Quo vadis, transferové ceny?

09.07.2013 | , Finance.cz
DANĚ


Transferové ceny, tedy ceny uzavírané mezi společnostmi navzájem propojenými (tzv. spřízněné subjekty), patří již několik let k ústředním tématům českého i mezinárodního daňového práva. Spřízněné subjekty totiž mohou ve vzájemných transakcích upravovat ceny tak, aby zdanitelné zisky plynuly do zemí s nižší mírou zdanění.

Daňové správy u nás i ve světě zintenzivnily a zpřísnily kontrolu správnosti těchto transferových cen, jež se staly běžnou součástí daňových kontrol. Základní snahou daňových správ při kontrole transferových cen je zabránit spřízněným subjektům, aby pomocí různých vzájemných transakcí „přelévali“ zdanitelné zisky do jiných daňových jurisdikcí. Je totiž zřejmé, že spřízněné subjekty mohou ve vzájemných transakcích upravovat ceny tak, aby zdanitelné zisky plynuly do zemí s nižší mírou zdanění. Pro všechny transakce mezi spřízněnými subjekty proto platí specifická pravidla souhrnně definovaná jako tzv. princip tržního odstupu. Princip tržního odstupu požaduje, aby ceny v transakcích mezi spřízněnými subjekty odpovídaly cenám, které by byly sjednány mezi nezávislými osobami ve srovnatelných obchodních vztazích.

V poslední době v odborných kruzích výrazně zesílila diskuze nad problematikou transferových cen a jejich budoucím směřováním. Ukazuje se totiž, že stávající uchopení konceptu transferových cen nepřináší kýžený efekt v podobě zamezení neoprávněným přesunům zisků v rámci nadnárodních společností, resp. neumožňuje daňovým správám plně využít potenciálu, jenž by důsledná kontrola transferových cen mohla skýtat.

Z různých veřejně dostupných zdrojů jsou známa např. následující, znepokojivá fakta:
  • Podle OECD daňové ztráty způsobené nevhodným užíváním transferových cen a daňových rájů dosahuje ročně téměř 100 mld. USD v USA a až 250 mld. EUR v EU.
  • Podle studie BEPS , je-li sazba daně z příjmů v zemi dceřiné společnosti vyšší o 10 % než sazba daně v zemi mateřské společnosti, dochází k poklesu zisku před zdaněním u této dceřiné společnosti v průměru o 7 %.
  • Podle Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu až jedna třetina největších společností ve Velké Británii vykázala v letech 2005 až 2006 nulovou daň z příjmů, největší francouzské společnosti platí daň z příjmů v průměrné výši 8 %, ačkoliv zákonná sazba daně ve Francii činí 33,33 %, apod.
  • Pokud jde o českou republiku, podle serveru ČEKIA je 42 % zahraničního kapitálu českých společností kontrolováno z daňových rájů. Dle propočtů americké organizace Global Financial Integrity z České republiky mizí kvůli nelegálním únikům nezdaněných finančních prostředků ve výši zhruba 140 miliard korun.
  • Dále existuje řada studií upozorňujících na rostoucí segregaci mezi místem, kde jsou obchodní aktivity skutečně vykonávány, a místem, kde jsou zisky z těchto aktivit vykazovány pro daňové účely.

Výše uvedená fakta samozřejmě nelze přičíst na vrub pouze zneužívání transferových cen, nýbrž jde o komplexnější problematiku agresivního daňového plánování a daňových úniků. I tak bylo předpokládáno, že jednotná definice pravidel pro tvorbu transferových cen používaných v rámci nadnárodních podniků a jejich důsledná kontrola pomůže neoprávněné převody zisků mezi zeměmi významným způsobem zredukovat. Zdá se však býti zřejmé, že naděje vkládané do transferových cen prozatím nebyly zdaleka naplněny, byť ve většině zemí (včetně České republiky) patří ke klíčovým oblastem, na něž se správci daně nejvíce zaměřují a vyčleňují na jejich kontrolu své nejlepší odborníky. Kde hledat hlavní příčiny, proč stávající pravidla pro transferové oceňování nefungují správně, případně znemožňují daňovým správám efektivní kontrolu?

