Obra nikdo nechce

Konkurzní řízení v Roudnických strojírnách a slévárnách trvá již rok a půl. Výrobu zemědělských strojů se správcům konkurzní podstaty podařilo udržet. Jenomže kupci, kteří by celou firmu převzali, nejsou v dohledu. Z areálu firmy se zřejmě stane průmyslová zóna, kde tradiční výroba secích strojů a pluhů nebude asi hrát dominantní roli.

Paradoxně se na pádu firmy asi nejvíc podepsaly státní zakázky, v tomto případě pro armádu. Roudnické strojírny a slévárny před lety získaly grant na vývoj a výrobu nákladních automobilů značky ROSS. Jenže vojáci namísto původně přislíbených 1500 vozů odebrali pouze 17 kusů. Nepříznivě na firmu dolehla i situace v zemědělství, kterému na nákup tec

Bez peněz a tepla

"Když jsme loni v únoru do Roudnických strojíren a sléváren přišli, měla firma na účtu 300 tisíc korun," popisuje stav firmy zvláštní správce František Jelínek. Odstřihnuta byla od dodávek energie nejen do výrobního závodu, ale i do podnikových bytů.

"Po zahájení konkurzu jsme museli tyto dodávky obnovit. Na

Firemní obchodníci uskutečnili průzkum na trhu zemědělské techniky a dospěli k závěru, že pokračování výrobního programu šanci na úspěch má. Po počátečním opojení zahraniční technikou se totiž čeští zemědělci vrací k tuzemským výrobkům. Zahraniční stroje totiž s přibývajícími roky začínají volat po opravách a uživatelé jejich neduhy musí léčit relativně velmi drahými náhradními díly.

Strojírny nyní dávají práci 96 zaměstnancům, ale ke konci září jejich počet poklesne na sedmdesát. O převzetí výroby zemědělské techniky projevili zájem dva kupci. Jeden z tuzemska a druhý ze zahraniční. Vedle výroby zemědělské techniky ale zajišťují strojírny i dodávky náhradních dílů ke stávajícím výrobkům firmy spolu se servisem pro sedmnáct automobilů ROSS dodaných armádě.

Z konkurzní podstaty se již podařilo některé části majetku prodat. Zpeněžena byla ubytovna, výpočetní středisko, budova, kterou převzalo učiliště, a vývojová dílna. Tu ale správci prodali bez zaměstnanců a know-how. Prodána byla i nástrojárna, která převzala i část zaměstnanců vývojové dílny a stačila již zaměstnat další bývalé pracovníky strojíren.

Odprodej čeká i ostatní části strojíren. Modelárnu by František Jelínek rád prodal v celku. Pokud se to nepovede, nezbude než rozprodat strojní vybavení, na které už dnes stojí zájemci ve frontě. Potom však nastane problém s prodejem objektu již bývalé modelárny. Otazník také visí nad know-how na výrobu nákladních automobilů

Významnou součástí roudnické firmy je slévárna. Tu konkurzní správci pronajali za 400 tisíc korun měsíčně společnosti Johan's Steel z Kralup nad Vltavou. Ta nyní o koupi slévárny projevuje zájem. Zda ji však nakonec získá, není jisté, protože i o slévárnu má zájem další společnost.

V areálu strojíren tak bude po ukončení konkurzu pracovat místo jedné firem celá řada. Podle Františka Jelínka se dá předpokládat, že mezi sebou budou kooperovat a vzájemně se doplňovat. Správce je dokonce přesvědčen, že pokud by bývalý management včas rozpoznal, že základní výrobní program na sebe

Slzy věřitelů

I když účetní hodnota majetku strojíren dosahuje 400 milionů korun, věřitelé zapláčí. Přihlášené pohledávky dosahují 300 milionů korun. Ale pouze na jednu třetinu odhaduje František Jelínek část pohledávek, kterou se podaří splatit odděleným věřitelům. Těmi jsou banky s pohledávkou přesahující 82 milionů korun, finanční úřad a zaměstnanci. Na úhradu pohledávek v obchodním styku

Bývalý státní podnik byl z necelé poloviny privatizován v druhé vlně kuponové privatizace, zbytek (51 %) byl prodán přímo firmě Autovel rozhodnutím vlády z června 1996. Společníky firmy Autovel & spol., s. r. o., která je nyní v konkurzu, byly podle Obchodního rejstříku tři fyzické osoby. Od července 1998 je majoritním akcionářem strojíren V. V. M. 2000, s. r. o., kterou vlastní stejní společníci jako Autovel - pánové J. Mosinger, Z. Vrána, J. Velíšek. V únoru 1999 na návrh představenstva

Zdroj: Ekonom 33/2000