Středoevropané mají k EMU daleko

28.01.2000 | ,
MAKRODATA A EU


perex-img Zdroj: Finance.cz

Otázka vstupu do Evropské měnové unie (EMU) zní pro Středoevropany jinak, než pro západoevropské země

Otázka vstupu do Evropské měnové unie (EMU) zní pro Středoevropany jinak, než pro západoevropské země. A tedy, kdy již konečně přijde. Čím dříve, tím lépe. Tento přístup má svou logiku. Je dán snahami o přistoupení k Evropské unii, přičemž tato snaha je současně i přibližováním k euro. Druhá nejvýznamnější světová měna je pro kandidátské země magnetem také z toho důvodu, že pro čekatelské země je eurozóna nejdůležitějším obchodním partnerem. Tranzitní ekonom

iky se až na výjimky z více než poloviny orientují právě na země unie. Nutno ale dodat, že například kurs české koruny spíše kopíruje vztah vůči německé marce než k euru. Pohyb kursu euro-americký dolar tak české hospodářství i ekonomiky kandidátských zemí zcela bezprostředně neoslovuje.

Atraktivita jednotné evropské měny, nehledě na jeho nynější oslabení vůči dolaru, je dána potřebou zajištění stability, jelikož v reformních zemích se i nadále projevuje vysoká míra inflace. Přestože během posledních let znatelně poklesla, i tak přesahuje západoevropskou úroveň. Ukončení prudkých pohybů směnných kursů a inflačního a devalvačního ping pongu prostřednictvím zavedení eura má díky tomu ve střední Evropě převahu příznivců. Snaha o začlenění se do EU a navazování

měn na euro přispívá navíc k přílivu zahraničních investic, jejichž prospěšnost z dlouhodobého hlediska nelze popřít.

Experti ovšem poukazují na nutnou opatrnost ve zbrklých snahách o připojení národních měn k euru. Podstatným negativem je ztráta řízení národní monetární politiky. Jde totiž o zrušení monetární autonomie a tím možnosti přizpůsobit směnné kursy tak, aby případně pomohly navrátit konkurenceschopnost národní ekonomiky. Podle názoru některých expertů není také řada středoevropských a východoev

ropských firem z hlediska výkonnosti a technologické úrovně schopna v eurozóně přežít. Brusel proto podtrhuje, že po rozšíření EU by noví členové měli získat odklad na to, aby se připravili na přijetí do eurozóny. A to už z toho důvodu, že v době jejich vstupu do unie padnou v jejím rámci veškerá omezení na pohyb kapitálu. Z tohoto důvodu mají "nováčci" unie mít šanci, v přechodné době, v níž půjde o podpoření konkurenceschopnosti, dosáhnout stabilizace vztahu národní měny k euru, i když devalvace jako záchranná brzda nebude zcela vyloučena.

Pro zapojení kandidátských zemí do eurozóny jsou ovšem důležité některé předpoklady: Užší koordinace národních měnových politik s Evropskou centrální bankou. Za druhé musí tato koordinace navazovat na koordinaci hospodářských cyklů. A nakonec jde o připravenost tranzitních ekonomik a fakt, že vstup bude něco stát. Nehledě na vyhlášení politiků kandidátských zemí o připravenosti během příštích tří let, dá se proto o termínu pochybovat.

Zdroj: HN z 28. 1. 2000

Autor článku

 

Články ze sekce: MAKRODATA A EU