Ztrátu místa riskuje te
n, kdo často přichází pozdě do zaměstnání. U nadřízeného může snadno získat nálepku nespolehlivosti. "Stále platí, že dochvilnost je výsadou králů. Je lepší přijít o deset minut dříve než o minutu později," připomíná Marcel Mourek, ředitel firmy zabývající se personálním poradenstvím. Zmeškat dobu příchodu na pracoviště nebo termín schůzky, to se může čas od času přihodit každému. Rozhodně by to však nemělo být pravidlem. "Chodit včas vnímám jako projev zdvořilosti vůči ostatním.V korektních vztazích by mělo být dodržování tohoto pravidla jasné, a když se někdo náhodou přece jen opozdí, měl by se omluvit," říká psycholog Slavomil Hubálek. Zlidovělý úzus hovoří o "akademické čtvrthodince", která by měla být v takových případech tolerována. Hubálek by byl př
ísnější. "Jakž takž přijatelných je deset minut. Je třeba si uvědomit, že čekání na někoho poškozuje ty ostatní," vysvětluje psycholog. Skutečnost, když někdo na sebe nechává čekat skupinu spolupracovníků opakovaně, považuje Hubálek za nehoráznost. "Takový člověk ostatní okrádá o čas."Na dochvilné je spoleh
Podle psycholožky Zdeny Kašparové nedochvilnost člověku v očích nadřízených rozhodně škodí. "Každý zaměstnavatel dá přednost těm, kteří přijdou včas, a je na ně tudíž spolehnutí," usuzuje Kašparová. Při posuzování kvalit zaměstnance hraje tato vlastnost důležitou roli. Zvlášť v případech, kdy je firma na včasných příchodech svých zaměstnanců závislá. "Každý opozdilec může ohrozit její chod.
S takovým pracovníkem se pak rychle rozloučí," myslí si psycholožka. Sama připouští, že občas mívá problémy tuto společenskou normu splnit. "Manžel se synem jsou naprosto přesní. Zato já chodím pořád pozdě, ať se snažím, jak se snažím," říká sebekriticky Kašparová. Pokaždé je prý z pozdního příchodu velmi nešťastná.
"Je to problém mnoha lidí. Někteří pak reagují jako já, jiným je to jedno," konstatuje Kašparová. Postoj druhé skupiny považuje za projev "životního bohémství". "Berou to s nadhledem. Omluví se, ale příště přijdou pozdě zas."Pracovní dobu hlídají čipy
Dochvilnost a dodržování pracovní doby si české firmy stále bedlivěji hlídají. Pouze dříve velmi rozšířené mechanické strojky na označování příchodů a odchodů, lidově zvané "píchačky", nahradila moderní výpočetní technika. "Už více než dva roky kontrolují
příchody a odchody do zaměstnání čipové karty," říká vedoucí personálního odboru ČZ Strakonice Josef Vysoký. Karty mají řadu výhod. Každý zaměstnanec si je nosí u sebe, odpadá tedy dříve obvyklá možnost podvádění, kdy kolega orazítkoval karty svých opozdivších se spolupracovníků, vystavených na společné tabuli. Na čip se navíc vejde i řada dalších údajů. "Naši zaměstnanci mají na kartě i stravenky do závodní jídelny," konkretizuje Vysoký.Zaměstnancům pojišťovny Generali sčítají karty odpracované hodiny. "Máme klouzavou pracovní dobu. Každý zaměstnanec musí být na pracovišti od devíti do tří hodin. Kdy si napracuje zbylé hodiny do týdenní normy, je jeho věc," vysvětluje princip tisková mluvčí pojišťovny Marcela Morávková. Karta zaměstnanci ukáže, kolik v mě
síci odpracoval, a kolik mu tudíž ještě schází. "Vyhovuje mi to. Je to mnohem lepší, než kdyby byla pracovní doba direktivně nařízena každý den třeba od osmi do šestnácti," svěřuje se Morávková.Po kontrole šup do pyžama
Většina vedoucích pracovníků se však jen na moderní techniku nespoléhá. Své podřízené kontrolují i osobně, často za pomoci různých fint. Názory na jejich používání se různí. "Já své podřízené kontroluji už jen tím, že sám pracuji od šesti hodin," tvrdí Josef Vysoký. "Tak jednou týdně se
stává, že po nich hned ráno něco chci. A tak hned zjistím, jestli už na pracovišti jsou, nebo ne." Podle Marcela Mourka je pouhé samoúčelné kontrolování dochvilnosti trapné. "Jsou takoví, kteří hned po začátku pracovní doby zavolají, a vlastně nic nechtějí. Myslím, že to není důstojné dobrého manažera," soudí Mourek. Podobný názor zastává i Slavomil Hubálek: "Šéf, který své šéfování staví na kontrole příchodů a odchodů, není dobrým vedoucím.Dokazuje, že na víc nemá," myslí si. Vzpomíná přitom na dříve také obvyklou formu kontroly. "Vedoucí vždycky v daný čas přišel a podtrhl poslední jméno v knize, do které se všichni povinně zapisovali, a zase odešel. Přišlo mi to směšné. Kdybych přišel včas, ale pak se zavřel do kanceláře, převlékl se do pyžama a spal, ne
zjistil by to," usmívá se Hubálek. Lidé podle něj mají k formálním kontrolám odpor. "Správný šéf má jít příkladem. Přijít vždycky včas a tím nasadit laťku," doporučuje psycholog. Podle odborníků je ideální, když jsou zaměstnanci natolik na výši, že by jim samým pozdní příchody a nedodržování pracovní doby připadaly trapné.Chodit včas je věc kultury
"Pracovníky naší firmy není třeba kontrolovat. Uvědomují si svou důležitost. Spoléhám na jejich sebezodpovědnost a ještě se mi to nevymstilo," tvrdí Mourek. Hubálek zase podotýká, že dochvilnost a dodržování pracovní doby patří mezi základní pravidla korektního chování a firemní kultury. "V Latinské Americe tamním lidem nevadí třeba ani hodinové čekání. My ale chceme patřit do Evropy," připomíná psycholog.
Zdroj: LN z 29. 2. 2000
Vedro dorazilo do českých končin. Kdo nezvládne všechny otázky našeho kvízu, ten může čekat se svým autem problémy
Dvě piva, šunku, sýr a k tomu řidičák. Za pár dnů bude možné místo úřadu vyzvednout průkaz „u Vietnamců“
Premiéra filmu F1 s Bradem Pittem se blíží. Připomeňte si i další filmy s automobilovou tematikou
Kupujete ojetinu? U těchto značek hrozí stočený tachometr nejčastěji
BMW X3 30e xDrive: K dokonalosti nemá daleko
