Mně se to zkrátka nevyplatí

     Podle průzkumu České spořitelny z roku 2011 úroveň finanční gramotnosti u seniorů neustále roste.  Důchodci si dělají přesný rozpočet na každý měsíc, sledují bedlivě jakýkoli pohyb na svém účtu a velmi dobře se orientují v bankovních produktech. Jsem překvapena, že se najdou takoví, kteří se tomuto výsledku diví. Být důchodce s příjmem devět tisíc měsíčně, budu budu dělat to samé. Každopádně to vede k odstranění jednoho nešvaru, který byl ještě před pár lety v ČR na denním pořádku a to – senior jako obětní beránek.

     Moje babička se přihlásila na kurz finanční gramotnosti v Centru sociálních služeb. Po několika týdnech si zde našla nejen finančně gramotnou kamarádku – sedmdesátiletou Boženku, ale sama se stala odborníkem na penzijní připojištění, stavební spoření a životní pojištění. Babička s Boženkou se dokonce dostaly tak daleko, že volaly do pojišťoven a jen tak pro zábavu si domlouvaly schůzky s finančními poradci, které pak svými záludnými otázkami dostávali do velmi trapných situací. A tak finančních poradců v na severní Moravě ubývalo. Někteří dali výpověď a jiní rovnou emigrovali. Naštěstí jsme to já a moje matka babičce zatrhly.

     Každopádně doba, kdy babička podepsala jakoukoli smlouvu, například tu z roku 2008, že bude poskytovat pravidelný finanční dar na tygra afrického nebo smlouvu na paušál jednoho mobilního operátora, který měl babičce zajistit přístup na Facebook a nakonec „úžasná“ smlouva na velmi „výhodný“ úvěr, díky kterému babička pořídila novou kuchyň a následné tři roky ji děsila ukrajinská mafie – tak tohle se už nestává. Teď babičku nemůžeme donutit k podpisu, i když by se to v některých situacích hodilo, třeba při převzetí balíčku od České pošty.

     Opačný trend nacházíme u dětí a dospívajících. Představte si, že jdete se svým dítětem po obchodě a ono se najednou vrhne k regálu s lentilkami. Správně se podle některých příruček máte dítěte zeptat, zda si myslí, že jsou tyto bonbony cenově výhodné a navrhnout mu, že se půjdete podívat do jiných obchodů, jestli tam nejsou lentilky levnější. Nejsem matka. Ale naprosto si neumím představit, že s plným košíkem a řvoucím dítětem budu v nákupním centru hledat levnější lentilky. Ale je tu ještě jiný problém. 

      Můj synovec dostává kapesné každý týden a to v takové výši, že plně chápu jeho naprostý nezájem o jakoukoli finanční gramotnost. Chtěla jsem ho motivovat k většímu zájmu a tak jsem mu našla několik soutěží na internetu, kde bylo možné se přihlásit, dokázat nějaké finanční znalosti a vyhrát ceny. Po několika dnech za mnou synovec přišel s tím, že mi chce oznámit, že se ani jedné soutěže nezúčastní. Zeptala jsem se ho proč a on na to, že obvolal všechny organizace, které soutěže pořádají a zeptal se na výherní ceny. Jedna nabízela volné vstupenky do Národní galerie a druhá dvě knížky od Přemka Podlahy. „Teto“, řekl můj synovec, „jako finančně gramotný člověk, ti chci říct, že se mi prostě ty soutěže nevyplatí.“ Pochopila jsem a zastyděla se.