Zpráva Mezinárodního měnového fondu z jara roku 1999 jednoznačně hovořila o tom, že ČR by potřebovala slabší korunu, která by podpořila oživení české ekonomiky. Na druhé straně se často objevila názor, že silná koruna je žádoucí, neboť vytváří tlak na podniky, aby se přizpůsobily, restrukturalizovaly a zvýšily produktivitu. ČNB se v předcházejících letech stavěla spíše za druhý z uvedených názorů, nicméně ve druhé polovině roku 1999 se i ona přiklonila k tomu, že další reálné zhodnocování by mohlo být za
stávající situace ekonomiky rizikové a zahájila práce na systému opatření, který by zabránil dalšímu zhodnocování v reakci na jednorázový příliv kapitálu spojený s privatizací některých bank a podniků.V oblasti otázek týkajících se možného vývoje kursu koruny v dalších letech se opět objevují dva názorové proudy. Jeden předvídá, že nepříznivý vývoj české ekonomiky se v konečném souhrnu musí odrazit v oslabení koruny a otázkou pouze zůstává, zda k tomu dojde hladce nebo šokově. Druhá skupina se domnívá, že
díky přílivu zahraničního kapitálu a jeho pozitivním efektům zůstane koruna stále relativně silnou a možná dokonce dále posílí.Před ČNB, která je v současné době rozhodujícím tvůrcem kusové politiky, stojí nyní dosti nesnadný úkol, neboť specifická situace české ekonomiky dosti omezuje efektivnost tradičních nástrojů měnové politiky. Centrální banky mají obecně pro provádění kursové politiky k dispozici omezenou škálu nástrojů. Pokud však tvůrci české makroekonomické politiky uznají za vhodné korunu osla
bit nebo bránit jejímu dalšímu zhodnocování, měli by vyzkoušet cokoli, co by mohlo mít ekonomicky významný efekt. V souhrnu je možné doporučit simultánní provádění sterilizovaných i nesterilizovaných intervencí doplněné a o snížení krátkodobých úrokových sazeb. Pokud by tento postup měl být účinný, musel by se projevit ve zrychlené dynamice peněžní zásoby i domácích úvěrů. Rizikem by samozřejmě bylo dočasné obnovení inflačních tlaků. Při daném stavu ekonomiky je však větším rizikem pokračování či dokonce prohloubení recese. Úkolem pro analytiky i tvůrce hospodářské politiky by bylo spíše včas rozpoznat, že ekonomika se začíná přehřívat a včas přijmout opatření proti obnovení persistentních inflačních tlaků.Zdroj: Bankovnictví 5/2000