Co stojí zhoršování směnných relací

Jednostranné zahledění analytiků do ukazatele růstu hrubého domácího produktu (HDP) v reálném vyjádření vede k tomu, že jsou ponechávány stranou některé významné národohospodářské souvislosti. Není důležitý jen růst fyzického objemu HDP, ale i cena, za kterou je směňována ta část jeho objemu, která se obrací přes zahraniční obchod. Směnné relace, známé jako Terms of Trade (T/T), tj. poměr vývozních a dovozních cen, významně modifikují celkový národohospodářský výsledek v malé, otevřené ekonomice.

Názorně nás o tom přesvědčily extrémní výkyvy směnných relací v posledních dvou letech ovlivněné zejména kolísáním cen ropy. Ty způsobily zcela ojedinělý jev v poválečném vývoji - rychlejší růst HDP ve stálých než běžných cenách v 1. pololetí letošního roku. Zatímco veřejností soustředěně sledovaný ukazatel ve stálých cenách se v 1. pololetí letošního roku zvýšil o 3,1 %, v cenách běžných se zvýšil jen o 2,8 %. Přitom zisky podniků, možnosti růstu mezd, daňová základna a příjmy veřejných rozpočtů atd. - to vše závisí na skutečně docilovaných, tj. běžných cenách.

Analytici zdůrazňují rychlejší vzestup HDP, než bylo očekáváno. Opomíjejí však fakt, že v běžných cenách tomu bylo naopak - vývoj zaostal za očekáváními, neboť v predikcích nebyl plně doceněn vliv zhoršujících se směnných relací. Ty poklesly v 1. pololetí ve srovnání se stejným obdobím předchozího roku podle statistiky národních účtů v obchodu se zbožím o 4,6 %, když ceny vývozu se zvýšily jen o 2 %, zatímco ceny dovozu vzrostly o 7 %. V obchodu se službami byl pokles T/T mírnější a činil 1,4 %.

Neobvyklý jev pomalejšího růstu v běžných než ve stálých cenách značnou část analytiků zaskočil a zmátl. Při sledování cenových změn jsou totiž zvyklí brát v úvahu jen standardní cenové indexy spotřebitelských cen a cen výrobců a ty ukazovaly v 1. pololetí růst v rozmezí 2,5 až 4,5 % (ceny zemědělských výrobců vzrostly dokonce téměř o 6 %). Nedokázali vysvětlit, proč v takovém případě celková cenová úroveň (tzv. implicitní deflátor) měla opačný trend a poklesla o 0,3 %. V některých reakcích a mediálních vystoupeních profesionálních analytiků se dokonce začala zpochybňovat čísla ČSÚ a objevily se návrhy, aby statistikové přepočítávali do stálých cen mírou inflace. Podle takových propočtů by se ukázal nikoliv jeho vzestup, ale pokles. Autorům těchto nepodložených návrhů naprosto uniká působení směnných relací na cenový vývoj HDP.

Predikce vývoje cenové úrovně by si v každém případě zasloužily sofistikovanější metody, které by braly v úvahu "váhu" jednotlivých cenových indexů v celkové nabídce a poptávce. Na objemu agregátní poptávky a nabídky se nejvyšší měrou podílí dovoz a vývoz (více než 30 %), jejichž cenové změny jsou charakterizovány směnnými relacemi. Teprve poté co do významu následují výdaje na konečnou spotřebu domácností s podílem necelých 30 %; pro ty je hrubou cenovou charakteristikou míra inflace (změna spotřebitelských cen), přesněji deflátor soukromé spotřeby. O zbylých 40 % se dělí investice, změna stavu zásob a výdaje na veřejnou spotřebu. Zde přichází v úvahu kombinace různých cenových indexů, přičemž zejména přepočet veřejné spotřeby do stálých cen je značně arbitrární.

V podmínkách české ekonomiky je tedy naprosto nevěrohodné aproximovat změnu celkové cenové úrovně mírou inflace. Takový postup lze připustit jen v ekonomikách s menší vahou zahraničního obchodu (např. v USA), kde lze v mezidobí mezi přesnými propočty deflátoru míru využívat jako náhradní veličinu. I v takovýchto podmínkách se však v období velkého rozdílu mezi vývojem domácích a zahraničních cen míra a deflátor odlišují.

Zuváděných charakteristik lze odvodit určitý empirický poznatek pro vztah míry a deflátoru v české ekonomice. V období prudkého poklesu směnných relací lze zpravidla očekávat, že se deflátor nachází pod mírou měřenou spotřebitelskými cenami, zatímco při výrazném vzestupu směnných relací je tomu naopak. Toto pravidlo může být ovšem narušeno působením protikladného vlivu cen investic a veřejné spotřeby.

K výrazným změnám T/T došlo podle statistiky národních účtů v letech 1994, 1998 a 2000. Citované údaje z národních účtů představují roční, resp. pololetní průměry a jsou spočteny na běžných vahách. Z těchto důvodů se odlišují od oficiálních ukazatelů směnných relací podle statistiky zahraničního obchodu počítaných na stálých vahách roku 1993 a uváděných zpravidla v meziročním srovnání údajů za poslední měsíc daného období. Odchylky obou typů indexů jsou přitom značné. Uvědomíme-li si velký podíl obratu zahraničního obchodu v celkové nabídce a poptávce, vzbuzuje to určité pochybnosti o možnostech přesnější analýzy vlivu T/T na agregátní ukazatele, které jsou kriticky závislé na kvalitě použitých cenových indexů dovozu a vývozu.

