K čemu slouží úvěrové registry?

23.12.2013 | , Finance.cz
ÚČTY A SPOŘENÍ


V moderní bankovní praxi je běžné, že banka si u žadatele o úvěr zjistí, resp. ověří, jeho současnou i minulou úvěrovou situaci v tzv. úvěrových registrech. Registrů existuje ovšem několik. Chcete se v nich vyznat? 

Již několik let v České republice existují úvěrové registry. Jsou v nich obsaženy údaje nejen o fyzických a právnických osobách po splatnosti, ale i těch, kteří své závazky splácí v termínu nebo dokonce i těch, kteří nikdy žádný úvěr nezískali. Na první pohled to může vyvolávat rozpaky, jejich existence je však ku prospěchu jak věřitelům, tak samotným dlužníkům.

Využití úvěrových registrů je nejčastější v bankovním sektoru. V moderní bankovní praxi je totiž běžné, že banka si u žadatele o úvěr zjistí, resp. ověří, jeho současnou i minulou úvěrovou situaci v tzv. úvěrových registrech. V České republice několik úvěrových registrů a každý z nich obsahuje údaje jiného zaměření. Celkově jsou v nich shromážděny údaje o dlužnících i ne-dlužnících počínaje výší získaného úvěru, přes měsíční splátky až po informace o zpožděných či neuhrazených splátkách.


Obsah úvěrových registrů


  • Bankovní registr klientských informací (BRKI) funguje na principu vzájemné výměny informací o bonitě a důvěryhodnosti úvěrových klientů – fyzických osob. Jsou zde zahrnuty jak pozitivní tak negativní informace o klientech. Jedná se o údaje o podaných či odvolaných žádostech o úvěr, uskutečněných úvěrových obchodech, a to včetně těch potenciálních jako je například poskytnutí kreditní karty či tzv. kontokorentního účtu klientovi, dále o výši úvěrových obchodů a výši splátek aj. Síť uživatelů BRKI je poměrně rozsáhlá. Řadí se mezi ně významní hráči na našem bankovním trhu a stavební spořitelny. Tito uživatelé do registru údaje do registru vkládají a zároveň mají možnost do registru nahlížet a získávat z něj potřebné informace. Provozování BRKI funguje v rámci zákonů. Podle zákona o bankách se banky mohou vzájemně informovat o bankovním spojení, identifikačních údajích o majitelích účtů a o záležitostech, které vypovídají o bonitě a důvěryhodnosti jejích klientů, a to i prostřednictvím právnické osoby, která není bankou. Vedle zákona o bankách se provoz BRKI řídí také zákonem o ochraně osobních údajů.
  • Nebankovní registr klientských informací (NRKI) je obdobou BRKI s tím rozdílem, že jeho přispěvateli nejsou banky, ale různé finanční nebankovní instituce – především se jedná o leasingové společnosti nebo společnosti splátkového prodeje. Kromě těchto institucí mají právo do něj nahlížet i třetí osoby, např. banky. NRKI obsahuje údaje o smluvních vztazích mezi věřitelskými subjekty a jejich klienty, které určují bonitu, důvěryhodnost a platební morálku klientů, tzn. údaje o úvěrových produktech (přijatých i odmítnutých), o výši úvěru a splátek nebo o tom, zda jsou závazky klienta řádně a včas plněny.
  • Registr SOLUS je tzv. „negativní registr“, a to z toho důvodu, že jsou zde zaznamenávány údaje o dlužnících, kteří své závazky neplní řádně a včas. Jedná se o dlužníky jak fyzické osoby (i OSVČ), tak právnické osoby.Uživateli tohoto registru jsou předně bankovní a leasingové společnosti, ale v posledních letech přibývají i společnosti mimo finanční sféru (např. mobilní operátoři). Záznamy o klientovi se v registru objeví až v případě, že dojde z jeho strany k závažnému porušení smluvních podmínek.
  • Dalším úvěrovým registrem je centrální registr úvěrů (CRÚ), jehož garantem je Česká národní banka. Tento registr je zaměřen pouze na podnikatelskou sféru – zahrnuje informace o úvěrových závazcích fyzických osob podnikatelů a právnických osob, a to konkrétně o čerpaných úvěrech, kontokorentních účtech, úvěrových příslibech nebo vydaných zárukách aj. Jedná se opět o vzájemnou výměnu informací mezi účastníky registru, jimiž mohou být pouze banky.


Přínos úvěrových registrů


Přínos plynoucí z využití úvěrových registrů pro věřitele (banky, leasingové společnosti, nebankovní úvěrové společnosti aj.) je zřejmý. Například pro banky tyto registry představují efektivní nástroj k řízení úvěrového rizika, tzn. rizika, že klient úvěr nebude splácet včas nebo jej nesplatí vůbec. Díky tomu, že si každého úvěrového žadatele může předem prověřit nahlédnutím do registru, může lépe odhadnout jeho budoucí platební morálku a dokáže lépe ohodnotit jeho bonitu.

Bonita klienta je těsně spjata s jeho příjmy. Jestliže tedy banka v úvěrových registrech zjistí, že žadatel o úvěr má existující závazky vůči jiným peněžním ústavům, bude po klientovi vyžadovat doložení dostatečně vysokých příjmů, z nichž bude úvěry splácet.

Kromě aktuálního stavu závazků je pro banku důležitá také úvěrová historie klienta. Pokud byl klient v minulosti v prodlení se splátkami nebo nesplácel vůbec, bude k němu banka přistupovat obezřetněji. Avšak naopak, dobrá platební morálka klienta v minulosti může být pro klienta přínosem. Takový klient je pro banku důvěryhodnější a má větší šanci, že mu banka v žádosti o úvěr vyhoví. Dalo by se říci, že klient úvěrovou historií bez negativních záznamů má před bankou výhodu oproti klientovi, který si nikdy úvěr nevzal.

Na úvěrové registry nelze pohlížet jako na prostředek narušující soukromí klientů a spotřebitelů. Jisté výhody úvěrových registrů lze spatřovat i na jejich straně. Ne každý totiž pozná optimální úroveň své zadluženosti a předlužení může vést k problémům se splácením, následně až k finančnímu bankrotu. S využitím úvěrových registrů lze takovému předlužení zabránit. Jestliže banka shledá příjem úvěrového žadatele jako nedostatečný na krytí splátek úvěrů, může jeho žádost zamítnout. Poskytnutím úvěru takovému klientovi by samy sebe vystavily vysokému riziku nesplacení úvěrové pohledávky a dlužníka vyšší pravděpodobnosti bankrotu.



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát

Články ze sekce: ÚČTY A SPOŘENÍ



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.