může dále prohlubovat existující rozdíly mezi bohatými a chudými zeměmi. Během posledních čtyřiceti let se ukázalo, že i když z globalizace trhů v absolutním měřítku průmyslové i rozvojové země získávaly, propast mezi nimi rostla - bohaté země prostě bohatly rychleji než chudé. Ještě
větší možnou hrozbu pro sociální stabilitu představuje očividné zvětšování rozdílů v příjmech lidí uvnitř jednotlivých zemí. Mezi roky 1975-95 tyto rozdíly narostly ve většině zemí světa.KONEC AUTORIT?
V poslední době jsme mohli v Evropě vypozorovat odklon od tradičních hodnot a posílení všeobecného individualismu. Jednotlivci stále méně uznávají jakékoliv oficiální autority a také se odmítají podřídit skupinovým zájmům. S tím poměrně úzce souvisí pokles prestiže vědy a racionality. V posledních letec
h se částečně změnil také vztah lidí k práci. Práce přestává být pouhým prostředkem k vydělávání peněz a stává se důležitým způsobem zapojení člověka do společnosti. Tento individualismus, stejně jako zvýšení životní úrovně a vzdělanosti, měl vážný dopad na vztah Evropanů k tradičním rysům zastupitelské demokracie.Klesá podíl lidí, kteří se účastní voleb, i členů politických stran. To neznamená, že by se Evropané méně zajímali o politiku jako takovou. Zavedené ideologie a jejich představitele v politických stranách však stále víc vnímají jako brzdu svobodného vyjádření svých názorů. Proto se po boku tradičních politických hnutí objevili na scéně noví aktéři - organizované občanské skupiny. Později se utvořila hustá síť nevládních organizací. Jejich aktivity
se rozšířily a lidé je vnímají jako něco, co lépe odráží jejich zájmy než etablované politické strany nebo tradiční zájmové skupiny. Zkrátka - koncepce občanské společnosti je stále přitažlivější a významnější.STARONOVÁ NEBEZPEČÍ?
Konec studené války
neukončil konflikty v Evropě. Ovšem jejich charakter se změnil - častěji to jsou konflikty uvnitř států, které mají etnický podtext. Vedle nich sílí nebo se nově objevují jiné hrozby: organizovaný zločin, obchod s lidmi, terorismus, ilegální obchod s drogami, zbraněmi a nebezpečnými látkami a také techno-kriminalita: počítačové pirátství, internetový terorismus i špionáž.EKOLOGICKÝ DIKTÁT?
V poslední době se dostal výrazně do popředí vliv člověka a jeho hospodářských aktivit na životní prostředí. Různé dopady lidské činnosti na prostředí se téměř vždy vzájemně ovlivňují. I na jednoduché otázky v této oblasti proto musíme očekávat složité odpovědi. Na kvalitě životního prostředí ovšem do budoucna výrazně závisí náš blahobyt. Každá evropská země usiluje
o hospodářský růst. Ten ovšem u chudých a středně bohatých zemí znamená výrazné zvýšení spotřeby energie. Spotřeba energie zvyšuje produkci skleníkových plynů, a tím i potenciální hrozbu skleníkového efektu. Kdyby se naplnily pesimistické předpovědi, zvyšující se spalování hlavně fosilních paliv nás přijde v budoucnu draho - zvýší se hladina moří, rozšíří pouště a v mnoha oblastech vznikne nedostatek vody.SCÉNÁŘE
"Naši političtí představitelé bez ustání opakují, že musíme najít nové způsoby, jak se vypořádat se složitostí současného světa. Avšak konkrétní příklady, které by lidem umožnily, aby si udělali představu o tom, jak by budoucnost Evropy mohla vypadat, se předkládají jenom velmi zřídka... Vzhledem k této mezeře zahájil Útvar perspektivních studi
SCÉNÁŘ 1: VÍTĚZNÉ TRHY