V roce 1994 i v 1. pololetí 2000 lze potvrdit empirický poznatek o vlivu T/T na vztah míry a deflátoru HDP. V roce 1994 se směnné relace u zboží zvýšily o 5,6 % a deflátor ve výši 13,4 % výrazně převyšoval míru inflace, která činila 10,0 %. V 1. pololetí letošního roku při výše uváděném poklesu směnných relací o 4,6 % u zboží a 1,4 % u služeb převyšovala míra ve výši 3,7 % výrazně deflátor HDP, který činil minus 0,3 %. V roce 1998 však uváděný poznatek nepřichází v úvahu, neboť protikladně působil podstatně nižší cenový růst investic (o 2,8 %) a veřejné spotřeby (o 3,7 %) než spotřebitelských cen. To převážilo působení T/T, takže míra (10,7 %) a změna deflátoru (10,2 %) se téměř shodovaly.

Dopad změn směnných relací na vztah míry a deflátoru není značné části ekonomických analytiků vůbec znám. Je např. zarážející, že celá třetina profesionálních analytických institucí, které se zúčastňují kolokvií prognostiků na Ministerstvu financí (celkem 6 renomovaných bank, investičních společností a akademických pracovišť z 18 přítomných na posledním setkání) odhadovalo deflátor pro rok 2000 výše než míru inflace. Ani již známá veličina záporného deflátoru za první čtvrtletí roku je nepřiměla napravit evidentní nepoměr v jejich odhadech cenových indexů. Přitom o ztrojnásobení cen ropy proti začátku loňského roku a o zvýšení cen dalších surovin, negativně ovlivňujících směnné relace, nemohou nevědět. Zřejmě však neberou v úvahu výše uvedené souvislosti.

Výkyvy ve vývoji směnných relací poznamenávají celkové národohospodářské výsledky v posledních letech velmi silně. Tak v roce 1998 zvýšení cen vývozu znamenalo přínos 40,8 mld. Kč a snížení cen dovozu přispělo dalšími 15,6 mld. Kč, takže zlepšení směnných relací vcelku zvýšilo národohospodářské zdroje o 56,4 mld. Kč, tj. o 3,4 % HDP. Naopak zhoršení T/T v 1. pololetí 2000 snížilo národohospodářské zdroje o 28,4 mld. Kč, tj. o 3,2 % HDP, neboť zvýšení cen vývozu přineslo dodatečné zdroje jen ve výši 13,8 mld. Kč, zatímco zvýšení cen dovozu pohltilo 42,3 mld. Kč.

Obvyklý rozklad vlivu poptávkových faktorů na přírůstek je kalkulován ve stálých cenách. Růst fyzického objemu ukazuje, jaký by byl jeho vzestup, kdyby se neměnily ani domácí ceny, ani ceny dosahované v zahraniční směně. V tomto vyjádření růstu v posledním období nejvíce pomáhal čistý vývoz zboží, jehož příspěvek představoval v roce 1999 celkem 0,9 % a v 1. čtvrtletí 2000 dokonce 2,5 % HDP. Negativně na ekonomický růst v minulém roce působilo snížení aktivního salda služeb. Ve 2. čtvrtletí letošního roku se situace obrátila. Deficit obchodní bilance se prudce zvýšil, takže příspěvek čistého exportu zboží k růstu byl negativní. Tento nepříznivý vliv však byl do velké míry vyvážen kladným příspěvkem obchodu se službami, jejichž aktivní saldo opět začalo stoupat.

Vliv spotřeby domácností na růst byl v posledních letech více méně stabilní. V roce 1999 i v 1. pololetí letošního roku činil příspěvek této položky 0,7 % HDP. Větší výkyvy nastaly ve fixních investicích. Jejich příspěvek byl v minulém roce negativní ve výši 1,8 %, v 1. pololetí letošního roku naopak pozitivní ve výši 1 % HDP. Jelikož zvýšení investic nemá jen krátkodobý poptávkový efekt na růst HDP, ale i dlouhodobý efekt při vytváření nových kapacit, představuje tento jev trvalejší základy ekonomického růstu.

Uváděná standardní analýza změn ve fyzickém objemu neposkytuje bez doplnění o dopad směnných relací dostatečný přehled o skutečně vytvořených národohospodářských zdrojích. Platí to tím spíše v posledních letech, kdy je tento dopad větší než celkový výsledek změny v reálném vyjádření. V roce 1998, kdy došlo k poklesu ve stálých cenách o 2,2 %, byl tento úbytek výrazně převážen přínosem ze zlepšení T/T o výše uváděných 3,4 % HDP. Naopak v 1. pololetí letošního roku byl celkový přínos ekonomického oživení, vyvolaný růstem ve stálých cenách o 3,1 %, zcela anulován poklesem směnných relací, který snížil hospodářské výsledky podnikové sféry i příjmovou základnu veřejných rozpočtů. Opomíjení vlivu směnných relací na ekonomickou pozici země v běžných analýzách vede k tomu, že celkový obraz ekonomického růstu a vytvářených národohospodářských zdrojů zůstává velmi neúplný.