Čtyřikrát jinak

Po několikaletém přehlížení skutečnosti, že počet klasifikovaných úvěrů je jedním z velkých problémů naší ekonomiky, máme v české republice zárodky hned několika úvěrových registrů. Mají šanci přežít?

Jednou z příčin obtížného zrodu registrů byla bankovní legislativa, která až do roku 1998 umožňovala výměnu údajů mezi bankami pouze se souhlasem klienta. V první polovině 90. let většina z bank chtěla získat co nejvíce klientů a ti - z nejrůznějších důvodů - nechtěli, aby o nich byly finanční informace zveřejněny. Pokud by banka na zveřejnění trvala, byli rozhodnuti

Další důvodem, proč registr nevznikl již dříve, byly i nejrůznější technické a administrativní potíže. Často byla složitá i jednání mezi společností, která chtěla provozovat registr, a jednotlivými institucemi, které do něj přispívají. Každý z nich může mít rozdílné požadavky. Navíc v bance se musí dohodnout úvěráři, právníci i pracovníci zabývající se informačními technologiemi. Takové skutečnosti zaregistrovali tvůrci FIPOK, CCB i Profira a mají v současné době podobné zkušenosti. Je

Konkurence přichází

Když byla v roce 1998 přijata novela bankovního zákona, která bankám dovolovala výměnu informací o klientech i bez souhlasu dlužníka, vystal další problém: tyto informace jsou nerovnoměrně rozložené a některé banky by do registru více dávaly, než z něj braly. V bankovnictví musela proběhnout ještě další koncentrace, než se nějaké práce rozeběhly. Není náhodou, že projekty registrů vznikají až v okamžiku, kdy většinu bank vlastní zahraniční osoby. Zvláště v zemích EU jsou totiž dlužnické registry naprosto běžné.

Přesto je poněkud zvláštní, že nové registry vznikají tři. Nutně se tak ztrojnásobují náklady na jejich přípravu. Navíc v řadě případů informace z jednoho registru nemusí být dostatečné a bude nutno dotaz položit ve více registrech. Ačkoliv všichni budoucí provozovatelé tvrdí, že cena za dotaz by neměla přesáhnout řádově stokoruny, při větším množství dotazů půjde o nezanedbatelné částky.

Regi

Zdroj: Ekonom 33/2000