Většina států světa přijme principy volného trhu. Evropa následuje tento trend, opustí myšlenku přemrštěných sociálních výdajů a silného zasahování do života společnosti. Díky důkladným reformám a stabilitě nové měny euro se Evropská unie začíná během několika málo let chovat ekonomicky podobně jako USA: drasticky se snižuje nezaměstnanost. Značně se omezují veřejné výdaje a privatizují se dosud velmi nákladné
sociální služby. Na druhé straně však EU zanedbává veřejné investice, které se vracejí teprve v dlouhodobém měřítku.Odkládá plány na evropskou politickou integraci, pouze dokončí rozšíření na východ. Ovšem na pozadí uskutečňovaného snu o ekonomice bez hranic se vynořují rysy nepříjemné. Sílí ohrožení bezpečnosti, přičemž nejvážnější hrozbu představuje mezinárodní zločin. Ničení životního prostředí přivádí evropský kontinent až k politické nestabilitě. Rychle rostou sociální rozdíly nejen mezi státy, ale i
mezi lidmi a regiony v jednotlivých zemích. Nerovnosti a nedůvěra v možné řešení vedou ke zvýšení rasistického napětí a kriminality ve městech. Společnost je "lidsky v bídě", přestože je finančně bohatá.SCÉNÁŘ 2: STO KVĚTŮ
Ekonomika jako celek zklamáv
á. Prohlubují se nerovnosti ve zdravotní péči, množí se kriminalita a drobné regionální konflikty. Evropa i její partneři se vyvíjejí "mozaikovitě" - existují velké rozdíly mezi regiony. Administrativní a politický systém zabředl do starých způsobů činnosti a ztrácí kontakt s realitou. Evropská unie se vyčerpává. Plánované rozšíření na východ se omezilo pouze na čtyři nejrozvinutější státy.Veřejnost je nespokojena s ekonomickým a politickým systémem. Lidé zcela ztrácejí důvěru v politiku a administrativu. Velké podniky se proto utíkají k jakési podzemní ekonomice - ke vzájemné výpomoci a svépomoci, k pěstování zeleniny i k praktickým koníčkům, k obchodům s použitým zbožím. Své jistoty opírají především o rodinu a rychle vznikající lokální komunity. Sociáln
í a politické rozdrobení kontinentu vyvolává ekonomickou a politickou nestabilitu.SCÉNÁŘ 3: SDÍLENÁ ODPOVĚDNOST
Evropa prodělává hluboké změny. V příznivém klimatu světové ekonomiky nalézá cestu ke kompromisu mezi svými ideály solidarity a ekonomickou efektivitou. EU zahajuje ambiciózní dlouholeté reformy veřejného sektoru. Díky tomu se politické autority a úředníci stávají jakýmisi "facilitátory" či partnery, kteří pomáhají jednotlivcům, firmám a občanským sdružením přijmout jejich díl odpovědnosti za
život společnosti. Současně se však EU nevzdává svého vlivu na orientaci hospodářství, protože podporuje projekty na využívání nových technologií, zvláště pak v informační oblasti.EU úspěšně pokračuje ve svém rozšiřování a v politické integraci, přičemž má podporu široké veřejnosti. Snižuje se nezaměstnanost a systém sociální podpory se přestavuje tak, aby více pomáhal lidem, kteří stojí na okraji společnosti. Nejvýraznějším rysem je vzestup občanské společnosti. Naproti tomu reformy veřejnost přijímá s u
rčitou odevzdaností, unavuje ji jejich rychlé tempo, a část dokonce vyjadřuje nespokojenost. Jednotlivé státy se shodují na společných hodnotách - sociální spravedlnosti, lidských právech a udržitelném rozvoji. Dosažené úspěchy umožnily EU velký pokrok také v zahraniční politice.SCÉNÁŘ 4: TVOŘIVÁ SPOLEČENSTVÍ
