Jistota důchodu aneb věštění z křišťálové koule

Názorový text

      Který z výpočtů je blíže pravdě? Na tuto otázku dnes není schopen odpovědět nikdo, a tak se musíme spolehnout opravdu spíš na své instinkty a počítat s velkou mírou rizika. Důchodovou reformu je zároveň třeba vnímat i z politického hlediska.

     Opozice v čele s ČSSD, ale i někteří nezávislí analytici, hovoří o tom, že druhý pilíř důchodové reformy představuje riziko. Ať už se na celou problematiku díváme optikou levicového či pravicového voliče, vstup do druhého pilíře bezpochyby je jistým rizikem. Nikdo dnes totiž nedokáže s jitotou předpovědět, jak se bude vyvíjet ekonomická situce v České republice  a jestli výnosy fondů pokryjí inflaci. Opakované celosvětové krize v posledních letech příliš optimismu do příštích let nedávají.

     Nevíme tedy, jak bude na současné nastavení třípilířového penzijního systému reagovat příští vláda. Není tajemstvím, že koalice ODS-VV-TOP09 se s opozici neshodla ani na základních principech důchodové reformy. Může se tak stát, že občan vstoupí v dobré víře do druhého pilříe za určitých pravidel a ty se hned po příštích volbách změní. Jako se to např. stalo u stavebního spoření.

     Pravidla hry a jistota, že se nebudou podmínky průběžně měnit, jsou přitom pro rozhodování velmi důležité. Především člověk v důchodovém věku nemůže riskovat. Pokud by tak učinil, může ztratit až přílíš. Na rozdíl od občana ČR v produktivním věku, který může v případě  nepovedeného risku vše ještě napravit.

     Je nutné mít na zřeteli i vpravdě extrémní scénáře. Pro takový katastrofický scénář nemusíme chodit příliš daleko.

     Před více než 2 lety došlo v Maďarsku ke znárodnění penzijních fondů. Občané byli nucení přejít do státního penzijního fonu, v opačném případě by přišli až o 70% svých úspor a rovněž o státní penzi. Považme, že k tomut kroku se navíc odhodlala pravicová vláda. Pro potencionálního účastníka druhého pilíře a vůbec celého penzijního systému je tedy velmi zneklidňující, že se nemůže spolehnout na klasické pravo-levicové vzorce možného chování politiků.

     Dnes tolik kritizovaná vláda Viktora Orbána nastupovala do čela rozvrácené země, která nebyla daleko od dnešního faktického krachu Řecka. Předchozí socialistické vlády se od základů zpronevěřily svému poslání. Např. v roce 2002 nastupující socialistická vláda  premiéra  Medgyessyho následně oslavila své volební vítězství prostřednictvím nevídaného 50 až 100% navýšení platu ve státní zpráce. Krátkodobě se tedy Maďaři ocitli téměř v ráji, o to tvrdší však byl dopad do reality za vlády premiéra Gyurcsányho, který se „proslavil“ svým  monologem  o lhaní maďarským občanům od „rána do večera“. 

     Bude velmi záležet na úsilí a schopnostech vlády obhájit si svůj projekt  v očích široké veřejnosti  i odborné obce ekonomů a analytiků. Pokud se jí nepodaří získat do druhého důchodového pilíře dostatek seniorů, celý projekt ztratí svůj smysl.

     Zatím se bohužel nezdá, že by právě schopnost komunikovat a přesvědčovat patřila mezi silné stránky vládnoucí koalice. Můžeme jenom doufat, že se to změní k lepšímu. Nebylo by totiž nic horšího, než dál  přihlížet alarmujícímu vývoji demografické křivky a nedělat vůbec nic.