Důležitým úkolem Evropské komise je bdít nad skutečně konkurenčním prostředím ve všech zemích unie. Před třemi dny provedla Evropská komise jako protimonopolní orgán patnáctky razii v několika německých vydavatelstvích a v centrále rakouské mediální skupiny Libro. Důvodem je podezření, že uvedené podniky se dohodly na nezákonné spolupráci v oblasti cenové politiky, čímž měly poškodit jiné firmy. K obdobnému kroku přikročil Brusel v červnu v kancelářích ni
zozemských telekomunikačních firem, aby zjistil, zda se tyto podniky protiprávně nedohodly na pevných cenách služeb.Tato aktivita bruselských orgánů není ničím výjimečným. Mario Monti, člen Evropské komise pověřený dodržováním volné konkurence, se stejně jako jeho předchůdci snaží bdít nad kartelovými dohodami a fúzemi podniků, které vytvářejí dominantní pozice, ale i nad státními intervencemi a dotacemi, jež zvýhodňují domácí subjekty. Tyto kroky nejsou vždy přijímány se souhlasem, naopak bruselská komis
e tím vzbuzuje téměř stálou kritiku podniků, veřejnosti a v mnoha případech i vlád členských zemí Evropské unie. Je tomu tak hlavně při schvalování fúzí podniků, především ale pro jejich odmítnutí v rámci protimonopolní politiky. Invektivy, které směrují proti bruselským eurokratům, však nejsou povětšině oprávněné, neboť v devíti případech z deseti jsou tato rozhodnutí, jež oznamuje Evropská komise, přijata na zasedáních ministrů patnáctky a v některých případech k nim dochází i se souhlasem Evropského parlamentu.K fúzím podniků se vyjadřují bruselští experti v poslední době stále častěji, i když počet jejich odmítnutí není nikterak výrazný. Tak za posledních deset let bylo z téměř 1200 operací tohoto druhu odmítnuto pouze třináct, ovšem za posledních dvanáct měsíců došlo k negativnímu stanovisku Montiho úřadu ve třech případech.
Jiným delikátním bodem, který představuje zásah do volné konkurence, jsou státní podpory odvětvím, jež se ocitají ve svízelné situaci, ať už to je dočasného či trvalého rázu. Již Montiho předchůdce v čele této aktivity Karl Van Miert ironicky zdůrazňoval, že vlády patnáctky považují v konkrétních případech téměř vždy stanovisko komise za přehnané a že ta je prosazuje vždy s velkými těžkostmi. Někdy se sporná situace táhne měsíce či
dokonce roky, aniž se podaří dospět k přijatelnému výsledku. Tak například již po delší dobu trvají bruselské námitky proti podporám místních bank německých zemí či francouzskému textilnímu průmyslu, zatím se však nepodařilo zjednat nápravu. Těchto případů není málo a některé z nich prokazují bruselští experti dosti obtížně, protože řada z nich se děje v skrytu a státní orgány členských zemí spolupracují s Montiho úřadem často velmi neochotně a snaží se tuto svou činnost zatajit.Zdroj: HN z 04. 08. 2000