Komentář o spotřebitelském úvěru - doplnění

Před časem byl zveřejněn v této sekci příspěvek , týkající se   zákona o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru   o němž probíhá v současné době   poměrně živá diskuse.  Součástí  tohoto příspěvku byla též konstatace  o  problematičnosti § 9c) tohoto zákona. Ten byl interpretován v tom smyslu , že pokrývá celou oblast vztahů - dodavatel  příjemce ( spotřebitel) a poskytovatel ( věřitel) V tomto  došlo k mylné interpretaci  , neboť ve skutečnosti    v tomto ustanovení založená subsidiární odpovědnost  věřitele   za závazky dodavatele  je zúžena  na případy tzv. exkluzivních  smluv , uzavíraných mezi dodavatelem a věřitelem  tj. smluv o výhradním zastoupení.  V zájmu objektivity  dlužno dodat , že tato restrikce   v aplikační  praxi  nemusí být  příliš  významná.  Nicméně  oproti minulosti značně  narůstá podíl  leasingu výrobců a prodejců ( tzv.  Captive  leasing)  Jde tedy o dceřinné leasingové společnosti  výrobců , které provádějí výhradně  značkový leasing.  To samo  osobě  nepostačuje  k naplnění  výše uvedeného ustanovení. Musela by tedy zde být smlouva  o výhradním  obchodním zastoupení  (  což lze v praxi jen stěží verifikovat)  mezi výrobcem a leasingovou společností. Ze samotného faktu , že příjemci - spotřebitelé   vstupují do smluvního vztahu  pouze s jedinou leasingovou společností , kterážto  provádí leasing  pro výrobce ( jiné leasingové společnosti  pro tohoto výrobce  leasing neprovádějí) nelze  usuzovat nato, že mezi  dodavatelem a touto společností  je uzavřena  zmíněná smlouva   Ostatně  zákon stanoví pro tento typ smlouvy požadavek  písemné  formy. Přesto se však nelze ubránit  dojmu , že i v tomto restriktivním pojetí subsidiární odpovědnosti věřitele  jde o relativně   významný průlom  do  definice finančního leasingu , tak jak se v průběhu času.