Karty nelžou

To umožňují kreditní karty, které pomalu zapouštějí kořeny i u nás. Ztrácejí punc výjimečnosti, ale pro každého zatím nejsou.

Kartu k účtu má dnes skoro každý. Stala se u nás překvapivě jedním z nejpoužívanějších bankovních instrumentů. Její vydání k běžnému nebo žirovému účtu není problém. Je jednoduché vsunout ji do bankomatu a několika prostými úkony získat peníze. Své peníze. Tak totiž funguje zatím naprostá většina transakcí, k nimž využívají své karty klienti bank.

Jde o karty debetní, vydávané k účtu, který má klient založen ve své bance, přičemž se automaticky předpokládá, že jsou na něm peníze, které tvoří zdroj pro klientovy výběry. Modifikací takovéhoto využití karty je možnost čerpat finanční prostředky, i když stav účtu není zrovna povzbudivý, to znamená nulový. Je k tomu ale nutné získat souhlas banky k čerpání, tzv. povolený debet. Banka ho uděluje podle klientovy bonity a svých obchodních podmínek, takže není jisté, zda žadatel na požadovanou výši takovéhoto typu úvěru dosáhne. Využití povoleného debetu (některé banky mu říkají kontokorent) však ale ještě neznamená, že klient vlastní kreditní kartu. Ta je o něčem jiném.

Podstatou je revolving

Když v bance peníze nemám a přesto mohu kdykoli jistou částku vybrat, to už je komfort bankovní obsluhy. Umožňuje ho kreditní karta. Banka klientovi "půjčí", to znamená, že mu poskytne určitý úvěrový rámec, který se po odčerpání částky opět obnoví (revolving). Teprve poté dochází ke splácení podle mechanismu a podmínek, které určí banka (tabulka). S běžným účtem klienta kreditní karta zpravidla moc společného nemá, protože peníze přes ní jdou z jiného, kartového účtu. Ale ČSOB například váže v určitém případě kreditní kartu na podmínky související s běžným účtem a žádá i garanci v podobě minimálního zůstatku na vkladovém účtu. ČS zase kombinuje kreditní kartu s prvky karty debetní. Je možné vložit na úvěrový (kartový účet u kreditní karty) libovolnou částku a ta se pak čerpá při výběru jako první, takže klient nemusí platit úrok. Tím se dá předejít potížím třeba při pobytu v zahraničí, kdy úvěrový rámec nemusí stačit. Vložené vlastní peníze pak mohou působit jako spolehlivý polštář.

Jak se splácením

Pokud klient čerpá kreditní kartou od banky peníze (a nemá ji jen jako fetiš svého postavení na společenském žebříčku), je otázka jak splácet. Některé banky ve výši úroku zohledňují, zda klient uhradil svůj dluh jednorázově nebo po splátkách (v ČS je jednorázová úhrada levnější), jiné mají fixní úrok bez ohledu na klientovu schopnost splatit najednou (KB).

"Produkty nabízené nyní třemi velkými bankami nejsou čistými kreditními kartami v pojetí západních bank," říká Pavel Ráliš z CCBank, dceřiné společnosti Bank Santander, která je jedním ze zájemců o koupi podílu v KB. "Taková je kreditní karta BA Creditanstalt." Největší výhodou této karty je, že pokud klient utratí u obchodníka určitou částku najednou (ta může dosáhnout celého objemu úvěrového rámce), má k dispozici dva týdny, tzv. free period, během kterých nemusí platit žádný úrok. Ovšem tato karta zase není příliš vhodná, pokud si její držitel koupí zboží, které splácí delší dobu, protože se mu tím úvěr značně prodraží. Free period totiž zvýhodňuje třeba i vysoké výběry (čerpání úvěru), které jsou ale v poměrně krátkém čase splaceny.

"Existuje i rozdíl v nabídce," vysvětluje Pavel Ráliš. "Zatímco ČS, KB a ČSOB se soustředily na svoje klienty, BA Creditanstalt tímto způsobem získává nové klienty."

Platit kartou nejsme zvyklí

Vyšším stupněm v porovnání s pouhým výběrem z bankomatů je využití karet k placení. Tento typ služby je v ČR zatím, i přes tisíce nasmlouvaných kontraktů s obchodníky zajištěnými marketingovými útvary bank, poměrně málo používán. Nejrozšířenější je u benzinových pump, o něco méně v restauracích. V klasických obchodech se držitelé karet drží stále spíše plateb v hotovosti.

Někdo má na Diners Club

Kreditní karty nevydávají jen banky. Traduje se, že princip kreditní karty vymyslel před padesáti lety americký právník McNamara, když neměl v restauraci na zaplacení oběda. Vznikla tak jedna z nejznámějších charge karet Diners Club specializovaná na náročnou bonitní klientelu. Patří k nejprestižnějším platebním prostředkům. Bývá "off-limit" a neomezuje tím své držitele v placení. Podobným produktem pro vybrané klienty s vysokými příjmy, který slouží k úhradě zboží a služeb hlavně v oblasti cestování a zábavy, jsou karty společnosti American Express.

Proč kreditky nejdou?

O důvěře nebo spíše nedůvěře ke kreditním kartám vypovídá fakt, že ČS je měla u nás jako první banka v nabídce celé tři roky a za tu dobu si je obstaralo jen 4500 klientů. To může svědčit o jisté marketingové neobratnosti, ale běžných platebních karet s dominancí ČS je v ČR už přes dva miliony. Její podmínky přitom nebyly tak přísné, aby kreditní kartu nemohl získat člověk s dvacetitisícovým měsíčním příjmem.

Jestliže o vydání kreditní karty rozhoduje klientův příjem a scoring provedený bankou, pak těch, kteří mohou bez problémů splácet např. stotisícový týdenní limit, zase tolik není. Přitom ale totéž hodnocení provádí banka při žádostech o povolení debetu nebo spotřebitelského úvěru, které jsou klienty využívány nepoměrně více. Velmi vstřícná nabídka ČSOB zpřístupňuje kreditní kartu dost širokému spektru klientů. Ta je však stále chápána jako exkluzivní platební prostředek a v porovnání s uvedenými alternativami bývá většinou dražší. Její držitel tak deklaruje svou společenskou příslušnost. Karty asi opravdu nelžou.