Na přelomu 20. a 21. století se Evropa potýká s velmi tíživou sociální situací. Propast mezi bohatými a chudými lidmi se stále zvětšuje. Vlády považují za jednu ze svých priorit řešení nezaměstnanosti, avšak nejsou schopné to kvůli malichernému pletichaření dokázat. Škrtají ve veřejných výdajích a nařizují nové úspory... A to vede k obrovským veřejným protestům. Pod tímto nebývalým tlakem přistupují vlády k zásadní reformě účetního a daňového systé
mu, přičemž se snaží zahrnout do svých úvah lidský kapitál a cenu životního prostředí. Reformovaná Evropa se vrací k plné aktivitě a k lepší sociální soudržnosti. K tomuto oživení přispívá široké spektrum vzdělávání, zábavy a kultury, ochrana životního prostředí a turistika. Současně pokračuje protekcionistická politika, celní a policejní ochrana hranic unie, která brání masivnějšímu přistěhovalectví.SCÉNÁŘ 5: NEKLIDNÁ SOUSEDSTVÍ
Po několika teroristických útocích na jaře 2004 musela vojska nově ustavené Evropské stráže dělat pořádek za nejbližšími hranicemi. Asi deset tisíc vojáků zahynulo. Nicméně ve státech hraničících s EU se dosud nepodařilo vytvořit plně demokratické vlády, takže nejistota přetrvává. EU se uzavřela východní Evropě a Asii. Třicet l
et po skončení studené války je politická nestabilita v celém světě stále tíživějším problémem. Z velké části ji zavinilo poškozování životního prostředí a vyčerpání přírodních zdrojů, zvláště vody. To vedlo k politickým neshodám o kontrole nad těmito zdroji i ke krvavým střetnutím.Ani globalizace ekonomiky nepřinesla výhody, které si od ní optimisté slibovali. Stoupá peněžní nestabilita, zpomaluje se růst a velmi nerovně se rozdělují zisky. To všechno nepříznivě působí na ekonomiku a životní úroveň. Nepodařilo se rozvinout průmysl založený na vyspělých technologiích, zesiluje se státní ochranářství některých podniků, snižuje se konkurenceschopnost, zvyšují se rozdíly mezi bohatými a chudými, upadá sociální zabezpečení, státy se vracejí k centralistickému z
působu řízení. Samozřejmě žádný z těchto scénářů se zcela nenaplní. Při jejich zpracování se autoři snažili hledat mantinely budoucnosti Evropy, upozorňovat na kritická místa a naznačovat řešení, případně vytyčovat dlouhodobější cíle.Jak dohnat Evropu?
Když Portugalsko, Španělsko a Řecko vstupovaly v 80. letech a Irsko v 70. letech do EU, jejich průměr hrubého domácího produktu byl v okamžiku přijetí hluboce pod průměrem zemí EU. Ve srovnatelné situaci je dnes ČR, která podle posudku Evropské komise dosahuje 57 procent průměrného HDP na obyvatele stávajících 15 členských zemí. Všechny země začaly po vstupu do EU průměr dohánět. Napomohlo tomu zpřístupnění velkého trhu, silný příliv
zahraničních investic a pomoc ze strukturálních fondů EU. Nejvíc se to podařilo Irsku, které nastolilo příznivou makroekonomickou politiku, a tou přitáhlo zahraniční kapitál. Začaly se tam stavět továrny na výrobu pokročilých technologií. Za necelých 25 let předstihlo Irsko v Velkou Británii. Naproti tomu Řecko je stále v žebříčku EU na posledním místě, byť před ČR. Důvod? Nákladný státní sektor, vysoké vládní výdaje, velký dluh a inflace.Zdroj: MF Dnes z 09. 06. 2000
Dvě piva, šunku, sýr a k tomu řidičák. Za pár dnů bude možné místo úřadu vyzvednout průkaz „u Vietnamců“
Premiéra filmu F1 s Bradem Pittem se blíží. Připomeňte si i další filmy s automobilovou tematikou
Kupujete ojetinu? U těchto značek hrozí stočený tachometr nejčastěji
BMW X3 30e xDrive: K dokonalosti nemá daleko
Ve škodovkách budoucnosti se objeví díly vyrobené z pytle zalitého pryskyřicí. Základem je len