Jmenovat můžeme například následující:
  • současná pravidla pro transferové oceňování jsou poměrně vágní, což vede k tomu, že řada daňových správ (včetně české daňové správy) sice transferové ceny kontroluje, ale neví, jak kontrolu správně uchopit. Efektivnost daňových kontrol je proto nízká.
  • pro některé situace či obchodní vztahy v rámci nadnárodních společností neexistují vhodné metody pro stanovení / zhodnocení správnosti transferových cen.
  • globalizace vedla k výrazné redukci nezávislých podniků, což znesnadňuje možnosti získat srovnatelná nezávislá data na trhu (princip tržního odstupu je založen na srovnání transferových cen s cenami použitými ve srovnatelné transakci mezi nezávislými subjekty).
  • vyhledávání srovnatelných nezávislých subjektů v komerčních databázích má řadu slabin; konkrétní výběr srovnatelných společností je vždy velmi subjektivní a může být předmětem sporů.
  • jedním z hlavní principů tvorby transferových cen je, že čím intenzivněji se jedna společnost podílí na transakci (tj. čím více funkcí vykonává, čím více rizik nese nebo čím hodnotnější majetek do transakce vkládá), tím vyšší by měla dostat odměnu. Toho však nadnárodní společnosti umí šikovně využít přesunem rizik či nehmotného majetku do zemí s nižší mírou zdanění, kam pak následně transferují též největší část zisků (zatímco v zemi, kde se daná obchodní aktivita reálně vykonává, je ponechán pouze minimální zisk).

V současné době se proto na půdě OECD odehrává důležitá diskuze, jež má za úkol zanalyzovat dosavadní fungování pravidel pro transferové ceny a zamyslet se nad případným přehodnocením současných přístupů. Tato iniciativa je součástí komplexnějšího projektu OECD, tzv. BEPS, jehož cílem je koordinovaná revize mezinárodních aspektů zdanění a jejich přizpůsobení současným podmínkám. V nejbližší době by OECD měla přijít s konkrétním akčním plánem jednotlivých kroků, jež by měly být realizovány. Z pohledu transferových cen by se mělo jednat zejména o zkvalitnění a vyjasnění pravidel týkajících se specifických oblastí, kde stávající metody nevedou k žádoucím výsledkům. Vzhledem k tomu, že provázanost a komplexita transakcí bude zřejmě nadále narůstat, bude kladen důraz i na detailnější analýzu transakcí a používání sofistikovanějších přístupů.

České společnosti patřící do nadnárodní skupiny by měly tuto odbornou diskuzi pečlivě sledovat. Lze totiž očekávat, že stávající způsoby transferového oceňování vyhovující dnešním pravidlům nemusí do budoucna vyhovovat novým přístupům a konceptům. Stejně tak dokumentace k transferovým cenám, které si daňoví poplatníci připravili v minulosti, mohou vyžadovat jistou revizi v duchu těchto nových přístupů. Praktickým výsledkem iniciativ OECD by mělo být též další zvýšení pozornosti české daňové správy ve vztahu k transferovým cenám a zpřísnění kontrol zejména u těch subjektů, které nevykazují vlastní zájem o správnost transferových cen, jež sami používají nebo jež jsou jim účtovány jinou spřízněnou společností (velké procento českých společnosti např. stále nemá k transferovým cenám zpracovanou dokumentaci dle pokynů ministerstva financí).

Ing. Vít Fritzsche, Mazars s.r.o.

Vít Fritzsche je certifikovaným daňovým poradcem a odborníkem společnosti Mazars na oblast transferových cen. Od začátku své praxe se již sedmým rokem podílí na realizaci řady projektů v oblasti transferových cen zahrnujících analýzy i hodnocení rizik, přípravu dokumentací transferových cen pro různé typy vnitroskupinových transakcí, návrhy či optimalizace způsobů oceňování a obchodních struktur, zastupování společností při jednání s finančním úřadem, apod.



Pomohl vám tento obsah? Dejte mu hodnocení:

Průměrné hodnocení: 0
Hlasováno: 0 krát



Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.